Tajemství ze zoo

88. Láska rodiny

Sidonie seděla u Raulova srubu a pozorovala ho jak se stará o děti z jeho kroužku. Byl tady s ním dneska i Radek a tak si zároveň mola užít jeho báječné nakládané sýry, které přivezl. Pamatovala si do dneška úplně přesně jak sem tehdy poprvé s Alicí přijely aniž tehdy ještě tušily, že se jedná o místo, které Raul vlastní. Byly to tehdy náročné týdny a měsíce, ala nakonec díky Sid získala mnohem víc než si uměla představit. Láska rodiny teď byla všudy přítomná a ona si to opravdu užívala. Kdysi zuřila, že Sid neodletěla, ale dneska to pokládala za požehnání. Umožnilo to změnit rodinou dinamiku a hlavně ona sama si prošla velkou proměnou. Věděla to nejen ona, ale i všichni kolem ní. Firma pro ni pořád byla důležitá, ale ne tak jako dřív. Eduard s Alicí si v ní vedli skvěle a byla si jistá, že teď co je Ed zpátky v Čechách se možná pomalu do chodu sklárny zapojí. Sid a její revolta změnila úplně všechno a hlavně jí umožnila vidět rodinu jinak. Konečně byli skutečná rodina a ta se poslední roky hodně rozrostla. Patřil do ní nejdřív Adam a Josef a pak si v ní pevné místo získala Sandra. Díky Sandře přišla Stáňa a Radek, který už stejně byl její součástí díky přátelství s Eduardem a Raulem. Každý přinesl něco jiného a hlavně to byla pohoda a klidný život. Všichni se teď těšili na svatbu a ona sama se nemohla dočkat momentu, kdy mladí oznámí novinky, že čekají miminko.

Teď si všimla, že Raul míří k ní a na chvilku si k ní i sedl. "Vypadáš spokojeně sestřičko." "Opravdu spokojená jsem, protože všechno je teď prostě zalité sluncem. Víš vzpomínala jsem na dobu kolem nástupu Sid do zoo. Nikdy ji nepřestanu být vděčná, že mi odpustila to jak jsem se tehdy chovala, když jsem zjistila pravdu." "Sid odpouští těm které má ráda a jsme rodina. Možná jsem to neměli všichni lehké, ale poslední roky jsem vážně spokojený. Teď nás čeká svatba a já se na ni vážně těším. Adam včera ráno taky vypadal moc spokojeně a koneckonců daří se mu hodně i pracovně." "Z toho má obrovskou radost asi každý, ale hlavně Josef. On se vážně moc bál toho jak Adam žil a teď vidí jak moc se změnil co jsou se Sid spolu." "Láska dělá zázraky. No já jdu Radkovi ještě pomoct a pak si dáme oběd." Sidonie se nechala obejmout a dívala se jak zase míří k rybníku. Před dvěma lety přemluvila Raula, aby si to tady nechal rozšířit a on nakonec souhlasil. Z původní chatky zůstala klubovna a místo setkání a v přístavbě měl pohodlné bydlení, když tu zůstával. Ona sem pořád ráda jezdila a jako dneska sedávala na terase a užívala si příjemné počasí. Taky se rozhodla, že až bude po svatbě tak by možná vytáhla Alici a třeba i Stáňu na pár dní někam do pohodlí. Prostě pár dní se nechat hýčkat v nějakém wellnes hotelu. Radek to Stáňe pořád říkal ať někam jede třeba se Sandrou, ale ona nechtěla, že je to zbytečné. No poradí se s Radkem a pak něco vybere a určitě si to báječně užijí.

Sid si užívala odpoledne v práci a byla ráda, že je dneska v zázemí sama. Eliška měla třídní schůzky a tak šla dneska dřív. Naštěstí kluci jí poslední roky dělali jen a jen radost a to bylo skvělé. Taky byla ráda, že je tu sama, protože se jí po obědě udělal trochu zle. No snad to bylo jen jednorázové a bude to zase v pořádku. Teď dokrájela poslední zeleninu a v tom se objevil Adam a hned jí objal. "Anni jak ti je, nechceš jít přeci jen domů?" "Už je to dobrý, ale prostě mě to překvapilo. Neboj se, kdyby mi bylo pořád špatně tak to řeknu a nechám si pomoct." Sid si všimla jak se Adam usmál. "Tak dobře ty si teď sedni a já tohle odnesu a nechci nic slyšet." "Rozkaz kapitáne." Sid se usmála a dala Adamovi pusu než odešel s krmením pro žirafy. Byla moc ráda za pomoc a rozhodně by si řekla, kdyby toho na ní bylo moc. Nechtěla vůbec nic riskovat a rozhodně na sebe bude opatrná. Za chvíli byl Adam zpátky a sednul si k ní. "Mluvil jsem s Marií a zítra máme větší poradu s lidmi z ministerstva tak budu muset jít do práce dřív." "Je to tvoje práce a tak je to jasné. Neboj já budu v pořádku a kdyby mi bylo ráno zle tak v nejhorším bude doma děda a on by mi pomohl a zároveň by si to nechal pro sebe." "Tak dobře lásko, víš já si jen o tebe prostě dělám starosti." "Já to přeci chápu, ale neboj pokud by se něco dělo řeknu si o pomoc a je mi jedno pokud bychom to museli někomu říct."

Adam nakonec políbil Aničku a vydal se zpátky k sobě do pavilonu. Poslední dny byli plné událostí a vážně se těšil na klidnější večery doma. Jen tak si hovět na pohovce nebo v posteli a mít prostě čas jen jeden na druhého. Tolik mu toho Aničky láska dávala a taky její povaha byla příjemná všem v jejím okolí. Měla prostě pozitivní povahu a vzpomněl si jak ji její sluníčkovou povahu vyčítal. Tolik si toho od něj nechala líbit, ale nikdy se nevzdala snu, že by mohli být spolu. Došel do zázemí a sedl si k počítači. Tehdy jak se tu poprvé políbili se toho tolik změnilo. Teď taky ještě přišel děda. "Ahoj Adame jen jsem ti chtěl říct, že jsem mluvil s Marií ohledně návštěvy z Německa a měl jsi pravdu, že Hermann už nepřijede." "Takže ho vyhodili?" "Přesně tak a navíc ta jeho povedená dcerunka má má na krku i nějaký průšvih. Snad něco rozbila v zoo když se dozvěděla, že ona je taky propuštěna." "Nepřekvapuje mě to a hlavně jsem i rád, že se tady neobjeví. Stejně nemám chuť pokračovat s nimi v programu partnerské zoo, ale je fakt, že nové vedení by mohlo být fajn. Může zkusit třeba jen nějakou menší spolupráci v jedné oblasti a pak by se vidělo." "To zní jako skvělý plán a to ředitelování ti jde skoro samo." Adam se smál ještě když děda odcházel a byl rád, že to takhle vnímá. Rozhodně se na to vážně těšil.