Tajemství ze zoo

91. Dvojité štěstí

Sid seděla vedle Adama v čekárně a opírala se hlavou o jeho rameno. Ona měla dneska plánované volno a Adam se na dopoledne vymluvil na schůzku v Praze na katedře. Docent Vinkler se na nic neptal, když ho Adam poprosil o pomoc a svedl to na chystání překvapení na svatbu. Byla to pravda, protože opravdu si to jako překvapení na svatbu chystali a otázka jen byla kolik lidí se do dozví ještě před ní, protože to prostě bude nutné. Zatím nikdo neměl žádné podezření a dokonce ani máma, která se včera v zoo stavila na kávu. Těšilo jí, že si vždycky našli ona i ostatní čas za nimi přijet. Bylo to tak snazší a hlavně se tak pořád vídali. "Anni jsem tak rád, že jsme to vymysleli takhle a já mohl jít s tebou." "Moc jsem tě tady dneska chtěla mít. Hlavně se chci poradit kolem té mojí únavy, protože nechci nic podcenit." "To určitě lásko a myslím si, že se s tím jen budeme muset smířit. Tak moc se těším až toho malého broučka uvidím na monitoru." "Víš Adame tohle je všechno po čem jsem vždycky toužila. My dva spolu šťastní, máme před svatbou a čekáme miminko." "Jsi láska mého života a jen díky tobě zase žiju a mám všechno co jsem si myslel, že už je pro mě ztracené. Mám tebe naše miminko a zároveň teď zase i velkou rodinu." Sid se usmála a dala mu pusu. Za chvilku jí taky sestřička zavolala dovnitř. Tak moc se těšila na další pohled na jejich miminko.

V ordinaci seděl Adam vedle Aničky a držel ji za ruku zatímco doktor jim ukazoval monitor. "Tak podle měření krásně roste a sice bych čekal větší přírůstek, ale to teď nic neznamená. Tak a tady můžete slyšet srdíčko." Adam se usmál na Aničku a oba se pak fascinovaně dívali na monitor a hlavně poslouchali tlukot srdíčka. V tom si všiml jak se doktor zarazil a přejel ultrazvukem na jiné místo a musela si toho všimnout i Anička. Podle hlasu se tak jako on hodně lekla. "Pane doktore je všechno v pořádku? Co se děje?" "Jen chvilku vydržet Sid musím najít to správné místo a tady to je. Vy jste holt samé překvapení." Adam se podíval na Aničku a ta byla vyděšená jako on, ale to už doktor našel asi to správně místo a znovu upoutal jejich pozornost. "Tak teď ta menší velikost dává smysl a to co slyšíte není ozvěna, ale druhé srdíčko. Gratuluji budete mít dvojčátka." Sid se dívala na monitor na druhou dutinku s miminkem a na druhé srdíčko, které tlouklo stejně silně jako to první. Samovolně jí začaly téct slzy a nechala Adama aby ji objal a dal jí pusu. "Dvě? My budeme mít dvě miminka. Lásko jsem tak šťastný." "Adame já tomu nemůžu uvěřit. Pane doktore a je všechno v pořádku?" "Rozhodně je a ten menší přírůstek je teď zcela normální a jen si musím vzít jiné tabulky. U dvojčátek bývá přírůstek odhadu váhy a míry o dost jiný než u jednoho dítěte. Sid nebojte všechno je v pořádku."

Po chvilce kdy se doktorovi podařilo udělat ještě i hezké fotky se šla Sid zase obléknout a pak si s Adamem po boku sedla k doktorovu stolu. "Takže Sid všechno je v nejlepším pořádku a jen naplánujeme víc kontrol, abychom měli těhotenství pod kontrolou. Taky jste zmínila větší únavu a to je u vícečetných těhotenství běžně i takto ze začátku. Hodně odpočívejte a hlavně dbejte na pestrou a vyváženou stravu." "Pane doktore jak je to s mojí prací, mám něco upravit, nebo je to zatím v pořádku." "Lásko možná by jsme to měli v práci říct a buď budeš dělat něco méně náročného, anebo by jsi byla doma." "Chápu vaše obavy, ale zatím si myslím, že se zdravým rozumem není důvod práci omezovat. Samozřejmě tahání těžkých věci teď musí udělat někdo jiný, ale to by se týkalo i těhotenství s jedním miminkem." "Dobře já si opravdu bude dávat pozor, protože nechci udělat nic co by mohlo miminka ohrozit." "Sid vy si opravdu jen dávejte pozor a uvidíme za na další kontrole. Teď není nic co by nevyřešila opatrnost a kvalitní odpočinek. Jen možná vás předem varuji hodně žen co čekají dvojčata si hodně stěžuje na pálení žáhy a hlavně na velké nevolnosti." "Já na ni dám pozor." Adam objímal Aničku kolem ramen a pořád ještě nemohl uvěřit tomu co se před chvilkou dozvěděli. Dvojité štěstí, které nečekali, ale o to víc se na něj teď těšil. Budou mít úžasnou rodinu a on se nemohl dočkat až se to všichni dozví. Nakonec se s doktorem rozloučili a vyšli do čekárny kde si Aničku okamžitě přitáhl do náručí a začal ji líbat.

Sid si užívala Adamovu náruč a jeho polibky. Pak si jen opřela hlavu o jeho hruď a chvilku tak zůstala. Čekají dvojčátka, nemohla tomu pořád uvěřit. Tak hrozně se v jednu chvíli lekla, ale nakonec z toho byla ta nejúžasnější zpráva. Teď zvedla hlavu a usmála se na Adama. "Lásko děkuju, jsi tak úžasná a já tě tolik miluju tak jako miluju tyhle dva malé prcky. Anni opravdu jen chci, aby jste byli všichni tři v bezpečí." "Neboj se pokud bych jen měla pocit, že něco nezvládám tak hned řekneme pravdu a já zůstanu doma. Taky bych mohla jen pomáhat s krmením u sebe, Stáňi a třeba u Julie. To je věc kterou můžu dělat v sedě a odpočívat u toho." "Tak dobře a teď co by jsi řekla ti někde koupit něco dobrého a pak tě odvezu domů?" "Myslim si, že je to úžasný nápad. A ty jsi úžasný muž a budeš stejně úžasný táta." Adam se usmál a vydali se s Aničkou ven z polikliniky. Byl rád, že měla Anička lékaře v Hradci a tak byla menší pravděpodobnost, že je tu někdo uvidí. Stavili se teď ještě v obchodě a pak zavezl Aničku domů. Sám měl ještě chvíli čas než bude muset do práce. "Hlavně jsem ráda, že i ta velká únava se vysvětlila a jinak si myslím, že mi vážně bude snad dobře. Všechno budeme řešit postupně." "Anni jakmile se bude něco dít tak mi zavoláš nebo napíšeš a možná vážně zvaž to co nejdřív říct třeba alespoň Elišce." "Zvážím to neboj." Sid si nechala dát ještě pořádnou pus a nechala jet Adama do práce zatímco si sama sedla na pohovku a dívala se na obrázek jejich miminek.