57. Velké změny

69 7 0
                                    

Ve čtvrtek dopoledne seděl Adam v kanceláři s Luborem a řešili věci týkající se partnerské zoo. "Vlastně jsem rád, že se ta návštěva odložila, protože teď na to tady nikdo nemá ani čas a ani chuť." "No hlavně mám pocit, že je možné a vlastně hodně pravděpodobné, že Herman už sem nepřijede." Lubor se na Adama podíval a nechápal jak to myslí. "Víš něco co já ne?" "Mluvil jsem dneska ráno s kolegou z Londýna a Heremanova dcera tam dělala problémy jak je u ní zvykem. Tentokrát to ovšem přehnala a ředitel londýnské zoo si přímo stěžoval zřizovateli a budou to muset řešit." "Pokud by dostali někoho nového tak jedině dobře pro nás. Neříkám, že bychom udrželi partnerství, ale možná by i spolupráce byla fajn." "Necháme tomu volný průběh a uvidíme. Teď to očividně budou celé řešit a my se tak nemusíme rozhodnout hned." Lubor byl rád, že se všechno vyřešilo tak lehce a taky se čím dál tím víc těšil až Adam bude místo Marie. Ta v poslední době byla roztěkaná a občas na něco zapomínala. Chápal to, ale těšil se na spolupráci s Adamem, protože za poslední roky bylo fajn mít ho na jednáních. Teď se přímo rychlostí blesku naučil všechno potřebné a to vlastně zcela na očích všech. "No musím říct, že se těším na tu sobotu až to všem řekneme. Monika mi říkala, že už se ty řeči o odchodu Marie zase víc řeší." "Jo je toho všude plno a hlavně se bojí, že přijde někdo z venku a nedej bože, že to bude někdo jako Albert."

Adam se zasmál úplně vyděšenému výrazu Lubora. "Boha jeho nestraš, mě bohatě stačí, že od tud zmizel. Jak se jinak cítíš kolem toho všeho?" "Je to zvláštní, ale víš těším se. Nejde jen o to, že budu mít čas na ten projekt i Aničku, ale hlavně nevím jak to vysvětlit je to zase posun." "Adame znám tě roky a vím jak hodně se u tebe změnilo a je to jen dobře. Ty budeš skvělý ředitel, protože opravdu víš co zoo potřebuje a co potřebují zaměstnanci." "Mimochodem můžu se tě na něco zeptat?" "Samozřejmě můžeš, co potřebuješ vědět?" Adam si nebyl jistý, ale vzhledem k tomu, že sám Lubor měl dneska džíny a k nim jen košili tak uznal, že je to asi nejlepší doba. "Možná je to hloupost, ale i na fakultu nechodím v obleku a nosím ho jen opravdu zřídka, ale teď to asi bude nutnost že?" Lubor se na Adama podíval a musel uznat, že tohle ho vůbec nenapadlo. On sám nosil oblek jen kvůli jednáním a to jen s někým a někdy byl jako dneska v džínách. "Adame to bych vůbec neřešil, protože víš sám dobře, že ani já v obleku nechodím nějak často. Kalhoty, hezké džíny, košile, svetry to nosí většina ředitelů co znám. Oblek můžeš mít na důležitá jednání a vždycky ho můžeš mít v kanceláři já tu tahle taky jeden mám i s dvěma košilema." Adam se usmál a byl rád, že se odvážil zeptat.

Lubor viděl, že se Adamovi ulevilo. "Navíc stejně pokud budeš v pavilonu tak budeš v pracovním, protože ten projekt je důležitý." "To už jsem řešil s Marií a bylo to v pohodě, ale nějak mě to napadlo před pár dny a nevěděl jsem jak z toho." "Jak říkám není k oblekům důvod a upřímně tady by si na tebe v nich asi stejně nikdo nezvykl." Adam se tak jako Lubor začal smát. "Stačí mi slušné oblečení na fakultě a tam to i tak přináší divné vlny." Lubor poslouchal co mu Adam říká a došlo mu, že Anna se musí asi dost držet. "Monika by se neudržela a skončilo by to minimálně nějakou fackou." "Anička k tomu taky nemá daleko, ale naštěstí to brzo skončí. Mimochodem mluvili jsem s Aničkou ještě včera s Anežkou a je rozhodnutá zůstat minimálně další rok možná i dva." "No haleluja, ale teda bylo to o chlup." "Tamara i děda do ní hučeli jak je mohli a ona nakonec opravdu uznala, že by jí práce chyběla. Nám to dá čas si pak najít náhradu včas a hlavně někoho s praxí." "Souhlas a mám radost, že se všechno urovnalo než to převezmeš." Adam věděl, že má Lubor pravdu a nakonec ho nechal v kanceláři a vydal se zpátky k sobě. Byl rád, že se ho zeptal na oblečení, protože ho to vážně trápilo. Naštěstí se to vyřeší jedním větším nákupem a snad Anička půjde s ním. Vzal kávu pro sebe a Karola a uvažoval jak všechno do sebe krásně zapadlo.

Karol seděl v zázemí a psal chovatelský deník a uvědomil se, že mu chyběli i takovéhle maličkosti. Adam tvrdil, že tohle zatím bude dělat on, ale jeho to těšilo. Konečně po těch letech zase začal žít a včerejší návštěva místního baru s kolegy byla moc příjemná. Michal byl opravdu tak milý kluk jak se zdál už ve škole a to bylo velké plus pro jejich budou spolupráci. Byl zvídavý po novinkách a nových postupech a takové lidi bylo u zvířat radost mít. Teď mu Adam přinesl kávu a sedl si taky ke stolu. "Tak jak se těšíš na sobotu přeci jen jsou na pořadu dne velké změny." "Je to zvláštní, ale vlastně se těším a jsem rád, že ustane ta šuškanda. Mimochodem psal mi před chvílí děkan a chce se mnou mluvit a omlouval se mi." "Prostě ho to mrzí a pokud ty dokážeš uchránit jeho a hlavně jeho ženu tak plusove body budou na tvé straně. Sice nechápu jak to chceš udělat, ale radši se nebudu ptát." "Přesně tak neptej se, prostě jsou věci co nemusíš vědět." Adam se usmál a šel pak ještě zkontrolovat zázemí vodních světů. Nikdo krom Aničky teď nevěděl co měl ještě na Slováka a tak to celé i zůstane. Kamarád z rozvědky mu dal přesně to co potřeboval a on si to hodlal užít. Plagiátorství Slovákovi ženy, která si tak pomohla k povýšení byla mocná zbraň. Použije jí až se ho definitivně zbaví a zabrání tak odhalení ohledně vydírání děkana. Zadíval se teď na krokodýli a vzpomněl si na dobu když zařizovali převoz samce. Někdy tehdy si začal víc uvědomovat co k Aničce cítí, ale snažil se to potlačit. Teď naštěstí bylo tohle už jen minulosti a byla tu jen čistá a pravá láska.

Tajemství ze zooKde žijí příběhy. Začni objevovat