Tajemství ze zoo

30. Jak s tím naloží

Adam seděl v kuchyni u sebe doma a poslouchal co mu kluci říkají. Psali kolem půlnoci, že mají všechno potřebné a ještě zařídili i další věci. Teď mu Láďa říkal jak se zachová program co nainstaloval. "Je to úplně čistá práce naprosto nevyytopovatelná a hlavně to zabrání i možnosti, že by měl někde na něčem kopii. Teda podle toho jak nemají ani žádné zabezpečení domu v tom ani moc nevěřím." "To vím a hlavně nám to vážně pomohlo. Konečně se toho chlapa zbavíme se vším všudy. Je mi z něj fakt zle." "Já jen pořád nechápu Musilovou, že to prostě přešla a nechala být." Adam konečně i oběma klukům řekl to co včera večer Aničce. "Jsem si jistý, že ta její nemoc a jeho starost o ní v tom hraje hlavní roli. Od nemoci se vrátila jen na částečný úvazek a on jí pravidelně platí lázně. Neschvaluju to, ale jsem lidsky schopný chápat proč to nechala být. Navíc teď už roky seká latinu a to si myslím, že jí stačí. Párkrát jsem je viděl na fakultě a on je k ní hodně pozorný a není to jen kvůli černému svědomí." "No když to řekneš takhle v kontextu, tak jo dá se to vcelku pochopit." Adam si byl jistý, že ona sama bude ochotná jim pomoct jakmile zjistí co se kvůli těm aférám na fakultě děje. "No hlavní je, že máme všechno potřebné a teď je už jen na tobě jak si to naplánuješ."

Sid se vzbudila a zjistila že jsou skoro dvě ráno. Divné bylo, že Adam nebyl v posteli takže si vzala župan a vydala se ho najít. Nakonec zjistila, že je v kuchyni a rozhodně tu není sám, protože slyšela tlumené hlasy a smích. Nakonec došla až do vstupu do obýváku a zjistila, že je tu Štefan s Láďou. Adam si jí okamžitě všiml a usmál se. "Promiň lásko jestli jsme tě vzbudili." "Vzbudila jsem se sama. Hlavně jsem zjistila, že nejsi vedle mě, ahoj kluci." Oba návštěvníci jí pozdravili a ona si došla sednout vedle Adama. "Mám se ptát, nebo je to přesně ta situace kdy mě to nemá zajímat?" "Chytrá hlavička, nemusí tě to trápit vůbec, protože my se Štefanem zase mizíme." "Jako ještě teď v noci a nechcete tu zůstat alespoň do rána?" "Láďa má pravdu, vyřídili jsme všechno potřebné a teď je na Adamovi jak s tím naloží. My jedeme a vůbec si o nás nedělej starosti holky se o nás postarají. Navíc nečekají, že se vrátíme ještě teď v noci tak budou nadšené." Sid se zasmála a nechala ty dva v doprovodu Adama odejít. V chodbě se Adam s kluky ještě rozloučil a pak se vydal zpátky do kuchyně. "Kluci už jsou pryč a musím říct, že uspěli na výbornou." "Mě stačí vědomí, že se jim ani tobě nic nestalo a nestane." "To se nemusíš bát a navíc oni se prostě rádi baví." Sid se dívala jak se Adam zašklebil a začala se smát. "Já se z vás jednou zblázním." Adam se usmál a pak se rozhodl, že už Anička ponocovala moc dlouho a chytil jí do náručí a odnesl nahoru do ložnice.

Ráno se Sid probudila a zjistila, že Adam jí jemně hladí po zádech. Otočila se k němu a dala mu pusu. "Dobré ráno miláčku a promiň za tu noční návštěvu." "Já se nezlobím jen jsem se vlastně lekla, že nejsi v posteli. Víš já jsem vážně ráda, že to celé kolem Slováka skončí." "Souhlasím a teď tak uvažuji, že máme ještě čas než musíme vstávat." Sid chtěla ještě něco říct, ale už nedostala příležitost, protože Adam jí začal líbat. Pak ji jemně zajel rukou pod lem košilky a ona mu svlékla tričko. Nakonec oba nechali průchod vášni a užívali si báječné rano. Později si udělali snídani a chystali se vydat do práce. "Napadlo mě ještě k tomu všemu kolem Slováka, kolik myslíš, že toho ví jeho žena? Koneckonců pracuje taky na univerzitě." "V tomhle byla hodně nápomocná Markéta, protože ji zná. Očividně je to kariéristka, která udělá pro postup a místo cokoliv. Nějak si myslím, že buď to ví nebo minimálně tuší a je jí to jedno pokud jí samotné to přináší užitek." "No pak to celé dává smysl a proč proti jeho chování nic nedělá. Muselo se to všechno donést i na její katedru. No každopádně dneska si hodlám užít báječný den a zítra začne ta pravá zábava." Adam se usmál a věděl, že naráží na to až Michalovi řeknou celou pravdu. "Úplně tě chápu a taky se na to dost těším. Teď už ovšem musíme jít, než nás oba začnou v práci postrádat."

Josef seděl s Anežkou u ní v pavilonu a pili čaj. Poslední roky se mu sice zlepšilo zdraví a i tlak se mu zlepšil, ale radši si kávu dal opravdu jen výjimečně. Anežka si taky víc začala hlídat zdraví a tak si s ním čaj dávala ráda. "Tak jak jsi se nakonec rozhodla s tím důchodem?" "Já pořád nevím, ale Tamara má pravdu, že by mi teď práce chyběla. Možná vážně ještě ten rok dám a pak se prostě uvidí. Zároveň si musím taky uvědomit, že Tamara tu nemůže být sama." "No máme rozpočet na dvě místa tady a bylo by zlé jedno nechat neobsazené, protože bychom riskovali ztrátu peněz od města." "Já ví a to jediné vlastně teď řeším, protože není snadné sem někoho dostat. Máme hodně specifické zaměření a chce to hodně praxe. U Tamary je výhoda, že má specializaci na plazy a obojživelníky. No prostě tomu dám ještě ten rok a pak uvidím." "Jsem moc rad, že zatím zůstaneš." "Jak se Adam vlastně staví k tomu pracovnímu volnu, protože neříkej mi, že mu nebude zoo chybět." "Jak bude k jeho práci potřeba tak tu bude." Josef se usmál a byl rád za rozhovor s Aničkou kde mu tohle poradila, protože to sama tak podala i Elišce. Zatím byl čas říct všem pravdu o tom jak to bude s Adamovou prací. "No hlavní je teď ten projekt, protože to bude naprosto úžasné a já se moc těším jak se to bude vyvíjet." "To my všichni a navíc to hodně pomůže v chovech vzácných druhů." Josef se nakonec omluvil a šel si vyzvednout dnešní první skupinu na prohlídku. Pořád ho to strašně bavilo a navíc byl stále mezi lidmi. Hlavně se čím dál tím víc těšil na začátek léta a svatbu Aničky a Adama.