Tajemství ze zoo

18. Malá oslava

Adam seděl v zázemí a čekal na Marii, která mu přinese výpověď pro Boba a upřímně byl rád, že už konečně tohle skončí. Bude to konec jedné éry na kterou vážně nebude rád vzpomínat. Poslední dobou se vždycky jen děsil co se tady zase stane. Teď taky přišla Anička s dědou. Dostal pusu a děda si sedl ke stolu zatímco Anička na desku stolu u kterého stál. "No takže se to konečně vyřeší a já jsem rád, že už dneska, protože do konce týdne jsem pak ve škole." "Marie to čekala každým dnem a tak šlo jen o datum." Adam chtěl ještě něco říct, ale zrovna se přihnal vysmátý Bob. Měl uklízet u velkých želv a to za dvacet minut rozhodně nemohl stihnout. "Bobe to mi chceš říct, že už máš ten úklid hotový?" "Ježíš klid za chvíli na to jdu, vždyť se to nezblazní." Adam už chtěl odpověděl, ale zrovna přišla Marie a bylo jasné, že výměnu názorů tady slyšela. "Takže jak vidím stále jen děláte problémy a zase neplníte svoje povinnosti." "No tak, on to jen zveličuje." Sid radši dala Adamovi ruku kolem pasu, protože měla pocit, že Boba dojde praštit. "Víš co Bobe mě už je to vlastně jedno, protože dneska tohle všechno definitivně skončí. Marie prosím tě můžeš?" "Moc ráda Adame, protože už bylo na čase. Bobe tady máte ukončení pracovního poměru a jsme velice štědří, protože vám dáme dva měsíce k dobru. S tím vším co na vás máme by jste měl letět okamžitě na minutu." Adam viděl jak Bob zrudnul a pak začal křičet. "To nemůžete, nemůžete mě vyhodit. Maximálně mě můžete přeložit jinam." Sid toho už taky měla dost a bylo na čase si ho prostě podat. Tohle dneska skončí a všem se uleví.

"Nikdo s tebou pracovat nechce a to už celé roky, nebýt Adam letěl by jsi dávno. Jsi obyčejný flákač a musíme za tebe neustále dělat tvoji práci. Nikdo z ostatních chovatelů tě do pavilonu nechce." Adam si všiml jak Bob rudne a bylo mu jasné, že ještě neskončil a za chvíli se mu to potvrdilo. Zároveň byl rád, že tu Anička je, protože to ona hlavně v poslední době dělala za Boba tunu práce, když on musel pracovně pryč. "Já si svoji práci dělám vy na mě pořád jen hledáte chyby. Si myslíš že když chodíš s ním, že tě musím poslouchat, tak to teda nemusím. Pracuji tady hodně let a nemůžete mě je tak vyhodit." Adam se podíval na dědu a Marii a když oba přikývli tak byl čas s tím skončit jednou pro vždy. "Ještě slovo Bobe a letíš okamžitě, měl jsem tě vyhodit dávno, ale pořád jsem doufal, že si té šance tu být budeš vážit." "Jsi pitomec a za ty roky co jsem od tebe musel snášet mi tohle nemůžeš udělat, jsi ubožák a jen se ti teď daří." "Víš co, takže tohle byla poslední kapka. Marie můžeš prosím předělal tu výpověď?" Adam si všiml jak se Marie zářivě usmála. "Není třeba, protože jsem problémy čekala. Mám sebou i okamžité ukončení pracovního poměru, takže Bobe můžete si za to jen vy sám. Momentálně půjdete se mnou na právní, protože vy od tud zmizíte už dneska." Sid se usmála a bála se co Bob udělá, ale to už se objevila Alena, které Adam před chvilkou napsal a chytla Boba za bundu a vytáhla ho ven. Marie se na ně ještě usmála o oni osaměli.

Sid se nechala obejmout od Adama a byla ráda, že je po všem. Sice teď budou muset vyřešit problém s chybějícím člověkem, ale horší než teď to opravdu nebude. "Tohle jsem doufal, že nebude nutné, ale zavinil si to sám." "Adame no tak, měl jsi s ním trpělivosti až až. Já se domluvím s ostatními jak by mohli pomoct a pokud vím Stáňa už má zpátky kolegyni a tak může postrádat svého oblíbeného brigádníka. Nějak to celé naplánujeme." "Díky dědo to pomůže, hlavně jde o čištění a přípravu některého krmení se zbytkem se nějak popasuju." Sid se dívala jak děda odchází a pak se nechala od Adama chvilku jen tak líbat. Užívala si jeho náruč i to, že tahle ošklivá epizoda už je za nimi. Ona sama by Boba vyhodila dávno, ale Adam mu dával šanci. "Anni děkuju, že jste tu byli. Víš pořád nejsem rád, že jsem to musel udělat, ale už se to nedalo odkládat. Ve čtvrtek se domluvím s Karolem a třeba se mi podaří ho přemluvit k dřívějším nástupu. Vážně doufám, že nám to vyjde." "On miluje práci se zvířaty a chybí mu to. Jsem si opravdu jistá, že rád pomůže. Pořád může na katedře přednášet a zároveň být tady, prostě si najde rovnováhu tak jako ty." Adam se usmál a ještě si přitáhl Aničku k polibku. Pak jí jen tak držel v náručí a užíval si její blízkost. "Ráda bych tak zůstala, ale musím se vrátit k práci. Ovšem večer by taková malá oslava byla doma super."

Po odchodu Aničky si Adam sedl za stůl a napsal Karolovi, že s ním ve čtvrtek potřebuje mluvit a nejlépe ještě před přednáškou. Odepsal mu hned, že s tím počítá a sejdou se v kavárně nedaleko fakulty. Uvažoval co dál a jak hlavně vyřešit situaci tady. Brigádnici mu pomůžou s hrubší prací a snad Tamara a děda pomůžou se zbytkem. Tamara se na plazy specializovala už na škole a tak k nim měla fajn vztah. Naštěstí Anežka tu zatím je a možná si ten odchod do penze ještě rozmyslí. Dokonce i Tamara říkala, že se jí snaží přemluvit, aby ještě zůstala, že by se stejně doma nudila. Adam si uvědomil, že si taky pořád zvyká na to, že přijal nabídku Marie. Bude to rozhodně výzva a zároveň si uvědomil, že se na to vlastně hodně těší. Práce ředitele mu umožní dělat to co ho baví a zároveň se věnovat novému projektu. Než stihl jít do expozice tak se o jevila Alena. "Čau, jen jsem ti chtěla říct, že Bob odevzdal věci a je pryč. Vztekal se fakt ukázkově, ale všem a hlavně tobě se uleví, že je pryč." "Díky Álo, měl šanci si zachovat alespoň důstojnost, ale i to nezvládl." "Je to blbec. No nic, nechcete jít s námi ostatními večer do baru?" "Lákavá nabídka, ale máme s Aničkou jiné plány." "Úplně ty plány vidím." Adam už jen sledoval jak se Alena začala smát a odešla. Bylo mu to jedno, protože on se na večer ve dvou doma opravdu těšil.