Tajemství ze zoo

116. Dokonalé štěstí

Sid naposledy zkontrolovala, že má všechno přípravné jak chce a teď se podívala na výsledek. V komodě měla připravené všechny věci pro miminka od plenek, ubrousků až po kosmetiku. Tohle byla poslední věc která jí přišla včera ve dvou obřích krabicích a ona teď vybalila jen tu základní část. V dalších šuplících měla už přípravné to nejmenší oblečení pro děti ve velikosti padesát. Ostatní kousky od velikosti padesát dva měla zatím v dětském pokoji. Rozhodně si byla jistá, že ho nebude asi potřebovat nějak hned. Všechno bylo vyprané a připravené včetně postýlek. Tam bylo všechno nachystané, ale zatím bylo přes postýlky hozené čisté prostěradlo, aby se do nich neprášilo. V pokojíčku taky byly připravené dětské sedačky a u nich taška s oblečením na cestu z porodnice, kterou ji Adam přiveze až pojedou domů. Jinak svoji tašku s věcmi k porodu a na oddělení šestinedělí měla dole v pracovně. Kočárky spokojeně čekaly na prodejně až přijde den D a pak se teprve přivezou domů a do zoo. Sid věděla, že teď prožívá dokonalé štěstí a nikdo jí ho nemohl zkazit. Nakonec došla dolů a podívala se na mámu, která zrovna vařila oběd. Opravdu se tu u ní každý den někdo střídal a nejčastěji tu byla právě máma. Adam byl šťastný a opravdu spokojený, že je o ní během dne postaráno a konečně začal zase klidněji spát. "Tak všechno je připravené a teď vím, že ať to přijde kdykoliv tak tady je všechno jak má být." "Holčičko to mám radost a teď si pojď už sednout."

Alice se na dceru usmála a donutila jí si sednout zatímco dokončovala oběd. Měli dneska na oběd palačinky, protože Sid na ně měla chuť. Teď dala talíř s nimi na stůl a taky si sedla. "Tohle je nejlepší oběd a děkuju mami." "Je vtipné jak máš stavy kdy by jsi jedla jen sladké a pak hned slané." "Nojo prcci si řeknou na co mají chuť. Ne teď vážně jsem ráda, že nemám žádné fakt šílené chutě a třeba kyselé okurky mi teď třeba vůbec nechutnají." "S tebou jsem je mohla jíst pořád s Edem jsem je nemohla ani cítit. Sid co ti vlastně Ed včera tak nutně chtěl, že si vzal službu tady." Sid se na mámu usmála a věděla, že pravdu jí zatím určitě neřekne. "Prosím tě vždyť ho znáš s tím jak si nikdy neví rady s dárky na vánoce. Nakonec myslím, že všichni budou spokojení." "No tak, vždyť jsme říkali, že si nemusíme nic dávat a Stáňa to tak řekla i Sandře." "To jo, ale on chtěl jen nějaké maličkosti tak klid mami jo?" "No dobře, ale doufám, že vážně pro nás nechce kupovat nějaké velké drahé dárky." "To rozhodně nemá v plánu." Sid byla ráda, že jídlo jí pomohlo zamaskovat úsměv. Rozhodně se chystal jeden drahý dárek, ale nebude pro nikoho z rodiny. Ed se rozhodl, že nadešel ten správný čas a je si jistý, že chce Sandru požádat o vánocích o ruku a chtěl pomoct s výběrem prstýnku. Tohle ovšem bylo jen tajemství mezi nimi a Adamem, který mu doporučil zlatníka.

Alice uvažovala, že možná by nebylo od věci, kdyby tady teď už třeba někdo zůstal i přes noc, ale zase nechtěla být na obtíž. "Sid jsi si jistá, že takhle to stačí a nemáme ještě něco zařídit, nebo udělat?" "Mami všechno je hotové a pokud se nic nestane v pondělí nás čeká další kontrola a pak se uvidí. Takhle jsem klidná já a hlavně je klidný Adam a to je pro mě vážně důležité." "Tak dobře holčičko." Alice se usmál a krátce po obědě taky Adam dorazil domů, protože ho čekaly jen videohovory kvůli projektu a ty mohl dělat už od tud. Rozloučila se se Sid a pak se nechala od Adam vyprovodit. "Tak si to hezky spolu doma užijte a zítra přijede Sidonie." "Díky Alice za všechno, vážně jsem mnohem klidnější, když tu s ní někdo je." "Já tě úplně chápu. Měj se hezky a dávejte na sebe pozor, vy oba." Adam se usmál a Alici ještě objal. Pak došel zpátky do kuchyně a objal Aničku. "Miláčku jsem rád, že dneska můžu být s tebou doma odpoledne já. Je teď ještě něco potřeba zařídit?" "Všechno je hotové a připravené a Adame já úplně nechtěla strašit mámu, ale bolí mě záda a mám zase poslíčky. Vím moc dobře, že to zatím nemusí nic znamenat, ale..." "Anni je lepší, že to vím a neboj kdyby cokoliv jsme v nemocnici za takovou půl hodinu. Nakonec kdyby se něco dělo víš, že nám říkali klidně volat i sanitku." Adam si přitáhl Aničku k sobě do náručí a jemně ji hladil po zádech.

Sid si užívala Adamovu oporu a hlavně jeho náruč. Měla od oběda divný pocit a ten nebylo radno podcenit. Nakonec si sedla na pohovku a Adam vedle ní dokončovala práci na projektu a mluvil s kolegy ze zahraničí. Byla ráda, že může všechno poslouchat a taky jí moc potěšilo, že na konci hovoru se ptali jak se má ona. Všichni lidé zapojení do projektu věděli, že čekají narození dvojčat a tak počítali i s možností nahého zrušení hovoru, nebo jeho přerušení v jeho průběhu. Nakonec Adam dokončil všechnu práci a objednal jim čínu na kterou měla hroznou chuť. Později si dala sprchu a musela si přiznat, že ač normálně jí na poslíčky pomohla teď se to nestalo a to byl jasný signál. Osušila se, vzala si pohodlné volné tepláky a tričko a došla do ložnice. "Adame myslím si, že by bylo fajn jít dát radši tašku a věci do auta, protože tohle už se mi moc nelíbí." Adam okamžitě vstal z postele a pomohl Aničce si sednout. "Miláčku chceš jet hned, nebo ještě čekat?" "Počkáme až si budu jistá kontrakcemi, ale chci být připravená." "Dobře ty seď a já jdu všechno připravit." Adam rychle seběhl dolů a dal tašku do auta a taky tam hodil svůj batoh s připravenými věcmi a hlavně v něm měl všechny potřebné doklady. Zkontroloval telefon a měl ho plně nabitý. Teď došel nahoru a všiml si jak Anička sedí na posteli tak došel k ní a objal ji. "Jsem tady a pojdeme hned jak řekneš. Miluju tě." "Taky tě moc miluju."