Tajemství ze zoo

129. Život je prostě úžasný

Nádherné jarní počasí začátku dubna si Sid opravdu užívala. Seděla teď na jedné z laviček v zoo a pozorovala zvířata ve výběhu. Děti spokojeně spali v kočárku a ona si tak užívala chvilku klidu. Oba teď byli doslova úžasní a čím byli větší tím víc si mateřství užívala. Adam je zbožnoval a trávil s ní i s dětmi každou volnou chvíli. Teď častěji musel cestoval, ale jí to nevadilo. Jeho práce byla důležitá a ona to absolutně chápala. Koneckonců byl nejen koordinátor, ale i ředitel zoo. Hlavně teď byla v běhu poslední část jeho projektu a taky pořád přednášel na škole. Onehdy když tu byla Jana Landová tak jí říkala jak je ráda, že pořád mají studenti možnost chodit na jeho semináře. Tak nějak se tu za poslední týdny objevili všichni jejich přátelé z Prahy, aby se podívali na děti. Ona sama byla neskonale šťastná jako máma a manželka a teď jí nic jiného nezajímalo. Občas někdo nadhodil jestli neuvažuje o návratu do školy, ale ona si vážně uvědomila, že to není nic co by teď chtěla. Měla lásku Adama a měli dvě nádherné děti, tohle všechno teď byl její svět a ona v něm byla neskonale šťastná. Někdy si uvědomila kolik času už uběhlo od jejího nástupu sem do zoo. Tolik let a pořád tady byla skutečně šťastná a až přijde správný čas vrátí se do práce. Pokud všechno půjde dobře tak zakotví trvale u plazů až půjde Karol do penze. Všichni si teď užívali tohle báječné počasí a ona na cestě zahlédla Sandru.

Ona a Ed už tak nějak začali řešit svatbu a jak pochopila tak byli strašně nerozhodní. Teď počkala než k ní dojde a sedne si k ní. "Ahoj, koukám jak krásně spinkají, Sid jsou tak úžasní." "Ahoj a já vím a jsem ráda, že jsou teď tak hodní celkem, protože až začnou pořádně lézt a chodit to bude jiná hitparáda a navíc dvojmo." Tomu se obě zasmály, ale Sid si všimla, že Sandru něco trápí. "Tak jo, co se děje?" "Jde o svatbu, protože víš asi nějak nechceme čekat a zároveň ani nevíme pořád jak velkou svatbu vlastně chceme. Oba máme spoustu kamarádů a přátel, ale..." "Aha, no podívej a co něco mezi. Vezmi si jak to měla Alena s Janou. Malá svatba a pak prostě oslava se všemi ostatními. Můžete se se vzít na radnici, nebo ve vile, klidně i u Raula. Tady taky můžete mít obřad a pak si uděláte někde s přáteli čas jen pro vás. Prostě třeba grilovačka s kamarády a tvými kolegyněmi z práce." Sid si všimla jak se Sandra usmála a pak jí hned obajla.v"Jsi úžasná a já jsem tak ráda, ze tě mám. Asi přesně nějak takhle jsem to potřebovala slyšet, protože Ed chce jen abych byla šťastná a spokojená já." "V klidu v tom byl Adam úplně stejný. Nikdo nechce, aby jste měli svatbu jako my. Má to být váš den a ty víš proč my jsme to měli tak jak jsme to měli. Takže jen si řekněte datum a jaké to chcete mít a zbytek zařídíme." Sid byla ráda, že snad Sandra teď víc spokojená.

Nakonec ji nechala jít najít mámu a taky ještě napsala té svojí. Ta jí hned odepsala, že Stáňa tušila, že s tím asi trochu bojují a snad se tedy brzo rozhodnou. Nakonec se vydala do infocentra, kde si sedla ke stolu a čekala na Adama, který měl v kanceláři lidi z kraje. Taky si k ní přišel sednout Michal. "Teda koukám, že si dávají šlofíka a to je super." "Jsou to zlatíčka a co ty jak se máš?" "Teď je hodně práce, ale strašně mě to baví. Víš tohle jsme vždycky chtěl a moc děkuju, že jsi mi to umožnila. Tolik se toho za ten rok změnilo a nikdy jsem nebyl šťastnější. Máma úplně září a je s Karolem tak šťastná." "Moc jí to přeju a hlavně jak jsem viděla tak si plnými doušky užívá roli babičky." "To každopádně a my s Dominikem si to prtě užíváme taky. Život je prostě úžasný. No koukám, že Adam už má čas tak já vás nechám." " Díky a ještě se u tebe v pavilonu stavím." Sid ho objala a počkala než k ní Adam přijde a dá jí pusu. "Lásko jak se máš? Promiň trvalo to o dost déle než mělo." "Nic se neděje, měla jsem alespoň čas mluvit se Sandrou." Adam si užíval návštěvu Aničky v práci a teď pozoroval dvojčata jak spokojeně spinkají v kočárku. Anička mu vyprávěla o rozhovoru se Sandrou a on si byl jistý, že tedy snad konečně brzo oznámí datum. "Ed mi říkal, že to chce nechat na ní, ale on byl zároveň taky hodně nerozhodný. Myslím si, že malá svatba a pak párty s kamarády a kolegy by byla skvělá volba."

Sid musela souhlasit a teď si ještě užívala Adamovu přítomnost, než bude muset jít zase pracovat. "Lásko dneska se vážně těším domů a s večeří si nedělej starosti stavím se pro ni." "Tak fajn a jen pro nás, protože děda bude dneska u Raula." "Jo říkal mi to, ale jsem rád, že tam jezdí dělá mu to dobře." "To máš samozřejmě pravdu a já jsem taky ráda. No teď tě nerada musím zase pustit pracovat, ale uvidíme se doma. Miluju tě." "Taky tě miluju a moc se těším domů." Adam jí dal ještě pusu a pak musel jít zase do kanceláře. Tam si vzal podklady co mu tu nechala Adélka a snažil se začíst do smluv. Nakonec to po chvilce vzdal a uvažoval jak spokojený tady opravdu je. Nikdy si nemyslel, že by ho tohle mohlo bavit, ale vážně ho post ředitele naplňoval. Měl teď opravdu všechno co si kdy jen mohl přát a i tady v zoo se všechno dařilo skvěle. Hodně se teď v práci řešila náhrada za Julii, protože už s Břéťou oznámili, že čekají miminko a všichni jim to přáli. Nakonec měli štěstí a Vojta jim doporučil starého kamaráda, který se po rozvodu vrátil sem do města a hledal práci. Měl zkušenosti s péčí o zvířata, protože pracoval u koní a tak si tady teď velmi rychle zvykal. Podíval se na fotku na stole kde byla Anička s dětmi a uvědomil si jak moc se na ně domů těší i když je viděl před chvilkou. Žil teď svůj nejlepší život se svojí životní láskou a jejich dětmi.