Tajemství ze zoo

68. Barové posezení

Sid byla rád, že je teď v zoo všechno tak nějak přirozeně zalité sluncem. Dneska ráno byli všichni nadšení ze zprávy kolem holek a ona to nadšení sdílela taky. Prostě to byl správný krok. Teď akorát procházela kolem budovy vedení a narazila na Moniku. "Ahoj a musím říct, že jste s Adamem překonali, bylo to podle fotek úžasné, mám z nich strašnou radost." "Alena si taky dala loni práci s pomocí, takže jsem to udělala moc ráda." Sid se na Moniku podívala a uvažovala, že by se jí jednou ráda zeptala proč oni dva s Luborem neposunuli svůj vztah nikam dál. Jenže Monika to na ní zřejmě poznala. "Víš já jsem ráda, že se na to nepotkáte a necháváte to být. Nejde o Lubora, ale o mě, protože zcela upřímně on má pro mě prstýnek už tři roky." Sid se na Moniku nevěřícně podívala a na chvilku si s ní šla sednout na blízkou lavičku. "Promiň nevěděla jsem to, ale říkala jsem si, že máte asi nějaký důvod." "Ještě než jsem začala pracovat tady měla jsem přítele tedy snoubence." Sid věděla, že odešla z Brna kvůli ošklivému rozchodu, ale nikdy jí s holkama nenutily o tom mluvit. "To byl ten pitomec z Brna kvůli kterému jsi odešla sem?" "Přesně tak a víš měli jsme čtrnáct dní před svatbou když jsem ho načapala s mojí kamarádkou. Tehdy jsem zanevřela na vztahy a když už jsem nakonec byla zase připravená na vztah..." Sid jí objala, protože tehdy tak jako ona a Adélka sloužily na Albertovo pobavení.

Chvilku držela Moniku v náručí a pak se na ni usmála. "Takže Lubor tě už požádal a ty jsi mu teprve tehdy řekla celý ten příběh z Brna?" "Věděl jen, že to bylo ošklivé, ale až tehdy mě to donutilo mu to říct celé. On pak prstýnek uklidil s tím, že až se na to budu cítit tak mi ho dá. Jenže zároveň jsme teď tak spokojení a já nevím jestli by to svatba všechno nezkazila. Zároveň bych jí taky moc chtěla, ale mám strach, že Lubor už ji nechce, že jsem ho nechala čekat moc dlouho. Taky jsem to dlouho chtěla říct i vám všem, ale nenašla jsem odvahu." "Podívej Lubor tě miluje a jste spolu šťastní. Možná si s ním promluv a řekni mu to co teď mě, nebo jestli chceš můžu se nenápadně zeptat já." Sid si všimla jak se Monika rozzářila. "To by jsi pro mě vážně udělala?" "Moc ráda, takže ty se netrap a já něco zkusím." Sid skončila v pevném vřelém objetí a taky se jí dostalo úžasného vřelého úsměvu. Nechala Moniku běžet do kanceláře a napsala Luborovi, aby až bude mít možnost přišel k ní do zázemí. Dlouho si myslela, že tam je nějaký háček, ale nechtěla se do toho plést ačkoliv Jana už delší dobu naznačovala, že možná by se Monika ráda taky vdala, ale třeba možná Lubor nechce. Bylo jí Moniky líto, protože si prošla ošklivý vztahem a pak tu byl Albert. Naštěstí ten už byl pro všechny tady jen ošklivá vzpomínka.

Eliška seděla s ostatníma holkama na jejich raním babinci a poslouchala jak jim Anča říká co se dozvěděla od Moniky ohledně jejího vztahu. "Moc se nám chtěla svěřit, ale nenašla na to celou dobu sílu. Teď díky holkám to zase vyplavalo na povrch a tak se mi konečně svěřila." Sid vysvětlila holkám pozadí proč Monika přišla sem, ale informace o ní a Luborovi si nechala pro sebe, takhle se s Monikou domluvila a tak to cítila. "Ach jo a pak si s ní ještě hrál ten hlazj Albert, naštěstí teď má Lubora. Možná proto jsou ve vztahu jaký mají a vyhovuje jim to." Sid se na Anežku usmála. "Tak nějak to bude, ale hlavní je, že je tady a spokojená a šťastná. Mimochodem večer se do baru vážně těším." "Máš recht, protože tohle barové posezení bude rovnou oslavou zasnoubení. Moc to holkám přeju." Sid musela s Julií souhlasit. Nakonec v přípravně osaměla, protože Eliška šla do výběhu a holky odešly k sobě. Taky se tu o jevil Lubor a sedl si k ní. "Stalo se něco? Víš znělo to vážně." "Vlastně oboje, ale není to nic špatného. Mluvila jsem dneska ráno s Monikou a konečně mi svěřila a dovolila mi to říct i holkám proč odešla z Brna." Lubor se na Annu podíval a smutně se usmál. Moniku ten rozchod a hlavně všechno kolem toho vztahu zničilo a pak jí dorazil ještě Albert. On byl spokojený jak to mají, ale pořád měl prstýnek pro ni schovaný. "Jsem rád, že ti to řekla, protože se tím trápila."

Sid se usmála a teď byl čas vyložit karty. "Pořád máš ten prstýnek pro ni schovaný?" Lubor se na dívku před sebou šokovaně podíval, ale hned pochopil, že Monika možná cítila potřebu se svěřit a možná by tak mohl zjistit jak na tom jsou. "Pořád ho mám, ale chápu proč ho nechce, jen víš je to těžké." "Tak být tebou tak ho nechám vyčistit a najdu nějakou fajn dobu na to se jí zeptat znovu." Lubor nemohl uvěřit tomu co mu Anna říká, nakonec se nahnul a pořádně ji objal. "Bál jsem se to znovu zkoušet." "To už pochopila a zároveň se teď bojí, že už to ani zkusit nechceš, protože tě nechala čekat moc dlouho." "Miluju jí a vím jistě, že chci být s ní." "Tak super a věř mi teď řekne ano." Sid se ještě jednou nechala obejmout a pak už se jen dívala jak úplně nadšený Lubor odešel asi hned rovnou plánovat novou žádost o ruku. Někdy jsou vztahy hodně složitá věc a tím spíš, když je tíží minulost a to jaké démony si z ní člověk nese. Ona i Adam museli překonat taky hodně věcí a tím spíš byla vděčná, že občas může pomoct někomu dalšímu. Tady stačilo jen poslouchat a tlumočit přání. Nějak si začala myslet, že možná za pár dní budou slavit další zasnoubení a upřímně by to bylo fajn zpestření při čekání na obhajobu práce. Teď se pustila do krájení krmení a uvědomila si jak šťastná a spokojená teď je.