Tajemství ze zoo

77. Mateřský instinkt

U úterý ráno probudilo Sid to jak jí Adam jemně předjížděl po ruce. Milovala tahle jejich rána a teď se k němu otočila a dala mu pusu. "Dobré ráno miláčku, ty můžeš ještě ležet, ale já musím do práce. Koneckonců zítra tam nebudeme ani jeden a o pavilon se musí postarat jiní." "No Karol si už dneska bude užívat přítomnost na obhajobách tak nám když tak dá vědět jak to vypadá na fakultě. Navíc já vstávám taky, nemůžu se celý den válet v posteli. A ne ani jako těhotná." Sid věděla, že se přesně trefila, protože jí určitě Adam chtěl něco takového navrhnout. "Každopádně by jsi mohla, ale nechám to na tobě. S večeří si nedělej starosti jen mi pak odpoledne napiš na co máš chuť a já se pro jídlo stavím. Máme před sebou zítra náročný den a tak si musíme večer odpočinout." "Dobře, já možná nakonec zajedu za mámou, pořád mě láká, že by mě rádi viděli, ale teď úplně nevím." Sid si všimla jak se na ni Adam tázavě podíval a pak bylo vidět, že mu to došlo. "Děláš si starosti, že by jí to došlo? Jsem si jistý, že by to Alice zvládla udržet jako tajemství." "Možná ano, ale spíš jsem přesvědčená, že by to nevydržela. To není nic proti mámě, ale vím jak moc se těší stejně jako celá rodina a tak se asi chci vyhnout tomu, že bude testovat svůj mateřský instinkt na mě a pozná, že jsem těhotná." "Lásko tohle nechám na tobě. Miluju tě."

Sid šla nakonec dolů připravit snídani zatímco si Adam dal sprchu. Jak přišel dolů v džínách a tričku tak jí napadlo, že by ho takhle ráda zítra viděla na fakultě, ale ne to bylo moc dětinské. "Vy hlavně udělejte dneska všechno potřebné a kdyby se náhodou objevil Michal..." "Neboj se vyhodím ho hned domů. Spíš si myslím, že si bude užívat čas s Dominikem a do práce nepůjde. Pro mě je důležité, že to zítra všechno skončí. Jak se jinak ohledně zítřka cítíš?" "Nejsem zatím vůbec nervózní a myslím si, že už to ani nepřijde. Teď je to prostě jiné i díky tomu, že jsem si svojí prací tak jistá." "Tak dobře já tě nechám odpočívat a mizím do práce." Sid ho šla vyprovodit a ještě si ho v chodbě přitáhla k polibku. "Adame moc tě miluju." "Anni jsi pro mě úplně vším a dávejte na sebe pozor." Sid dostala ještě pusu a pak se dívala jak Adam odjel do práce. Jemně si pohladila bříško a užívala si ten úžasný pocit, že s Adamem čekají miminko. Došla zpátky nahoru a nakonec si ještě na chvilku zalezla zpátky do postele. Prostě dopoledne bude trošku lenošit. Vzala si počítač a jen zkontrolovala informace k blížící se svatbě. Taky přemýšlela jestli má dát vědět majitelce svatebního salónu kvůli šatům. Nebyla si teď jistá, jestli se jim podaří tohle tajemství utajit už kvůli tomu, že nevěděla jak bude její tělo reagovat. Adélka nevypadala těhotně do nějakého pátého měsíce zato Jitka už kolem třetího měsíce měla hezké malé bříško.

Nakonec napsala majitelce salónu s tím jestli by bylo možné poslední zkoušku šatů udělat až čtrnáct dní před svatbou. Potěšilo jí, že hned odepsala, že to není žádný problém. Tímhle vyřeší situaci se šaty a všechno ostatní bude v pohodě. Snad se jí vyhnou i nevolnosti, ale to se uvidí v příštích týdnech. Pořád se vznášela na obláčku štěstí a teď se rozhodla zavolat mámě. Měla na ni čas a tak se jí ozvala videohovorem. "Sid drahoušku jsem ráda, že tě vidím koneckonců zítra máš velký den. Koukám, že jsi ještě v posteli, je všechno v pořádku?" "Mami všechno je v nejlepším pořádku, ale prostě si chci na zítra odpočinout a tak jsem jen Adama vyprovodila z domu a zalezla si zpátky do postele." "Tak to je dobře a jinak jsem mluvila se Stáňou a všichni se ptají jestli chceš ty a Michal zítra oslavu." "Holky už to naznačily, ale prosím pokud už to musí být tak pozítří a třeba nejlépe ráno před prací. Zítřek bude hodně náročný a vážně bych si tu oslavu neužila a myslím si, že Michal na tom bude stejně." "To zní logicky a já to tak domluvím. Jinak potřebuješ ještě s něčím pomoct kolem svatby?" "Kdepak mami všechno je jak má být. Tak moc už se na ten den těším." "Holčičko to my taky." Sid si nakonec s mámou povídala ještě asi půl hodiny a měla možnost mluvit i s tátou a babičkou. Pak odložila počítač a uvažovala, že prožívá absolutně dokonalé štěstí.

Adam byl v práci v jednom kole, protože dneska tu nebyl ani Karol ani Michal a jemu teď v pavilonu pomáhal děda a teď ještě Tamara. Byl za to rád, protože díky tomu zvládli udělat všechno potřebné. Nakonec se teď ještě vypravil za Marií, která dneska přišla a už tu zase od zítra bude. Našel ji v kanceláři jak řeší s Adélkou věci kolem letních afrických dnů. "Adame jsem ráda, že jsi přišel i když je mi jasné, že máš dneska málo času." "No naštěstí děda a Tamara mi pomohli." Adélka je nakonec nechala samotné a on si sedl ke stolu. "Je vidět, že jsi se chopil otěží v plné síle. Prostě byl čas abych odešla, protože jsem příliš často myslela na domov a rodinu než na práci." "Udělala jsi tady za ty roky spoustu práce a nikde není psáno, že se tu nebudeš občas objevovat nejen s dětmi. Dědu to sem taky pořád táhne." "Asi máš pravdu, ale teď si chci užívat jen to být babička a starat se o rodinu. Jak se Anička připravuje na zítra?" "Odpočívá a jsem za to rád bude to náročný den." "Tak dobře a hlavně nám pak dejte vědět." "Neboj se dáme." Adam pak s Marií vyřešil ještě všechno potřebné a nakonec měl pro dnešek všechno hotové a vypravil se domů. Stavil se v italské restauraci a vzal Aničce její oblíbené rizoto s hříbky a sobě lasagne. Jakmile přišel domů tak na něj čekala a hned dostal pusu. "Takovéhle přivítání si nechám líbit." "Chyběl jsi mi, prostě jsem asi příliš zvyklá, že se pravidelně vídáme přes den a chybí mi to." "Vždycky si na tebe najdu čas, miluju tě." "Taky tě miluju." Adam jí dal ještě pusu a byl čas na klidný večer.