Tajemství ze zoo

52. Změny přicházejí s láskou

V pondělí večer si Sid užívala příjemnou rodinnou večeři u nich doma. Byla tu celá rodina a taky ještě řešili poslední detaily na svatbu. Byla tu i Stáňa a Radek, ale jí nejvíc těšilo jak šťastně teď vypadala Sandra. Ta doslova zářila co se Ed vrátil domů a díky konci semestru na sebe teď měli víc času. Měla ráda když byla rodina pohromadě a babička teď ještě řešila jak vyřešit třeba nějaké občerstvení do skláren. "Holčičko vím, že jsi se domluvila na nějakých chlebíčkách, obložených mísách a myslím si, že Sandra říkala něco o zákuscích. Potřebuješ kolem toho ještě něco zařídit?" "Ne babi máme všechno pod kontrolou. Sandra to domluvila s paní Sýkorovou a protože je svatba ve středu tak v pondělí se do skláren všechno doveze. Kluci z baru si vzali na starosti slané věci, ráda jim tuhle možnost dopřeju. Co se týká sladkých věcí tak budou dortové řezy, protože je tam nejvíc možností a hlavně to výrobnu moc nezatíží." "Sid má pravdu všechno je zařízené a navíc na ten týden před svatbou paní Sýkorová brala jen menší zakázky, abychom měli víc času na přípravu téhle úžasné svatby a všeho kolem." Sid se na Sandru usmála a byla ráda jak je všechno fajn. Teď si taky všimla, že Sandra zvážněla a obrátila se na Raula. "Raule chci ti poděkovat, že jsi to zkusil. Nevím jestli nakonec přijde, ale dal jsi mu lístek a ví kde a kdy má být. Je to všechno teď už jen jeho volba." "Udělal jsem to rád a snad vezme rozum do hrsti."

Adam poslouchal hovor u stolu a byl rád, že se Raul nakonec pokusil přesvědčit otce Sandry, aby se zúčastnil jejího pátečního plesu. Zatím pořád tvrdil, že nepůjde, ale zároveň Raul říkal, že byl nalomený. "Lásko my tam budeme a to je nejdůležitější. Tvůj táta se musí rozhodnout sám a sám si pak ponese následky." "Já vím Ede a jsem ráda, že vás všechny mám." Adam si všiml jak si Alice utíra slzy zatímco Sandra objala Eda a pak Stáňu a Radka. No koncem týdne se uvidí a hlavně pak bude zajímavý víkend kdy se v sobotu všichni v práci dozví jak se to má s postem ředitele. Teď měl ještě možnost chvilku mluvit s Eduardem. "Rád bych se tě na něco zeptal, ale nevím jestli je to vůbec možné." "Pokud to bude v mých silách tak předem splněno." Eduard byl zvědavý o co ho chce Adam poprosit a pak se díval na fotky moc krásných skleniček na šampaňské. Byly zdobené taženým sklem v různých barvách. Měl s takovým sklem zkušenost ze zahraničí, ale oni to primárně nedělali. Naštěstí ovšem měli šikovné skláře. "Promluvím s naším mistrem on rád takové věci zkouší. Jen mi pošli ty fotky a my něco vymyslíme." "Provedení nechám na vás, ale myslel jsem, že by to Aničku potěšilo." "Tím jsem si taky jistý, neboj to zvládneme. Teď z jiného soudku jak postupuješ s tím zmetkem." "Zítra mám důležitou schůzku a pak se budeme blížit do finále. Neboj se bude to jeho konec se vším všudy."

Později večer, když už všichni hosté byli pryč a i děda odešel k sobě si Adam přitáhl Aničku do náručí. "Jsem rád, že máme všechno hotové a ty se teď jen můžeš soustředit na poslední část školy. Taky jsem ráda, že ve středu už přijede Michal a Kristýna." "Bude fajn je tu mít. Víš obhajoba mě vlastně neděsí vůbec, to jak jsem se složila před ústními teď není strašák, protože tady jsem si mnohem jistější. Adame můžu se tě na něco zeptat?" Sid uvažovala jestli to vytáhnout, ale všimla si v práci, že Adam tam nemá jednu jejich fotku a zmizela někdy po návštěvě Richarda. Adam se díval na Aničku a věděl asi dost přesně na co se chce zeptat takže jí vzal do náručí a i s ní si sedl na pohovku. Opřela se mu teď o pokrčené nohy, aby mu viděla do očí. "Jestli myslíš proč nemám v práci tu naši fotku z narozenin tak odpověď je jednoduchá, dal jsem jí do šuplíku. Jak jsem mluvil s Richardem tak jsem si uvědomil, že je jednou z těch věcí co mě neustále nutí se vracet k tomu co se mezi námi stalo. Kolikrát jsem měl možnost to trápení ukončit a neudělal jsem to. Možná kdybych se tehdy večer odvážil s tebou mluvit, nebo kdyby mě neodradilo, že jsi měla doma rodinu, když jsem se odvážil za tebou jít. Takových možností bylo spousta, hlavně po té akci s letáky co připravil Albert. Měla jsi pravdu, že to musím konečně nechat být. Jenže je tak moc těžké odpustit sám sobě." Sid se natáhla a Adama pevně objala.

Adam držel Annu v náručí a věděl, že přišel opravdu čas si definitivně odpustit. Nakonec se Anna zase odtáhla a viděl, že má v očích slzy. "Adame tolikrát jsem ti říkala, že to máš nechat být. Pořád jsem nevěděla co přesně ti brání si odpustit. Mluvili jsme o tom tolikrát a pořád jsi to v sobě měl. Já jsem ti odpustila už dávno, vlastně jsem se nikdy úplně nezlobila spíš mi to všechno bylo líto. Jakmile jsi mě v tom sklepě tehdy objal tak bylo všechno pryč a zůstala jen láska. Změny přicházejí s láskou a u tebe to tak bylo a já si pak mohla konečně užívat tvoji lásku." "Anni miláčku já to všechno vím, ale prostě jsem asi konečně musel sám sobě přiznat proč na tom tak lpím. Richard říkal, že je to i dané tím, že mi to připomíná zkušenosti s tím jak je život vrtkavý a může se rychle změnit. Teď je to všechno jen víc hmatatelné díky svatbě a tomu jak šťastní teď jsme. Ta fotka byl začátek a musím prostě už definitivně tuhle kapitolu uzavřít. Nejen kvůli sobě, ale i tobě, protože se tím trápíš." "Spíš mám o tebe jen strach, ale chci hlavně tvoje štěstí. Jak jsi byl v Amazonii víc jsem si uvědomila, že jsem ráda, že jsi jel až tehdy a ne hned. Měli jsme tak víc času na sebe. Teď mi stačí, že víš už s určitostí, že to můžeš konečně uzavřít." "Miluju tě Anni." "Taky tě moc miluju." Adam se usmál a začal Aničku líbat a pak i s ní v náručí zamířil nahoru do ložnice. Opatrně ji položil na postel a postupně se oba zbavili oblečení, aby se mohli věnovat jen sobě a svoji lásce. Láska, ta skutečná a hluboká vždycky všechno překoná a ta jejich přesně taková byla.