Tajemství ze zoo

73. Lekce plánování

Adam seděl večer doma s Alenou, která přišla a chtěl s ní probrat ještě nějaké věci k příštímu týdnu. "Jsem ráda za tenhle večer, protože mě to vždycky vrátí o pár let zpátky. Je neuvěřitelné, že už to bude pět let co jste se Annou spolu. Onehdy se mě Jana ptala na den kdy jsem sem přijela a já si vzpomněla jak kvůli tomu pak Anička často plakala. Měla jsem tě tehdy přemluvit alespoň k tomu jí říct pravdu." "Často jsem taky na to myslel, ale Anička má pravdu, jednou byl čas tu minulost uzavřít. Jak jsme mluvil s Richardem tak mi řekl to samé, protože vzpomínání na tyhle okamžiky nic dobrého nepřináší." "Asi s tím máš pravdu, ale teď to necháme být, protože já se tak těším na vaši svatbu. Což mi připomíná myslela jsem, že Štefan se ženou budou spát u Kudrnáče, ale prý ne." Adam se musel zasmát. "Víš jak pořád Sidonie chtěla radu co nám dát ke svatbě a my nic nechtěli? Nakonec to vyřešila tak, že na dva dny pronajala celý hotel v zoo. Takže všichni co nebydlí kousek od zoo tak tam budou přespávat." Alena se na kamaráda šokovaně podívala, ale pak se začala taky smát. "Náhodou tohle je nápad roku a je to vlastně super." "Je to tak, já dokonce nabízel Richardovi, aby tady u nás doma se ženou zůstali na noc. Nakonec budou všichni v zoo a tím se to vyřeší. Víš jsem tak nadšený z toho jak se to blíží. Už si moc přeju, aby byla Anička moje žena."

Alena musela uznat, že v tom Adama úplně chápe. Oni spolu byli tak úžasní. "Jinak co ten příští týden?" "Jsem domluvený s Karolem, který taky bude na fakultě, že mi vezme moje věci a já se pak převléknu v kanceláři." "Ženský z tebe půjdou do kolen Hrušáku. Hlavní ovšem je, že si to užije tvoje budoucí žena. Za ty všechny roky co musí ty řeči poslouchat si to vážně zaslouží." "Přesně tak a hlavně ji tím prostě udělám radost. Je to asi malicherné, ale já to pro ni chci udělat. Navíc hlavní bude se zbavit toho zmetka. Teď v týdnu jsem mluvil s lidmi z fakulty a pořád se chová jako šmejd. Zatím děkan mlčí, ale mám strach jestli to ten necelý týden ještě vydrží." "Holt my máme lepší přípravu, protože lekce plánování z armády se nám teď sakra hodí. Hele já vím, že je to doslova dětinské, ale nemohl by nám Michal pořídit takový malý záznam?" Adam se začal smát a dal Aleně malý záhlavec. "Ježíš a tohle je jen tvoje přání, nebo jako tohle se v zoo teď řeší." "Uznávám bez mučení, že minimálně většina z nás by si malou ukázku dala říct. No tak, Anna se tím chlapem trápí celou dobu a my viděli jak moc se snaží to neřešit." "No jo máš pravdu a já se tedy s Michalem domluvím a nějak to zařídím, protože jo máš pravdu, že to s námi řešíte už dva roky." Alena se usmála, obajla Adama a pak se vydala zase domů.

Adam zůstal sám v obýváku a uvažoval o tom co Alena řekla. Vlastně ho nenapadlo, že by ostatní chtěli vidět na vlastní oči definitivní potupu Slováka. Jenže pravda je, že by si to zasloužili a tak se o to postará. Teď se tu taky objevil děda a sedl si k němu. "kde máš Aničku?" "Je s Edem na večeři, přeci jen se dlouho neviděli a tak využili dnešek, protože má Sandra dlouho práci a mají tak na sebe čas. Sice jsou v pravidelném kontaktu, ale to není totéž jako se vidět osobně. Možná proto jsem rád, že se Alice a ostatní naučili jezdit pravidelně do zoo." "Vidíš takhle jsem o tom nepřemýšlel, ale máš v tom pravdu. Já si taky rád zajdu se Sidonií na kávu, nebo na oběd. Jinak ten příští týden máme naplánovaný. Tamara mi pomůže u plazů a Terezka bude s Anežkou u ní v pavilonu pokud by bylo něco potřeba. Proč mám mimochodem pocit, že tebe a Aničku už napadlo, že tam nakonec bude pracovat." Adam se na dědu usmál. "Samozřejmě už jsme o tom mluvili, ale rozhodnutí bude na ní. Pokud Anežka vydrží řekněme ty dva roky tak pak může Terezka nastoupit a malou dát do dětské skupiny. Na začátku může pracovat jen na zkrácený úvazek, ale hlavně nám to zachová dvě pracovní místa." "Jak vidím máš to plně pod kontrolou a jsem za to rád. No já tě teď nechám a jdu ještě chvilku pracovat na knize." Adam byl rád, že děda pochopil jak to plánují a taky teď uvažoval, že možná by mohl vzít Aničku na pár dní někam pryč až skončí příští týden.

Sid se vracela z večeře s Edem a byla moc ráda, že si na sebe našli čas. Naštěstí tak jako rodiče a babička chodil do zoo, ale ona si chtěla užít jen večer proto ně dva. Vždycky si byli blízcí a mnohem víc se to projevilo, když jí pomáhal tajit to, že neodjela do státu. Během let se trošku projevila jeho puberta, ale teď už to bylo dávno pryč. Vyprávěl jí jak jsou se Sandrou teď spokojení a hlavně, že ona a její táta si k sobě zase hledají cestu. Bude to ještě chvilku trvat, ale snad to bude dobré. Tak moc ráda ho poslouchala jak je na škole šťastný a užívá si to. Jeho prostě sklo a marketing vždycky bavili a tak bude jednou vládnout sklárnám. Pro ní to byla jen vzdálená možnost a sice se v marketingu vyznala a to docela dost, ale prostě její srdce bude navždy patřit zvířatům a zoo. Došla domů a našla Adam jak si prochází nějaké materiály k projektu. Hned jak ji uviděl tak je odložil a stáhl si jí k sobě na pohovku. "Jaká byla večeře, doufám v to, že jste si to užili." "Bylo to vážně super a co Alena?" Sid poslouchala co jí Adam říká ohledně toho, že by chtěli vidět co se na fakultě bude dít a musela se začít smát. "Holky jsou zvědavé jak opice, ale koukám, že zbytek přátel v zoo taky. No asi jim to vlastně vůbec nemám za zlé." "Já taky ne a s Michalem něco vymyslíme. Jak se vůbec mají, protože dneska jsem ho vůbec neviděl." "Všechno je absolutně skvělé a mě teď tak napadlo ještě budeš pracovat?" Adam se usmál dal Aničce pusu a pak jí v náručí odnesl do ložnice.