Tajemství ze zoo

112. Dětské království

Alice se dívala na nový pokoj v domě Sid a Adama a musela uznat, že to teď bylo doslova dětské království. Krásný slunný pokoj byl vymalovaný světle béžovou barvou a bylo to úžasné jak byl pokoj hned jiný než když byli zdi bílé. Taky sem přibyli dvě velké skříně na věci pro miminka. A na protější straně bylo zatím prázdno, ale pak sem přijdou postýlky dětí a komoda. To všechno už teď měla Sid u sebe v ložnici a pár měsíců to tak určitě zůstane. Na oknech byly krásné záclony s obrázky zvířátek. Došla teď do ložnice Sid a Adama a podívala co se změnilo tady. Postýlky byly zatím dané u komody která byla u zdi a pohodlně pojme všechny věci pro dvě děti a hlavně na ní bude přebalovací pult. Zatím byl čas na věci jako matrace a podobné věci, ale to nejdůležitější prostě už bylo tady. Musela uznat, že ona sama by nakupovala od rána do večera, ale věděla, že Sid chce mít sice už hodně věcí hotových, ale nechce zbytečnosti. Udělala nákupní seznamy ze kterých si mohl každý vybrat co se mu líbí a musela uznat, že to hodně pomáhalo. Kolegyně ze zoo si vzaly na starosti věci jako hnízdečka pro miminka, které nechávali šít u jedné moc šikovné paní. Taky měli na starosti dečky do postýlky a do kočárku. Prostě všechny si našly to svoje. Kolegové v práci prohlásili, že oni tomu nerozumí vůbec a ať se jim jen řekne co přesně mají koupit, protože vybrat si neuměli. Takže od nich Sid dostane hezkou pohodlnou postýlku dolů do obýváku.

Došla teď dolů a našla Sid jak se dívá na něco v počítači. "Holčičko vypadá to tak skvěle." "Musím souhlasit a jsem ráda, že je tohle už zařízené." Alice si sedla vedle dcery a objala jí. "Jak se jinak cítíš?" "Unaveně, ale to asi není nic neobvyklého, prostě už mě to začíná víc zmáhat. Hlavní je, že jsou prcci v pořádku." "Víš chtěla jsem s tebou mluvit o kočárku a napadlo mě, že by bylo už asi fajn ho vybrat. Zatím si ho nechají v obchodě, protože vážně nechci, aby jsi ho měla doma." "Já vím mami a upřímně tohle je asi jediná pověra kterou chci dodržet. Naštěstí Adam to chápe a i děda se ptal jestli už budeme mít kočárek doma a uklidnil se, když jsem řekla, že nebudeme." "Babička a dokonce Raul jsou jsou úplně stejní." "Příští týden tedy zajdeme vybrat všechno potřebné a co se týká sedaček tak to si vzal na starosti Adam. Myslím si, že přečetl všechno co mohl a vybral takové které nám vydrží delší dobu a hlavně jsou opravdu bezpečné." "To jsem moc ráda a jak to chceš udělat s oblečením? Mimochodem souhlasím úplně s tvým výběrem barev, bude to mnohem praktičtější." "Nechám holky v práci se vyřádit na pár barevných kouscích a zbytek bych ráda jela koupit s tebou a babičkou, nebo taky asi dost věcí objednám online." "Babička se mě na to ptala tak si udělej objednávku co chceš koupit online a ona jí zaplatí a odpor je marný."

Sid se na mámu podívala a začala se smát což zapříčinilo, že děti se rozhodli hrát fotbal. "Je fajn že jsou čilé, ale mám strach jak moc bolet to může za pár týdnů." "Ty jsi byla zlatíčko, ale když jsem čekala Eda, bože měl nožičky přímo pod mými žebry a bolelo to strašně." "No vyhlídky mám asi dost podobné, když na to budou dva. Jinak dobře uděláme to tak." "Víš Sid my s tátou jsme oba tak šťastní a prostě se těšíme a chceme aby jste měli všechno potřebné. My víme, že nepotřebuješ naše peníze ani aby ti někdo něco kupoval, ale my to děláme rádi tak jako všichni vaší přátelé." "Já vím mami a proto jsem to vzdala i v práci, ale Alena s Eliškou to pomáhají korigovat. Prostě se složí na jeden větší dárek, nebo na pár menších. Nechci, aby toho kupovali moc, ale oni si to prostě vzít nenechají. Julie mi včera řekla, že prostě hlavně většina je s námi od začátku byli svědky naší lásky a svatby a teď se těší na miminka." "Mají v tom pravdu a všechni to tak opravdu cítí, protože Stáňa mi říkala úplně to samé." Sid mámu objala a byla ráda, že je všechny má ve svém životě. Nakonec přijel i táta, aby jí vyzvedl a byl se taky podívat nahoře. Teď se vrátil a bylo vidět, že je dojatý. "Sid vypadá to tak krásně a musím říct, že jste to vymysleli skvěle. Je ještě něco co je potřeba zařídit tedy krom oblečení a dalších věcí?" "Ne tati mám všechno co potřebuji a s mámou už jsme domluvily co je potřeba." Sid je nakonec oba vyprovodila a byla ráda, jak úžasnou má rodinu.

Eduard vezl Alici domů a ještě si povídali o věcech pro Sid. "Doufám, že jste se domluvily na tom, že oblečení koupíme my a máma." "Je s tím smířená." Eduard se zasmál obličeji co Alice udělala. "Je mi to jasné, ale víš moc chci tohle udělat. Máma koupí kočárek do zoo, ale zdálo se jí to málo a tak jí tohle přijde fajn. Sami si budou kupovat kočárek pro ně, sedačky a kupovali všechen nábytek." "Přesně tak a nezapomeň ještě na takovou věc jako je drogerie a věci z lékárny. To všechno taky není levná sranda a bude toho potřeba hodně, když bude všechno dvakrát." "Jsem rád, že jí můžeme pomoct takhle i když vím, že to nepotřebuji, ale prostě..." "Lásko ona i Adam to chápu a navíc to vidí i u lidí v jejich okolí. Všechno bude skvělé a já už se nemůžu dočkat." Eduard nakonec zaparkoval a nechal Alici jít za mámou, která byla v obýváku a on skočil ještě do pracovny. Byl rád jak se všechno připravuje a hlavně co naposledy mluvil s Adamem tak si uvědomil proč se vším tak moc čekali a teď to pro změnu chtějí mít hotové. Prostě dvojčata byla dvojčata a mohlo se stát cokoliv. Naštěstí zatím bylo všechno v pořádku a on i všichni v rodině už se těšili na ty dva malé poklady.