Tajemství ze zoo

48. Milá společnost

Ve čtvrtek seděl Adam u sebe v zázemí a probíral s Alenou věci kolem práce, ale hlavně i blížícího se rozhovoru s Musilovou. "Příští týden tam zajedu a promluvím si s ní. Je nutné, abychom věděli jak na tom s ní jsme než se pustíme do všeho ostatního." "S tím musím souhlasit. Víš dobře, že my ti všichni pomůžeme jak budeme moct. Nejde jen o Aničku, ale i ostatní studenty, prostě ten chlap musí zmizet a to rychle. Teď z jiného soudku vážně je v pohodě, že budu mít kalhotový kostýmek, protože si vážně můžu vzít sukni, nebo šaty." Adam se na kamarádku podíval a usmál se. Od doby co jí požádal aby mu šla za svědka si s tímhle dělala starosti. "Jsi pako Álo, protože moc dobře víš, že si máš vzít v čem se budeš cítit dobře. Oba s Aničkou chceme, aby jste si ten den užili tak jako my." "Já vím, že my to říkala, ale pořád jsem se nemohla zbavit toho pocitu, že bych měla..." "Neměla by jsi nic co nechceš. Kalhotový kostýmek bude v pohodě a my ten dress kód nijak moc nebudeme prožívat. Vím moc dobře, že holky tady v práci se ptaly co si mají vzít a Anička to s nimi řešila." "Jo to vím, prostě pohodlné šaty, sukně a jen poprosila, aby nikdo neměl něco moc křiklavého. Naštěstí tady pomohla Stáňa a s Alicí daly dohromady takový mustr co je ok a co už ne. Víš prostě jaké barvy budou super a ono dost pomohlo." Adam se usmál, protože zcela upřímně tohle šlo mimo něj.

Alena byla ráda, že se přeci jen ještě jednou Adama na oblečení zeptala. Anča jí sice několikrát ujistila, že je to v pořádku, ale asi to potřebovala slyšet ještě jednou. Dvě stránky obrázků šatů pro ostatní hosty všem strašně pomohly a holky říkaly, že mají díky tomu super představu co si můžou vzít. "Teď jsem s tebou ještě chtěla mluvit o něčem důležitém. Víš přemýšlela jsem o všem kolem vaší svatby a prostě nějak mi došlo, že chci udělat krok ve svém vlastním vztahu." Alena se na Adama nejistě podívala a on se jen usmál a přitáhl si jí do objetí. "Mám radost a myslím si, že je to fajn krok. Potřebuješ ode mě něco konkrétního, nebo jen podporu." "Hlavně asi tu podporu a pak jestli by jsi mi dal kontakt na zlatníka co dělal prstýnek pro Annu." "Předem splněno a mám z tebe radost. Možná jsme ani jeden neměli v určitých chvílích života na růžích ustláno, ale teď nám to osud vynahrazuje." "V tom máš vlastně pravdu a já jsem pořád tak ráda, že jsem jsem sem přijela a zůstala tady. Možná bych jen ráda změnila ty první týdny." "Taky bych rád udělal spoustu věcí jinak, ale Anička říká, že už konečně mám nechat minulost minulostí a má pravdu. Jen je to někdy těžké, prostě nejde na některé věci zapomenout. Teď je, ale nejdůležitější přítomnost a budoucnost." Alena věděla, že má Adam pravdu a tak ho ještě objala než se vydala do práce na noční.

Sid chystala s Eliškou krmení, protože už byla zase v práci. Zatím střídala celé dny se dny volna, aby měla čas na poslední přípravy svatby. Teď zrovna řešila poslední věci kolem fotek. "Jsem ráda za to, že Robert poprosil Radima, že nám svatbu nafotí. Vím jistě, že pak bude fotit ještě i Robert, hlavně tedy bude fotit moje ranní přípravy, ale chci, aby si většinu dne užil jako host." "On chápe jak to myslíš a navíc Radima známe z doby co tu byl než se dal Robert dopořádku. Víš jsem ráda, že už se to blíží, tak moc se na to všichni těší." "Já vím Eli a já taky a moc. Zítra už mám v plánu jen šaty a vážně jsem ráda, že půjdeš taky." "Já jsem taky moc ráda a máma s Tamarou a Julií se tady o to postarají a když tak jim ostatní pomůžou. Tohle je tvůj den, který si máš užít a já jsem moc zvědavá jaké šaty si nakonec vybereš." "Sama mám určitou představu, ale třeba vyberu něco úplně jiného. Chci si nechat otevřenou mysl a vybrat podle toho jak to budu cítit." Eliška se na Annu podívala a pak ji objala, než šla odnést část krmení. Sama si uvědomila jak moc šťastná je díky téhle svatbě. Měli to tak vlastně úplně všichni v zoo, ale ona s mámou a Stáňa to víc prožívaly. Byly u toho od počátku a tak si mnohem víc uvědomovaly, kolik se toho muselo stát než byli ti dva spolu. Teď si Anča vybere šaty a za pár týdnů už jí uvidí si brát Adama. Tady vyhrála láska na plné čáře a bylo to moc dobře.

Sid došla dat krmení a pak se šla stavit sobě a Elišce pro kávu. Cestou tam se ještě stavila u Adama, kterého našla u akvárií. Vzpomněla si teď jak za ním tehdy musela vlézt do vody a jak se pak snažila s ním zase mluvit o nich dvou. Bylo to už tak dávno, ale stejně i když některé tyhle vzpomínky nebyly bezbolestné tak utvářely její lásku k Adamovi. Teď si jí všiml a došel ji obejmout. "Taková milá návštěva se mi moc líbí." "Jen jsem tě chtěla vidět, stýskalo se mi." Sid dostala pusu a stoupli si stranou kde na ně nebylo tolik vidět. "Mluvil jsem s Alenou kvůli oblečení na svatbu." Sid se zasmála a věděla na co naráží. "Nechápu proč si dělá starosti, ale ono je to tak u všech. Jsem ráda, že Stáňa s mámou daly dokupy možnosti co si holky můžou vzít a Robert přidal svoje poznámky co na fotkách vypadá hezky a co naopak ne." "Jo Alena mi to říkala a asi chápu proč je to pro ně tak moc důležité. Většina je s námi od začátku vztahu a viděli kolik se toho muselo stát a tak chtějí, aby ten den byl prostě perfektní." "Bude perfektní, protože tam s námi všichni budou. Miluju tě a jsem tak moc šťastná." "Anni miláčku taky tě moc miluju. Jsi pro mě vším. Teď nás čeká ještě pár týdnů do obhajoby tvojí práce a pak už jen úžasný čas pro nás dva." Sid se usmála a nechala se víc obejmout a chvilku líbat. Pak se vydala zase pryč, ale měla ráda tyhle malé chvilky co si pro sebe našli i během dne. Měli svojí lásku a ta jim byla ochranou před čímkoliv čemu by museli čelit.