Tajemství ze zoo

99. Prohlašuji vás za manžele

Adam se díval do zahrady u vily a musel uznat, že všechno vypadalo úžasně. Zahrada už byla potemnělá a tak vynikla světýlka na stromech a hlavně i nebe jim přálo. Úžasné červánky se objevily stejně jako včera, ale dneska si daly záležet a zbarvily se mnohem víc do fialové. Všiml jak už se tu objevila Alice a Sidonie a šly si sddnout na svoje místo. Byli tu už úplně všichni a on byl tak šťastný, že tenhle den budou moci sdílet se všemi. Poslední krmení bylo obstarané a tak už i poslední kolegové dorazili, aby byli na téhle úžasné události. Tolik let uplynulo a tolik se toho v jejich životech stalo a právě proto byl dnešní den tak strašně důležitý nejen pro Aničku a jeho, ale i pro všechny v jejich okolí. Mluvil chvilku i s lidmi z fakulty a ti byli doslova nadšení z toho jak krásně to tady vypadá. Jana Landová si ještě trochu zvykala na všechno kolem, ale byl rád, že s manželem dorazila. Teprve dneska jí plně došlo jaké zázemí vlastně Anička má a hlavně, že Markéta nežertovala s velikostí svatby. Nikdy si nemyslel, že by měl svatbu a natož takhle velikou, ale život někdy přináší zajímavé zvraty. Nešlo o velikost svatby, ale pro něj s Aničkou to byla hlavně oslava lásky a přátelství. Tohle všechno by se nestalo bez lidí v jejich okolí a tak bylo jen správné to oslavit s nimi všemi. Teď k němu přišla Alena a objala ho. Vypadala fantasticky a jen si nějak neuměl zvyknout na to, že měla podpatky. Rozhodně jí to vážně slušelo a jak zahlédl Janu tak ta se na Alenu doslova dívala jak na obrázek.

Alena došla k Adamovi a objala ho. "Tak myslím si, že už je čas a hlavně přeci nechceš nechat pak nevěstu čekat." "Neboj se, už půjdeme a paní starostka už je tady taky. Mimochodem strašně ti to sluší a zírám na ty boty." "Jsou jen na začátek večera a hlavně na obřad pak mám připravené jiné, ale prostě jsem chtěla být hezká." "Ty jsi hezká vždycky a hlavně jsi úžasná kamarádka a jsem rád, že tě mám ve svém životě." "Taky jsem ráda, že tě mám a hlavně za to, že mě tehdy napadlo přijet sem a ty jsi mi tak moc pomohl. Byly to úžasné roky a teď je vrchol toho všeho před námi." Adam kamarádku objal a nakonec se pomalým krokem vydali k místu obřadu. Nejprve dlouhou uličkou prošla Alena a potom i on, aby zaujal svoje místo. Všichni už seděli na svých místech a byl pomalu čas na příchod nevěsty. Všichni se usmívali a hlavně on se vážně těšil až si konečně s Aničkou vymění ano a pak už budou manželé. Tak moc pro něj dnešní den znamenal a všiml si jak je děda dojatý. Pro něj to byl den na který se těšil tolik let ač po mnoho let před tím se pomalu vzdával naděje, že se on někdy usadí. Jenže pak přišla láska a hlavně Anička bojovala za jejich lásku a on si pak přestal šlapat po štěstí a konečně mohli být spolu. Teď se vezmou a za chvilku pak taky oznámí tu nejúžasnější novinku. Teď zahlédl na druhé straně zahrady Elišku a to byl signál, že už je to tady.

Během chvilky už se Adam díval jak Eliška pomalu došla na svoje místo a stoupla si k oblouku u kterého si s Aničkou řeknou ano. Usmála se na něj a pak už se zahradou začala nést krásná melodie písně A thousand years. V tu chvíli všichni vstali a byl čas přivítat nevěstu. Potom už se mu na chvilku zastavilo srdce, protože poprvé spatřil Aničku jak zavěšená do svého otce pomalu kráčí k němu. Byla nádherná a zářila jako princezna v bílých šatech. Věděl jistě, že mu vezme dech, ale byla tak nádherná a teď se díval jak s otcem minuli fontánu a už byla jen pár kroků od něj. Všichni se na ni dívali a viděl jak už hodně z hostů hledá kapesníčky. Tohle byla pohádka o lásce a oni jí skutečně žili. Sid pomalu kráčela zavěšená do táty a byla tak šťastná. Adam stál na konci uličky a byl doslova oslnivý. Měl na sobě tmavý oblek a bílá košile nechala vyniknout kravatě v tmavě fialové barvě. Měl na klopě malou kytičku z květin co měla v kytici. Taky si všimla jak někteří už tahají kapesníčky, když kolem nich prošli. Ona teď měla oči, ale jen pro Adama a viděla v jeho očích všechnu tu nekonečnou lásku jakou i ona cítila k němu. Došla až k němu a nechal si dát od táty pusu na tvář. Pak už je podlaha svojí kytici Elišce a vložila svoje ruce do těch Adamových. Teď byl čas na svatební obřad a tím zpečetí svoji lásku. Cítila se teď tak milovaná a hlavně věděla, že Adam to má stejně. Adam se díval Aničce do očí a měl trošku problém se soustředit na slova paní starosty.

Alice pozorovala scénu před sebou a nemohla být šťastnější. Vůbec se tak jako ostatní nestyděla za svoje slzy a brala to jako známku štěstí. Sid a Adam stáli proti sobě a drželi se za ruce zatímco paní starostka pronášela nádherný proslov, který jí ti dva připravili. Bylo tam mnoho slov o lásce, přátelství a podpoře rodiny. Každý kdo při nich stál v posledních letech se tak ještě víc cítil součástí jejich lásky. Nakonec si vyměnili krásné sliby a pak už byl čas na závěrečné formality. Sid se dívala Adamovi do očí a po tom co si vyměnili sliby a řekli si ano si teď vyměnili prstýnky. Bylo to skoro poslední krok k tomu, aby z nich byli manželé. Adam opatrně navlékl prstýnek na ruku Aničky a pak si nechal nevléknout i ten svůj. Pak už se oba otočili na paní starostu a ta pronesla ta nejdůležitější slova. "Prohlašuji vás za manžele a teď můžete políbit nevěstu." Sid se na Adama usmála a on si jí jemně přitáhl k sobě a políbil ji, byl to krásný jemný polibek, ale bylo v něm tolik lásky a něhy. Adam byl teď na vrcholu blaha. Splnilo se mu přání a Anička teď byla jeho žena. "Anni moc tě miluju." "Adame taky tě moc miluju." Pak si Sid vzala zpátky květinu od Elišky a otočili se k ostatním konečně jako manželé Hruškovi. Nával štěstí od všech tady byl prostě úžasný a Sid se nechala od Adam obejmout kolem ramen. Teď byl čas na gratulace a že jich bude opravdu hodně. Podívala se na Adama a ten jí dal ještě malou pusu než začala přijímat objetí a přání.