Tajemství ze zoo

71. Nikdy není pozdě

V pondělí odpoledne byl Adam v kanceláři ředitele a dokončoval nějaké papírování. Marie si plnými doušky užívala pozici čerstvé babičky a zároveň měla teď doma i obě starší vnoučata, aby si je užila a pomohli jí v rámci možností chystat věci pro čerstvou maminku. Takže vařila a pekla, aby měla Jitka všechno co potřebuje. Byl si zcela jistý, že Alice až přijde čas bude úplně stejná. Teď akorát přišla Adélka a donesla mu kávu. "Díky moc, ale mohl jsem si pro ni dojít." "Máš dost práce a je skvěle, že se ti to podařilo uzavřít. Mám Marii vážně moc ráda, ale všichni víme, že hlavně poslední měsíce pořád víc a víc myslela na jiné věci." "Já ji chápu a nakonec se všechno vždycky stihlo. Jak se jinak máte doma?" "Marie zase šílí, tehdy jsem to sama moc nevnímala, ale teď vidím jak to muselo připadat ostatním, když jsem porodila já." "Marek tehdy vyprávěl jak pořád zjišťovala jestli máš dost jídla a nemá ti ještě něco uvařit." "Přesně tak, mám jí za to ráda a Jitka si tu péči zaslouží taky. Moje máma a Marie si všechno naplánovaly a tak jsem si jistá, že bude všechno v pohodě. Mimochodem nevíš co je s Luborem, protože mi dneska přijde dost já nevím mimo." Adam se musel usmát, protože tak nějak tušil, že ví co za tím stojí. "Mám představu, ale neřeš to." "Tak jo já tě nechám a kdyby něco jsem u sebe." Adam se opřel v křesle a doufal, že má správně tušení.

Jeho podezření se potvrdilo, když se chystal jít domů a Lubor ho poprosil o pomoc. Nakonec poprosil o pomoc i Aničku a tak teď se s ní po boku díval jak Lubor přímo uprostřed infocentra poklekl a požádal Moniku o ruku. Ta dostala krásný prstýnek a úžasnou kytici z jejích oblíbených pivoněk, kterou Anička před chvilkou přivezla. "No řekl bych, že to vymyslel skvěle." "Souhlasím a ona vypadá tak moc šťastně." Všichni jim blahopřáli a on pak šel pogratulovat Luborovi a všiml si jak se Monika objímá s Aničkou. Sid objala Moniku a nechala si ukázat krásný prstýnek s menším oválným diamantem. "Tak vidíš stačilo jen naznačit a jsem za vás oba moc ráda." "Děkuju ti opravdu hrozně moc. Jsem tak nadšená." Sid jí ještě jednou objala než nechali ty dvě hrdličky zmizet na svoji vlastní oslavu. Teď k ní přišla Eliška s Julií. "Nějak si říkám, že jsi něco kolem toho věděla." "Máš pravdu Eli, ale tohle je na nich jestli vám to budou chtít říct. Prostě jen Monika se bála po tom co si zažila a naštěstí Lubor to chápal. Teď jsou ovšem na nejlepší cestě na další letošní svatbu." "To by bylo fajn a moc jim to spolu sluší." Sid se na Julii usmála a pak se vydala za Adamem, aby se mohli vypravit domů. Ještě si přečetla zprávu od Michala, že je Dominik v pořádku a odepsala mu s tím co se tady teď stalo. Byla ráda, že Dominik už má operaci za sebou a teď už se bude jen zotavovat.

Adam si užíval klid pavilonu a zároveň byl rád jak ještě teď všichni řešili včerejší novinky. Lubor doslova zářil štěstím a Monika taky. Prostě stačilo jen trošku pomoct a on sám věděl jak důležité to může být. Oni s Aničkou takovou pomoc potřebovali opravdu hodně. Hlavně teda ona, protože holky jí neustále musely být oporou v době kdy si odmítal přiznat, že ji miluje a měli by být spolu. Teď do zázemí přišel Karol a zdálo se, že o něčem přemýšlí. "Je doma všechno v pořádku?" "Ano je a Terezka je moc spokojená. Dneska se tu stavila a byla se podívat u holek na veterině. Lákalo jí to tam, sice se těší na miminko, ale zároveň ji asi práce trochu chybí." "Anežka i Tamara si rády promluví s kolegyní a rozhodně je tu vítána kdy bude chtít. Takže teď zpátky k tomu co se děje." Karol se podíval na Adama a pak si k němu sedl jak jen se měl zeptat a zároveň tak nějak tušil, že by potřeboval poradit. "Je to trochu já nevím asi složité a zároveň trapné." Upřímně ho šokovalo jak se Adam začal smát. "Promiň, ale vážně se teď hodláš ptát mě na to jak se ucházet o Kristýnu, když víš jak jsem to na začátku s Aničkou kazil několik měsíců?" Karol si uvědomil, že takhle o tom neuvažoval a začal se taky smát. "Dobře no, když to podáš takhle tak to zní asi zvláštně, ale to je dávno pryč. Já vážně nevím jak na to." Po chvilce co Adam Karola poslouchal mu došlo, že on vlastně ani neví jak začít. Byl ženatý přes třicet let a ač se měli rádi tak hlavně poslední roky tam byla překážka v tom, že jeho žena začala mít příznaky Alzheimarovi choroby.

"Nikdy není pozdě na štěstí ani na lásku a já to vím až sakra dobře. Sid museli unést a mohla umřít než mi konečně došlo, že ji opravdu miluju a nemůžu bez ní žít. Nepočítám a radši ani nechci vědět konečné číslo kolikrát kvůli mě brečela v měsících co jsem ji odmítal. Podívej ty jsi byl dlouho a šťastně ženatý, pak zasáhli nemoci a trpěl si ženinou smrtí. Teď jsi s tím dávno smířený a máš možnost na něco nového." "Já vím asi, že máš pravdu, ale nevidím ani jestli by měla zájem a ač si báječně rozumíme tak bych to nerad zničil." "Začal bych večeří, tím nic nezkazíš. Od Aničky vím, že má tak jako Michal ráda italskou kuchyni a tak víš kam ji vzít." Karol se usmál protože přesně takhle si o tom potřeboval promluvit a teď taky zaslechl Sid jak na Adama volá z chodby a za chvilku se objevila. "Nerada ruším, ale chtěla jsem říct Adamovi, že žirafy jsou bezpečně na cestě." "Skvěle a děkuju miláčku." "No já vás tu nechám, protože vypadáte, že něco řešíte." "Jen to, že jsem už na některé věci starý a nepraktický." Karol si všiml jak se Sid krásně usmála a vyměnila si pohled s Adamem. "Nejsi starý a jen pro pořádek má ráda karafiáty." Než stihl Karol něco říct zmila zase pryč a on se jen podíval na Adama který pokrčil rameny. "Dávno jsem se smířil s tím, že ona tyhle věci prostě vidí a cítí." "No alespoň už vím odpověď na další důležitou otázku." Pak nechal Adama v zázemí a vypravil se do expozice.