Tajemství ze zoo

45. Všichni jsou pohromadě

Sobotní dopoledne trávila Alice v kuchyni a užívala si přípravu oběda. Před chvilkou přijela i Stáňa, která s ní teď seděla v kuchyni a povídaly si. Radek zmizel do obýváku za Eduardem a Raulem a Sidonie pro změnu byla někde s Josefem. "Vážně nechceš s něčím pomoct, připadám si divně." Alice se na Stáňu usmála. "Jen seď, protože máš jen jeden den volna a zítra jdeš zase do práce. Překvapilo mě, že Sandra s vámi nepřijela." "Rovnou mi včera večer psala, že je domluvená se Sid a Adamem. Navíc asi vyspávala, protože chystaly nějakou velkou svatební zakázku." Stáňa byla vděčná jak jí i Sandru přijali Novotní mezi sebe. Radek měl velkou výhodu v přátelství které ho poutalo k Eduardovi a Raulovi. Teď se konečně Sandra dočká návratu Eda. "Mimochodem víš, že můžeš klidně používat Annu." "Já vím, ale mě to vážně nevadí a vlastně jsem si rychle zvykla to oddělovat. Navíc pokud použiju Sid i v práci nikdo to neřeší. Je neuvěřitelné kolik let už to je." "Máš pravdu a hlavně i díky tomu všemu kolem Sid mě víc mrzí to s otcem Sandry." "Mě taky, ale co naděláme. Víš kdyby nesnášel mě tak to beru má na to právo, ale Sandra jen dělá co jí baví a je v tom vážně dobrá. Znovu jsem to zkoušela, ale je to jak házet hrách na zeď." "Raul se nabídl, že to zkusí, prostě taková poslední možnost a pak to v nejhorším necháme být. To on se ochudí o důležité věci v jejím životě." Stáňa přikývla, protože věděla, že má Alice pravdu.

Sidonie seděla s Josefem v pracovně a byla ráda, že mají chvilku klidu, protože s ním chtěla něco probrat. "Promiň za ty tajnosti, ale nechtěla jsem nic zařizovat bez tebe a tvojí rady. Víš jde mi o to co dát mladým ke svatbě, já vím moc dobře, že nic nechtějí,ale mě to nějak nedá." "Chápu jak to myslíš a vlastně i Eduard se mě ptal a já vážně nevím. Od nikoho nechtějí žádný dárek, prostě si ten den jen chtějí užít s rodinou, kamarády a kolegy." "No to mi řekli taky a já se to snažím chápat, ale víš jak to je." "Oba jsme stará škola a bereme to jinak. Vážně bych to prostě nechal být a třeba je ještě něco do svatby napadne. Koneckonců máme ještě pár týdnů." "Tak dobře sice nejsem ráda, ale ano máš v tom pravdu. Teď z jiného soudku jak se Adam těší na nové místo?" "Je to zvláštní nikdy to nechtěl dělat, protože chtěl být vždycky jako jeho otec výzkumník. Jenže pak přišla ta nehoda a změnila úplně všechno. Zahrabal se pak do pavilonu a víš jak to s ním roky bylo. Nebýt Aničky tak by podle mě pořád byl tam kde byl, nebo by to mohlo být i horší, což si hodně uvědomuji." Sidonie jemně stiskla Josefovi ruku, protože ho vážně chápala. Bylo to tak a věděli to úplně všichni, prostě láska je mocná čarodějka.

"Naštěstí je to všechno už jen minulost." "To je pravda a jakmile byli ti dva spolu změnilo se tolik věcí a Adam se nejen vrátil do školy, ale hlavně k výzkumu. Poslední dva roky čím dál tím víc pomáhal na jednáních vedení a hlavně spolu s Marií pomáhal u větších projektů s ostatními zahradami. Má obrovské množství kontaktů obrovské renomé a vedení zahrady je o řízení a plánování což mu je blízké už díky armádě. Navíc Lubor mu moc rád pomůže hlavně, když zůstane na svém místě." "On se vážně změnil a je z něj fajn chlap. No radši půjdeme za ostatními ať nás nemusí jít hledat." Josef byl rád za rozhovor se Sidonií a v obýváku taky vládla dobrá nálada. "Adam psal, že už vyzvedli Sandru a budou tu za deset minut." "Skvělé to bude chvilku před tím než bude hotový oběd." Alice se na manžela usmála. "Taky se musíme domluvit jak oslavíme návrat Eda, on sice nic nechce, ale já to chci oslavit." "Sandra už počítá dny a nemůže se dočkat a já s tebou souhlasím, že to musíme oslavit. Co jít alespoň do restaurace až přiletí, my jsme sice všichni v práci, ale večeře by byla fajn." "Stáňa má dobrý nápad, probereme to s ostatními až přijedou." Sid stála v chodbě rodinné vily a velice tiše sem vedla zbytek návštěvy a hlavně se teď snažila nesmát tomu co slyšela. Ed měl co dělat, aby se nazačal smát a Sandra se k němu jen tiskla a bylo vidět jak je pořád nadšená a vznáší se na obláčku blaženosti z jeho návratu. Sid se podívala na Adama a ten se bavil stejně jako ona. Šli teď s Adamem napřed a Ed a Sandra se trochu schovávali za nimi.

Eduard si všiml, že přijela Sid s Adamem. "No akorát na oběd a řešení důležitých věcí." "My si to umíme načasovat, ale mám pro vás blbou zprávu v týdnu žádná oslava nebude." Eduard chtěl protestovat tak jako Alice a Stáňa, ale okamžitě stuhnul, když se za Adamem objevila Sandra s Edem. Chvilku trvalo než se taky mohl se synem přivítat, ale nakonec ho taky mohl obejmout a pak se otočil na Sid. "Teda pěkně zahráno to se vám musí nechat." "Hej to byl můj nápad a Sid a Adam mi jen pomohli ho realizovat." Alice se dívala na šťastnou a veselou Sandru a hlavně na Eda, který byl konečně doma. Teď poslouchala jak si to domluvil se Sid a Adamem a byla ráda. Tohle bylo úžasné překvapení pro Sandru a i pro všechny ostatní. Nakonec jí šla Sid pomoct nandat oběd. "Jinak je toho dost, aby jste si i tak mohli vzít něco domů i když předpokládám, že to bylo jen na oko." "Bylo mami a promiň, ale tohle bylo pro Eda moc důležité. Čekala na něj celé měsíce, mnohem déle než já na Adama když byl v Amazonii a nikdy si neztěžovala. Stýskalo se jí, ale věděla, že je to pro něj důležité." "Já vím holčičko a jsem moc rad, že si užijeme dnešek a to, že všichni jsou pohromadě a moc šťastní." Sid si užívala rodinný oběd a hlavně příjemnou atmosféru tady. Všichni se bavili a poslouchali Eda jak vypráví o škole a pak jim Sandra vyprávěla jaká byla ta včerejší velká zakázka. Zmínila, že to bylo až moc snobské a všechny holky to říkaly. Byly nadšené z toho až budou chystat její svatbu s Adamem, protože si vybrali skvělé věci a hlavně mysleli na rodinu a přátele. Vystihla to přesně, protože to oba s Adamem chtěli, aby si všichni bez rozdílu ten den užili.