Tajemství ze zoo

24. Všem na očích

Sid si užívala dnešní dopoledne a hlavně jí potěšila zpráva od Adama terý jí psal, že Karol souhlasil. Navíc ho napadlo zavolat babičce kvůli bydlení což byla skvělá věc. Do rodinného byznysu se moc nemotala, ale ona i Adam věděli, že pořád investují i do nemovitostí a teď se to bude hodit. Zrovna taky přišel Michal a vypadal ustaraný, což by rozhodně být neměl. "Hej co se stalo, zdáš se mi nesvůj." "Ahoj, promiň nejde o mě, ale o mámu. Zase problémy v práci. Nějak nedokážu pochopit co mají za problém. Pořád jí dávají najevo, že je na tu pozici už stará a snaží se jí vyštvat. Přitom ona je ráda tam kde je, má ráda práci s lidmi." "To mě moc mrzí a kdybych mohla nějak pomoct tak mi řekni ano?" "Neboj řeknu a děkuju, že se ti můžu svěřit. Víš rád bych ji nějak pomohl, ale nevím jak. Obětovala pro mě tolik, abych mohl studovat a rád bych jí to vrátil. Možná jí můžu přemluvit ať dá výpověď, protože pokud se mi podaří rychle najít místo mohl bych jí podporovat než by si něco našla." "Jsi úžasný syn, ale možná to nech na ní. Rodiče tak nějak nemají rádi, když jim zasahujeme do života." Sid se nechala obejmout a pak společně vešli do učebny. Všimla si, že Adam jak je jeho zvykem sedí na desce stolu a o něčem se s Karolem baví. Zároveň se teď oba něčemu zasmáli a z myšlenek jí ještě vyrušil Michal. "Moc se na tu přednášku těším. Doktor Hruška má úžasné přednášky."

V zadních lavicích bylo volno, protože hlavně spolužačky se snažily zabrat místa vepředu. Musela se holt smířit s tím jak Adam přitahoval ženy, což se jí hned potvrdilo konverzací jejich spolužačka. "Páni koukni se na něj, to je takovej krásné kus chlapa." "Hned bych si dala říct a bože musí být určitě úžasný i v posteli, dovedeš si představit, že s ním chodíš?" "No právě a koukej jak se krásně směje, to je chlap snů. Kéž by se dal ulovit a víš co třeba budeme mít štěstí." Sid měla co dělat, aby to tentokrát ustála. Boha jeho tohle už na ní bylo trochu moc. Michal si všiml jak se kysele zatvářila. "No já jako zcela nekriticky říkám, že je to hezkej chlap, ale tohle už fakt přehání. Navíc se říká, že snad je zadaný." "Což jim očividně ani nevadí. Jsem ráda, že jsi takový jaký jsi Mišáku." "K vaším službám princezno." Sid se zasmála a byla ráda, že Michal měl tu úžasnou vlastnost jí vždycky rozesmát. Znovu se zadívala směrem k Adamovi a hřála jí skutečnost, že tu jsou všem na očích. Nikdo krom Karola netušil jak se věci mají a hlavně ona si byla jistá Adamovou láskou, jen ty řeči už byli dneska moc. Nakonec si všichni postupně sedli a začala přednáška. Taky si všimla, že přišla doktorka Landová. Pokud měla čas ráda na Adamovi přednášky chodila. Měli úplně jinou specializaci než jaké se věnovala a přes to hltala každé slovo. Párkrát jí Karol řekl, že je to znak dobrého pedagoga se věnovat i látce co není přímo jeho oborem. Sama se snažila soustředit a byla dost ráda, že celou přednášku četla už v týdnu.

Během přednášky si Adam vždycky našel pár vteřin, aby se podíval do zadní části místnosti kde seděla Anička. Ta jako vždycky seděla vedle Michala a u něj bylo vidět jak moc ho přednáška zajímá. Anna se mu hlavně na začátku zdála trošku mimo a nějak tušil, že za tím budou řeči jejích spolužaček. Neslyšel všechno se se ve třídě dělo před začátkem přednášky, ale musel by být slepý aby neviděl co se dělo. Většina dívek měla až moc velké výstřihy a hlavně se neustále snažily sedat do předních lavic. Jemu to bylo upřímně jedno, ale tak nějak tušil, že Anička asi slyšela něco co se jí nelíbilo. Teď si sedl na stůl a nechal Karola dokončit jeho část přednášky. Rozhodně až bude mít Anička po obhajobě tak utne i tyhle hloupé snahy těchto holek. Taky si všiml Jany Landové jak sedí úplně vzadu a poslouchá přednášku. Ona bude skvělý přínos do týmu jeho projektu a hlavně si to zaslouží. Po tom co věděl od Anny ohledně dalšího střetu se Slovákem měl stále větší chuť mu zakroutit krkem. Nakonec skončila přednáška a on se rozhodl si promluvit s Janou, která k nim dopředu došla poděkovat za přednášku. "Vážně jsem moc ráda, že jsem měla volno a mohla si to poslechnout." "Je fajn mít posluchače, které to opravdu zajímá, protože o půlce třídy to vážně říct nemůžu." Adam si všiml jak se Karol zasmál nechápavému výrazu Jany. "Udivuje mě, že jsi si těch holek nevšimla."

Jana Landová se otočila do třídy a všimla si jak pomalu a okatě se některé dívky balí a odchází zatímco doslova hltaji Adama očima. Rozhodně to byl přitažlivý muž, ale bože tohohle si nikdy dřív nevšimla. "Páni asi bych si měla víc všímat, tohle je snad i na omluvu od ženy Adame." "V pohodě já už si zvykl a je mi to ve směs ukradené, ale už to některé až moc přehání. Navíc jsem šťastně zadaný a to se nikdy nezmění." "To je pravda, navíc jsi našel skutečný poklad." Adam se nakonec rozloučil a napsal zprávu Aničce kde se sejdou. Karol se usmál a všiml si, že Adam při odchodu určitě píše Aničce. Z myšlenek ho vyrušila Jana. "Vím, že jsi říkal, že je zadaný a i to tady netají tím spíš nechápu ty holky. Bože Karole tohle bylo trapné i mě." "On to tak nevnímá, byl sám dlouhé roky než našel lásku svého života a nic a nikdo je nedokázal a nedokáže rozdělit co si vyznali lásku. Mám Adama vážně rád a hlavně mě těší jak si dal život dohromady." "Docenti Frynta a Vinkler říkají úplně to samé a on je moc fajn. Sice působí občas trochu hrozivě a nepřístupně, ale když ho člověk víc pozná tak to už není tak hrozné." Jana si všimla jak se Karol začal smát. "Tohle musím říct jeho dědovi. Jani on kdysi dokázal odehnat ze svého pavilonu lidi jen jednou větou, nebo pohledem a pustit se s ním do hádky by jsi v životě nechtěla." "No každopádně já pořád doufám, že mojí žádost o zařazení do svého týmu ještě nevyhodil. Možná nemám šanci, ale chtěla jsem to zkusit." "Přesně jak říkáš, člověk si musí věřit a zkoušet se posunout." Karol se díval jak Jana odchází a byl tak rád, že bude v týmu, protože ona si to zasloužila.