Tajemství ze zoo

4. Nové možnosti

Letiště v Praze bylo i tuhle pozdní dobu docela plné a Adama napadlo, že zrovna cestování je přesně ta věc na kterou si ani za ty roky nezvykl. Bylo po deváté večer a věděl, že ještě bude pár hodin trvat než bude doma u Sid. Ona si zatím myslela, že přiletí až zítra ráno, ale naštěstí všechno šlo skvěle a tak mohl návrat uspíšit. Auto měl v garážích na letišti a teď si do něj jen hodil batoh a vyrazil směrem do Dvora Králové. Byl si jistý, že bude nadšená, že už je doma a on se na ni tak strašně moc těšil. Těsně po výjezdu z Prahy mu přišla zpráva a on se rozhodl nakonec Karolovi zavolat. Karol Kolárik byl muž který kdysi rozhodoval o tom jestli dostanou na chov želvy pavoukovité. Bylo to už tak strašně dávno a o té doby se stalo ještě tolik věcí. Například to, že před třemi lety se Karol rozhodl vzdát funkce mezinárodního koordinátora a navrhl na svoje místo jeho. To všechno se nakonec uskutečnilo a on tak zaujal jeho místo a zároveň ho loni přemluvit, aby byl hostem na několika jeho přednáškách na univerzitě. Následně ho vedoucí katedry přemluvil, že by bylo skvělé kdyby začal přednášet pravidelně i sám. Docent Vinkler byl jedním z mála kdo znal pravdu o jeho vztahu k Sid. Nakonec opravdu přednášet začal a uvědomil si, že ho to vlastně svým způsobem baví. Občas i dál přednášel právě s Karolem a on byl taky byl jedním z prvních koho si přizval na ten nový projekt. Rozhodl se, že by mu mohl ještě hned teď zavolat.

Adam měl v autě handsfree a tak mohl i dál bezpečné řídit zatímco bude telefonovat. Zajímalo ho totiž co mohl tak nutně potřebovat, protože věděl, že by měl být ještě v Kodani. Hovor mu přijal téměř okamžitě. "Adame omlouvám se, že tě ruším takhle večer a ještě v zahraničí, ale je to důležité." "Nerušíš mě a nejsem už v Dánsku. Stihl jsem všechno dřív a tak jsem stihl ještě večerní let. Anička to neví, protože jí chci překvapit." Adam byl rád, že lidem ve svém okolí nemul vysvětlovat jak to má s oslovením lásky jeho života. Používal jak Annu tak Sid, ale většinou hlavně když byli spolu sami jí říkal Anni nebo Aničko. Mělo to pro ně význam díky tomu jak jejich vztah začal a hlavně všichni to chápali a i v práci si všichni zvykli na obě oslovení. "Tak to rád slyším a ona bude určitě ráda, ale teď proč volám. Jde o toho zmetka Slováka, hele já vím, že Sid nechce, abychom a hlavně ty zasahovali, ale mám ho už fakt dost. Dneska se zase navážel jak do ní tak do dvou dalších jejích spolužaček. Ona ti to určitě poví sama, ale jde mi o to, že tam to neskončilo. Byl jsem svědkem jak si podal doktorku Landovou a vysmíval se jí, že ona se do toho tvého výzkumu určitě nedostane." "Diky za informace a můžu tě ujistit, že si dám sakra záležet, abych ho ponížil jak jen budu moct. Teď chce Anička, abych to nechal být, ale po obhajobě práce už mě vážně nic nezastaví."

Adam v duchu zaklel a najednou mu došla pointa zprávy od Anny ohledně dnešní školy, že to bylo náročné. Sakra až toho chlapa dostane do ruky tak ho přetrhnne jak hada. "Pokud budu moc nějak pomoct tak stačí říct, protože toho chlapa už musí někdo zastavit. Jenže dokud nad ním drží ochrannou ruku děkan víš jak to je." "Já vím, ale doktorka Landová je skvělá jak v praxi tak hlavně jako pedagog. Rozhodně jakmile to bude možné zasáhnu a moc rád tě pak zasvětím." "Budu se těšit a jeď opatrně, pozdravuj doma." "Budu a uvidíme se za čtrnáct dní v Praze, ahoj." Adam po konci hovoru zaklel nahlas a byl rád, že je v autě sám. Doktor Martin Slovák byl grázl a on ho měl za ty tři poslední roky tak akorát dost. Měl dost podobnou specializaci jako on sám a tak se povyšoval nad studenty, kteří zrovna hady a další podobná zvířata nemuseli. Bral často některé hady do učebny a nutil i studenty, kteří se jich báli, aby s nimi zacházeli. Což bylo opravdu hodně za hranou, protože ne každý měl k těmto zvířatům vztah a hlavně to ani nepotřebovali pro další praxi nebo studium. Vedoucí katedry s tím bohužel nemohl nic dělat kvůli děkanovi a Slovák toho zneužíval. Měl svoje oblíbence a pak ty na které si zasedl což byly povětšinou ženy. Sid byla chytrá a s hady velmi zručná a on jí neustále i tak shazoval. Tehdy poprvé, když to zjistil měl chuť ho chytit pod krkem, ale to byl ještě sám na škole a tak nic nezmohl. Naštěstí doba kdy to Sid musí snášet se chýlila ke konci a on si pak užije svoji malou pomstu.

Za dvě hodinky už byl Adam doma a zajel do garáže. Posledních pár kilometrů začalo sněžit a uvidí se jak moc toho do rána napadne. Přeci jen zima o sobě pořád ještě dávala pořádně vědět. Teď byl ještě mnohem víc rád, že přiletěl už teď večer. Vystoupil z auta a ještě než stihl vyjít do chodby objevila se tu Sid a skočila mu kolem krku. Okamžitě jí objal a dal jí pořádnou pusu. "Anni lásko já myslel, že už budeš spát." "Zrovna jsem se k tomu chystala, ale teď jsem tak ráda, že jsi doma. Já si myslela, že přiletíš až zítra, máš hlad, potřebuješ něco? Strašně jsi mi chyběl." "Ty mě taky miláčku a hlad nemám. Všechno šlo skvěle a tak jsem tě chtěl překvapit." Adam se usmál nad tím jak byla nadšená a pak i s ní v náručí došel do velké prostorné předsíně. Tam jí na chvilku postavil na zem než si sundal boty a bundu a pak ji odnesl k nim do ložnice. "Vždycky se mi stýská když jsi pryč, ale zase vím jak důležité to bylo." "To je pravda, protože ten projekt se bude začátkem léta rozjíždět a je potřeba mít všechno připravené. Nový projekt a nové možnosti jsou fajn výzva. Navíc ty konzultace ohledně zmijí jsem slíbil." "Teď si tě ovšem hodlám užít, když už tě mám doma." Adam se zasmál a pak si dopřáli společnou příjemnou sprchu. Nakonec si v posteli přitáhl Aničku do náručí a užíval si tenhle úžasný pocit štěstí. Vždycky se k ní domu bude rád vracet. Tady vedle ní je jeho domov, láska a štěstí, protože jen díky ní tohle všechno může prožívat.