Tajemství ze zoo

115. Čas pro rodinu

Josef sledoval jak Anička odpočívá ve vile rodičů a nechá se obskakovat starostlivou Alicí. Blížil se konec listopadu a přes příští týden měla mít Anička promoci, ale nakonec se po domluvě s lékaři rozhodla účast zrušit. Nechtěla riskovat cestu do Prahy a všichni jí v tom podpořili. Teď si na chvilku sedl se Sidonií k jídelním stolu. "Jsem moc rád, že jsme na víkend daty a Anička je tu moc spokojená." "Máme jí tu rádi a hlavně upřímně nechtěla jsem do toho mluvit, ale jsem ráda, že zrušili tu Prahu." "Mluvil jsem s docentem Vinklerem a všichni to chápou a užije si potom promoci v jarním termínu. Koneckonců už zbývá jen pár týdnů a co si budeme povídat klidně to může přijít kdykoliv." "Mě stačí, že už je pod dohledem lékařů v hradecké porodnici a víc vědět nepotřebuji. Adam je s ní a hlídá jí a to je pro ni to nejdůležitější." "To máš samozřejmě pravdu a jak se těšíš na vánoce?" "Alice teď přemýšlí jak to celé udělat a zatím se rozhodla po dohodě i se Stáňou, že zatím to nechají být a počkají jak to bude se Sid. Ona i Radek mají na Štědrý den volno a tak určitě budou tady u nás stejně jako Sandra s Edem. Mám z těch dvou opravdu radost." "Moc jim to spolu sluší a ona je tak šťastná, že dělá co jí baví." Sidonie se usmála a věděla, že letošní vánoce vážně budou hodně málo o nějakém plánování. Nejdůležitější teď totiž byla Sid a všechno ostatní nebylo tak důležité.

Sid si užívala pozornost od mámy a ostatních a zároveň věděla, že díky tomu si odpočine i Adam. Ten byl poslední týden jako na trní a bylo jí jasné, že i v noci toho moc nenaspí. Poslední kontrola v porodnici kde byli před třemi dny měla jasný výsledek a teď se s ním taky chystali seznámit ostatní. Miminka měla krásnou váhu a hlavně obě byli už hlavičkou dolů připravené k porodu. Nejdůležitější ovšem bylo, že její tělo bylo připravené a porod je tak blíž než se mohlo zdát. Zatím bylo všechno v pořádku a lékaři nechávali její tělo pracovat jak potřebuje ovšem lékař jí jasně řekl, že na kontrole prvního prosince už se taky možná neuvidí. Pro jistotu si včera dobalila tašku do porodnice a měla ji připravenou i tady v autě. Sice necítila zatím žádné změny, ale věděli s Adamem, že to může přijít i náhle. Teď si taky pohledem Adama přivolala, aby si k ní šel sednout. "Lásko myslím si, že je asi čas." "Souhlasím s tebou. Prosím můžete si k nám všichni sednout musíme Vám něco říct." Alice se podívala na dceru a byla překvapená co jim chtějí říct, protože jména se dozví až se miminka narodí a tak si teď začala dělat starosti. "Sid je všechno v pořádku?" "Mami klid teď je všechno v pořádku, ale poslední kontrola dopadla tak, že si lékaři myslí, že konec osmého měsíce pro mě bude hraniční. Všechno vypadá připravené na příchod dětí a porod tak může přijít opravdu brzo."

Eduard poslouchal dceru a tak mu hned došlo, proč se mu Adam zdál teď víc unavený. Očividně si dělal starosti a nějak tušil, že i méně spí. "Sid a co bude potřeba od nás? Chápu asi správně, že to může přijít klidně zítra, ale i za čtrnáct dní, nebo později?" "Přesně tak a nikdo to teď nedokáže určit a já nemůžu být teď každý den doma. Chceme vás tedy poprosit o pomoc a aby se teď ty následující dny a možná týdny u Aničky vždycky někdo střídal. Nechci teď riskovat to, že by byla sama doma. Jasně jsem tam ze zoo za pár minut, ale jistota je jistota." "Absolutně si s tím nedělejte starosti to zařídíme a domluvíme se jak a kdy u vás budeme, protože tohle teď má prioritu." Sid se na strejdu usmála a pak se nechala obejmout od mámy. Ona by se spokojila s tím, že se bude pravidelně hlásit a Adam by byl doma skoro hned jenže on byl hlavní důvod tady toho všeho. Měl o ní strach a prostě i když se snažil to maskovat viděla na něm jak moc se o ní i o děti bojí. Takže pokud mu na klidu přidá, že bude pod dohledem tak je to to nejmenší. Vždycky ráno k ní někdo přijede, nebo bude doma děda když nebude mít prohlídky. Teď na chvilku osamělá s tátou. "Děláš to hlavně k vůli Adamovi viď? Připadá mi napjatý a unavený." "Máš pravdu a pokud mu to pomůže lépe spát a hlavně být v klidu tak je to takhle nejlepší." Eduard dceru objal a nechal ji v péči Alice.

Alice si teď dělala trochu starosti, ale čas pro rodinu teď bylo potřeba rozložit tak, aby byla Sid v bezpečí. "Neboj se všechno naplánujeme a bude to dobré." "Víš je to zvláštní, ale teď je to mnohem lepší než předchozí týdny. Čím blíž je termín porodu tím jsem klidnější, protože miminka jsou už hodně velká, což já jsem taky." "No tak nemáš žádné přehnané bříško a to tam máš ty poklady dva." "Máš pravdu, ale připadám si tak hrozně neohrabaná. Nedej bože když mi něco spadne na zem nebo se jen musím obout. Jsou to takové maličkosti, ale občas mě to frustruje." "Holčičko to každou mámu, ale to nic nemění na tom, že se na ty naše poklady těšíme." Sid mámu objala a byla ráda, že strávili dnešek tady a ještě i zítra se nechají hýčkat zdejší starostlivostí. Později večer seděla nahoře ve svém starém pokoji na posteli a sledovala Adama který se zrovna vrátil ze spoda a přinesl jí čaj. "Děkuju lásko opravdu moc." "Vždycky si jen musíš říct a jak ti je?" "Zatím tak jako vždycky, jako velrybě." "Ovšem moc krásné a roztomilé." Sid se začala smát, protože tohle škádlení si užívala. Už dávno Adam vzdal možnosti jak se s ní hádat o tom, že nevypadá tlustá, nafouklá nebo jako velryba. Prostě se smířil s tím, že ona se tak cítí a těhotenské hormony prostě dělají svoje a tak jí přestal odporovat, ale převedl to vždycky v něco milého. Miloval ho kvůli tomu ještě mnohem víc.