Tajemství ze zoo

109. Každý si našel svoje štěstí

Sid se dívala na obrazovku počítače a snažila se soustředit, ale zrovna dvakrát se jí to nedařilo. Adam byl teď už třetí den pryč a jí se prostě stýskalo, ale bylo to důležité a jeho cesta do San Diega se vážně nedala odložit. Nový projekt běžel podle plánu a první výsledky byly slibnější i než si Adam původně myslel. Teď ji z úvah vyrušil Michal, který přišel do zázemí a přinesl jí čokoládu a výborný koláč co pekla Sandra a nechala ho v kantýně. "Ahoj a tady máš svačinu. Sandra říkala, že tenhle ti moc chutná." "Miluju její pečení a děkuju za donášku a jsem moc ráda, že Sandra dělá to co jí baví." Sid si s Michalem sedla ke stolku a byla ráda, že ji bude dělat chvilku společnost. "Adam ti hodně chybí viď?" "Je to tak a hlavně večer, ale ta cesta je důležitá a nedalo se to odložit a navíc bych ho to ani udělat nenechala." "Pozítří se ti vrátí a pak má další cestu až na začátku ledna, protože všechno ostatní zvládne přes videohovory." "Taky na to spoléhám, ale hlavně jsem upřímně ráda, že nikam nemusí kolem vánoc." "Ty Sid my jsme si s Dominikem četli pár článků a jaké je riziko, že to přijde dřív než na konci prosince? " Sid se usmála a bylo jasné, že se lidé postupně ptát začnou. Eliška a ona už to probíraly několikrát. "Riziko je dost vysoké a navíc se buď dřív rozhodnou přijít na svět sami, nebo bude potřeba pomoci ze zdravotních důvodů."

Michal poslouchal Sid a došlo mu, že ona to všechno ví a zřejmě jsou připraveni na všechny varianty. "Jsem rád jak to bereš jen musím říct, že mě to překvapilo jak jsme to četli. Vzhledem k tomu, že Terka rodila po termínu tak mě vůbec nenapadlo, že u dvojčat je to všechno tak jinak." "Nojo holt jsem se s tímhle vším musela vyrovnat hned na začátku, když nám doktor řekl, že to budou dvojčata. Jak se vůbec Terka má?" "Má se skvěle užívá si roli mámy a nechává se hýčkat. Moje máma je ve svém živlu, protože má teď vnouče o kterém si myslela, že nikdy mít nebude. V životě mi to nevyčetla, nebo o tom nemluvila nějak smutně, ale teď je vidět jak moc si to užívá." "Je to doslova hrdá babička jak ji tu vídám s kočárkem. Podívej tvoje máma je úžasná ženská a prostě je teď šťastnější než poslední roky. Má skvělou práci, ty jsi šťastný a navíc tu našla lásku." "Máš pravdu každý si našel svoje štěstí a tohle místo je prostě pro lásku a spokojený život jako stvořené." "To stoprocentně a já jsem ráda, že ty jsi si šťastný s Dominikem." "On je pro mě vším co jsem si vždycky přál." Sid kamaráda objala a nechala ho zase jít k sobě do pavilonu. Ona sama si musela přiznat, že vážně je teď všechno skvělé. Večer půjdou s holkama do baru, aby přišla na jiné myšlenky a tak si zkrátila čas do Adamova návratu.

Adam se vracel ze služební cesty a byl rád, že v projektu jde všechno tak skvěle. Taky měl čas se sejít s Kubou Vágnerem, který byl zrovna ve státech. Býval teď tak často pryč, že byl zázrak i to, že vůbec stihl jeho a Aničky svatbu. Vlastně odjel hned druhý den po ní do Afriky. Teď se připravoval na další cestu do Amazonie a to vyvolalo hodně vzpomínek na tu dobu. Taky si uvědomil, že ta doba kdy s Aničkou nebyli spolu jejich vztah hodně posílila. Hrozně se tehdy těšil domů asi jako teď a to byl teď pryč jen pět dní. Zároveň si uvědomoval, že teď prostě má tohle za sebou a další cesta bude ať v lednu. Koneckonců pomalu, ale jistě se začala blížit doba kdy se děti narodí, ale hlavně doba, kdy bude čas upravit bydlení. Nějak se teď víc bál odjíždět na dlouhou dobu a nechávat Aničku samotnou. Samozřejmě nebyla sama úplně, ale on prostě měl větší potřebu ji hlídat a chránit. Došel do parkovacího domu a hodil si věci na zadní sedadlo auta a pak vyrazil směrem do dvora. Cesta utíkala rychle a byl doma docela rychle. Vzhledem k tomu, že bylo ještě před sedmou tak se stavil v pekárně pro čerstvé pečivo na snídani a pak zamířil domů. Anička už musela být vzhůru, protože mu skoro hned v chodbě přiběhla naproti. Teď ji objímal a líbal a užíval si její přítomnost a to, že je konečně zase zpátky doma u ní.

Sid byla nadšená, že je Adam doma a běžela mu jak jí to teď už její stav dovoloval naproti do předsíně. Teď společně došli do kuchyně a ona si sedla ke stolu. "Jsem tak ráda, že jsi zpátky, protože jsi mi tu opravdu chyběl." "Anni lásko já jsem taky rád hlavně jsem se hrozně moc těšil na tebe a upřímně tedy i domů." "Je mi to jasné a jsem ráda, že jsi se viděl i s Kubou, protože toho teď nahánět tady je nadlidský úkol." "Má novou smlouvu a tak je to pro něj skvělá šance natočit nové díly pořadu o extrémním lovu. Mimochodem vím, že jsem zatím nechtěli nic kupovat pro miminka, ale mám tu od Kuby první dárek. Zatím ho necháme zabalený a pak až budeš připravená tak ho otevřeme." "S tím souhlasím a navíc co si budeme povídat pomalu je čas začít plánovat, ale chci to prostě udělat po další kontrole." "Miláčku já to chápu a víš co já si teď dám sprchu a pak se společně nasnídáme." "Lásko to zní jako skvělý plán." Adam došel nahoru a dal si rychlou sprchu. Taky rychle vyklidil kufr co měl sebou a dárek od Kuby uložil do skříně v šatně. Byl to menší balíček a ani on nevěděl co v něm je. Došel dolů a našel Aničku jak připravila snídani a tak si ještě přitáhl do náručí. "Tohle se mi moc líbí a Anni nevadilo by ti..." Než stihl říct, že by na snídani rád pozval dědu tak ten se zrovna objevil v kuchyni a objal ho. Anička to prostě věděla a zařídila to než stihl něco říct, je prostě úžasná.