Tajemství ze zoo

75. Něco se děje

V pondělí byla Sid sama doma, protože ona už do práce nemusela narozdíl od Adama. Ten jí dal jen ráno pusu a řekl jí, že má dole připravenou snídani až vstane a ať odpočívá. Jako rozhodně se jí z postele nechtělo, protože jí od včerejška nebylo nějak dobře. Spíš to byla, ale jen nahromaděná únava z posledních dní. Teď si vzala telefon, aby se podívala na odkazy co jí Adam poslal. Jeho nápad si někam na dva tři dny vyjet jen sami dva se jí moc líbil. Jak si vzala telefon padl jí zrak na aplikaci, kterou používala každý měsíc a teď jí to došlo, něco se děje. Okamžitě si sedla a aplikaci otevřela a hned na ní svítil údaj o zpoždění. Bože vůbec jí to nedošlo a navíc doktor říkal, že první dva měsíce může trvat než se cyklus ustálí. Jenže ona teď měla zpoždění už dva týdny. Bylo to vůbec možné, rozhodně by to vysvětlovalo tu únavu, protože jak Adélka tak teď Jitka si na to hned z počátku stěžovaly. Položila si ruku na břicho a zcela upřímně si přála, aby to byla pravda, aby opravdu byla těhotná. Rychle došla do koupelny a sáhla do spodní zásuvky pod umyvadlem. Koupila si pár testů tak jak jí doporučil lékař prý ať pak nestresuje, že je nemá doma když bude potřeba. Teď mu za tuhle radu byla neskonale vděčná.

Nakonec si sedla na kraj vany a dívala se na test a zároveň na telefonu kontrolovala čas. Tohle budou nejdelší vteřiny jejího života. Sid se dívala na čas a zároveň pozorovala jak se na testu objevila jasná čárka a hned vedle ní druhá. Byla těhotná, nemohla tomu uvěřit. Splnilo se jí největší přání, protože miminko si s Adamem strašně moc přáli. Hned taky vytočila číslo ordinace svého lékaře a téměř hned jí to sestřička vzala. Nadiktovala údaje i o poslední menstruaci a sestřička jí řekla, že má hned přijet. Možná prý ještě nebude vidět srdíčko, ale krevní test jim dá jistotu. Oblékla se tedy a dole si vzala snídani co Adam připravil sebou. Během chvilky už seděla v ordinaci a sestřička jí zručně nabrala krev s tím, že hned udělají kompletní obraz a je dobře, že je nalačno. Nakonec jí vzal doktor k sobě a na ultrazvuk. Měla možnost vidět malý hrášek kterému už tlouklo srdíčko a ona si to na telefon nahrála, aby to mohla ukázat Adamovi. Teď si ještě sedla vedle doktora. "Sid všechno vypadá moc dobře a jak jsem říkal některé ženy otěhotní hned po vysazení léků a vy patříte mezi ně." "Nečekala jsem to, ale jsem strašně šťastná." "Určitě bych vás rád viděl znovu za dva týdny a pak naplánujeme všechno ostatní. Samozřejmě vám asi nemusím říkat, že kdyby byly nějaké problémy tak hned buď přijďte sem nebo jeďte do nemocnice." "Je mi to jasné, měla jsem teď v okolí několik těhotných kamarádek. Takže se uvidíme za dva týdny."

Sid se rozloučila i se sestřičkou a zamířila zpátky k autu, kde si na chvilku sedla a jen si užívala ten úžasný pocit, který teď cítila. Dojela opatrně domů a přemýšlela jak to říct Adamovi. Chtěla určitě, aby to do příští kontroly bylo jen mezi nimi. Měla samozřejmě trošku strach, že by se ještě něco mohlo stát, ale zároveň si byla jistá, že to dobře dopadne. Jen nechtěla, aby to ještě teď někdo věděl. Jak počítala v aplikaci týdny tak hranice dvanácti týdnů vycházela těsně před jejich svatbou. Možná by to pak mohli oznámit tam a tím udělat ten den ještě slavnostnější. Na tomhle všem se pak domluví s Adamem. Taky mu teď napsala, že se těší až přijde večer domů. Odepsal skoro hned, že se taky moc těší. Nakonec se rozhodla zaměstnat než přijede domů a ještě šla zkontrolovat jestli má připravené všechno na svoji obhajobu. Měla připravené tmavo modré šaty s kolovou sukní pod kolena a k nim měla ve stejné barvě sako s krátkým rukávem. Šaty měly jen menší večkový výstřih a taky si připravila lodičky a větší černou kabelku. V ní měla připravené už všechno krom telefonu, peněženky a klíčů, které tam přijdou až ráno v den obhajoby. Do Prahy jí i Michala poveze Adam a Karol pojede svým autem. Ještě si připravila diamantové náušnice od babičky a k nim ladící řetízek s přívěsek, který dostala od rodičů. Takže všechno bylo na svém místě a ona se zase vypravila dolů do obýváku. Sedla si na pohovku a dívala se ven do krásné zahrady kterou si tady zamiloval hned jak si tohle místo vyhlédli.

Byla ráda, že si všechno uzpůsobili tomu co se jim líbí a pokud bude všechno v pořádku tak za pár měsíců si tady na zahradě bude užívat čas s miminkem. Teď se zadívala na prstýnek na svojí ruce a usmála se. Zrovna včera jí Michal říkal jak si musel zvyknout, že ho nosí, protože on jí vídal dlouhé měsíce jen s tím, že ho měla na řetízku. Bylo to zvláštní , ale tohle byla jedna z těch drobností co jí dělaly radost. Taky jí těšilo, že Dominik se skvěle zotavovuje a s Michalem jsou spolu šťastní a spokojení. Tohle si vždycky přála, aby se z toho blbého vztahu dostal a našel spřízněnou duši. Teď takovou rozhodně našel a bylo to skvělé ho vidět tak spokojeného. Zároveň si všimla, že mezi Kristýnou a Karolem to nějak tak opatrně pokračuje. Občas je viděla ona nebo Adam s Alenou sedět někde v zoo u kávy. Rozhodně to nechávali být, ale snad i tam to bylo na dobré cestě. Ovšem teď byl čas nějak se připravit na to, že musí říct Adamovi tu nejlepší zprávu ze všech. Byla si jistá, že bude nadšený a zároveň už teď tušila, že jeho chranářský mód pojede naplné obrátky. Objednala jim donášku jídla, protože na vaření si teď zrovna nevěřila a prostřela stůl. Nakonec měla všechno hotové a podle zprávy co jí Adam poslal bude doma asi za deset minut. Nakonec zaslechla auto a věděla, že je Adam doma.