Tajemství ze zoo

60. Změny ve vedení

Sid si v sobotu ráno užívala snídani s Adamem, protože měli ještě tak hodinku než budou muset jít do práce. Vstávali dneska oba opravdu brzo a ona si musela přiznat, že to úžasné něžné ranní milování byl skvělý začátek dne. Adam dokázal být neuvěřitelně něžný a pozorný milenec stejně jako vášnivý a impusivní. Teď se dívala jak sklidil ze stolu a pak si sedl zpátky k ní, aby si ještě dopili kávu. "Musím říct, že jsem trochu nervózní. Takhle jsem se naposledy cítil před první přednáškou na fakultě." "Bylo by divné, kdyby jsi nervózní nebyl. Je to prostě teď nové, ale zároveň i víš moc dobře, že jsi se rozhodl správně. Podívej já jsem nadšená z toho, že budeš ředitel." "Já vím lásko, ale asi se nejvíc bojím toho jak to přijmou kolegové v práci." "Zaprvé všichni tě buď mají rádi, nebo si tě hodně váží. Hlavní pro ně teď bude, že to nebude nikdo z venčí. Víš Anežka už dokonce uvažovala o tom že by jsi to mohl být ty, ale pak to holky zavrhly s tím, že by tě asi nikdo jen tak nepřesvědčil opustit pavilon. Navíc teď jsou všichni přesvědčení, že se budeš věnovat jen projektu a tak si ještě víc dělají starosti s tím kdo by po Marii mohl přijít. Bojí se co se dneska dozví." "Jo Alena už mi to taky říkala a nějak si myslím, že se to teď řeší opravdu hodně." Sid se usmála a dala Adamovi pusu.

Po cestě do práce si Adam užíval, že mají s Aničkou ještě čas být jen spolu. Bylo mu totiž jasné, že během dne si moc samoty neužijí a hlavně, že on bude ve středu pozornosti. Dneska si vzal jedny nové tmavošedé džíny a k nim šedou košili. Zároveň si vzal svoji koženou bundu, prostě si najde svůj styl který mu bude vyhovovat. Sid věděla, že Adama nejvíc trápí reakce kolegů, ale tam si byla jistá, že je to úplně zbytečné. Prostě teď byla ta správná doba na změny ve vedení a všichni to určitě přijmou úplně v pohodě. Teď dala Adamovi pusu a nechala se chvilku objímat u budovy vedení. "Neboj jsem tady s tebou a vždycky budu. Miluju tě." "Taky tě moc miluju Aničko." Nakonec ruku v ruce došli do infocentra, kde se už pomalu začali scházet zaměstnanci na velkou ranní poradu. Bylo nezvyklé tu vidět všechny takhle najednou, ale byla to nejlepší doba. Stoupli si teď vedle Aleny, která byla opřená o jeden ze sloupů. "Už je tady celkem plno, ale jsem ráda, že jste tady už i vy. Nějak jsem si tu přišla nesvá, ostatní jsou ještě nahoře." "No děda šel do práce asi hodinu před námi, protože chtěl ještě mluvit s Marií." Adam si byl jistý, že za pár minut budou všichni v šoku. Teď ho Anna upozornila na kolegy vedle nich kteří řešili situaci a obávali se, že ředitelka ohlásí odchod a bude vypsáno výběrové řízení. Opravdu se všichni nejvíc báli nového člověka z venčí.

Marie seděla v kanceláři a uvažovala jak se život může rychle změnit a zároveň, že některé změny přichází sice postupně, ale pak jejich řešení přijde v tu správnou dobu. Byl tady s ní Josef a řešili poslední maličkosti. "Jsem tak ráda, že už to bude za námi, protože dokonce už i informace o tom, že Anežka ještě zůstane se neobešla bez otázek. Jak mi to přišla říct tak se ptala jestli chci odcházet já a já jí řekla jen, že nemám čas. Nerada jsem to řešila takhle, ale do dneška to holt musela vydržet." "Já jsem hlavně rád, že zůstane a že jsme s Tamarou neplýtvali časem jen tak." "No říkala mi, že jste byli neodbytní. Víš Josefe mě to těší hlavně kvůli tomu, že to tady Adamovi předám v tom nejlepším možném stavu. On sám si vyřešil celý pavilon a navíc máme i skvělou náhradu v infocentru. Prostě je všechno tam jak má být." "Ty si užiješ vnoučata a hlavně Karel taky bude radši, když už budeš doma." "To je pravda a navíc sem stejně s dětmi budu pořád chodit. Teď je ovšem ta správná doba na změnu a jsem ráda, že Adam souhlasil." Josef se usmál a věděl přesně jak to Marie myslí. Nakonec se oba vydali směrem k infocentru a chvilku se zastavili nahoře u zábradlí. Dole už bylo pořádně plno a hlavně už tu byl i Adam s Aničkou. Všichni stáli kolem schodů a čekali na to co se dneska dozví.

Anežka přišla s Eliškou a Robertem a teď stáli u Ančy a Adama. "Hele takže máte alespoň nějakou představu o co se jedná? Nebo prostě jen je to klasická porada a my už slyšíme i trávu růst." Sid se na Anežku usmála a podívala se na druhou stranu schodů, kde byl Michal s maminkou. On vypadal klidně stejně jako těch pár dalších lidí, kteří už znali pravdu. "Myslím si, že se všechno za chvilku dozvíme. Navíc je fajn, že taky nemusíme řešit tebe, protože těch změn už tady teď bylo nějak dost." "No jo práce by mi prostě chyběla a i proto je mi jasné, že Adam tu stejně bude pečený vařený. Sice věří Karlovi, ale stejně si bude chtít pavilon pohlídat." Sid měla co dělat, aby se nazačala smát, protože tohle bylo vtipné a všimla si, že Adam taky potlačuje smích. Zachytila za sebou i pohled dříve jmenovaného a viděla jak se Karol báječně baví. Teď ovšem nastal čas kdy se odhalí celá pravda, protože Marie už byla nahoře nad infocentrem s dědou a přidal se k nim i Lubor. Teď všichni tři sešli dolů a zůstali stát u schodů. Marie se na všechny usmála a vzala si slovo. "Chci všem poděkovat, že jste sem přišli a vím, že hodně z vás i ze svého volna. Tohle je něco co jsem chtěla, aby jste slyšeli všichni. Jak víte máme tady teď nějaké větší i menší změny a je čas nějak to celé dokončit." Adam se díval po ostatních a u některých viděl velké napětí a strach z toho co přijde.