Tajemství ze zoo

125. Čas slavit

Sid se dívala jak si všichni užívají večeři a byla moc ráda, že jsou tu úplně všichni. Tolik si vážila toho jak spolu drží jako rodina a dneska ještě víc než dřív. Báječné jídlo a uvolněná atmosféra tvořili základ večera. Děti spokojeně spali v postýlce a dávali rodičům i všem ostatním čas na oslavu vánoc. Podívala se na Adama a on se na ni usmál. Tolik ho milovala a jejich děti byli úžasným vrcholem jejich lásky. Adam jemně pohladil Aničku po ruce a pak ji stiskl. Večeře se skoro chýlila ke konci a pak nastane čas na to si jít sednout ke stromečku. Všichni si dají jen pár maličkostí, ale hlavní dárek si Ed schovával na konec. Zatím měl krabičku s prstýnkem schovanou u věcí pro děti. Dohodli se tak hned ráno s Aničkou a jemu se ten nápad líbil. On sám si díky dnešnímu dni vzpomněl na den kdy on sám byl v téhle situaci. Krásný den plný lásky a nakonec úžasná žádost o ruku a naprosto nadšena Anička. Zažili toho už tolik a přesto se milovali pořád víc. Jejich děti byli tady s nimi a on se těšil z toho jak byli všichni nadšení jejich přítomnosti. Sidonie i děda doslova ožili a každá chvilka kterou s dětmi strávili je činala neskutečně šťastnými. On sám to měl stejně a teď se pokaždé ještě mnohem víc těšil z práce domů. Tam bylo všechno v nejlepším pořádku a s projektem to bylo stejné. Teď si všiml jak už i ostatní dojedli a tak bude čas na to nejlepší.

Alice byla nadšená z dnešního večera a zároveň si nejvíc užívala poklidný čas strávený s rodinou. Kdysi byli jejich vánoce takové strojené a neosobní, ale pak přišel do rodiny Adam a Josef a následně Sandra se Stáňou a Radkem. Taky se do rodinného kruhu vrátil Raul. Velká rodina, která držela při sobě se teď rozrostla o dva báječné malé uzlíčky štěstí. Děti spokojeně spali v postýlce a ona občas nakoukla k Sid na monitor chůvičky. Byla to zlatíčka a dopřála jim opravdu dlouhý čas na poklidnou večeři. Teď byl čas sklidit ze stolu a všichni jí s tím pomohli než se přesunou ke stromečku. Taky jí teď překvapil Adam. "Alice už jsem to řekl Eduardovi dáme si ještě šampaňské. Máme tady i nealkoholické a prostě chceme dnešní den vážně oslavit tak to jen připravíme." "Tohle se mi vlastně hodně líbí a je to skvělý nápad." Ed slyšel o čem Adam mluví s mámou a byl rád jak jim všem přímo pod nosem chystají jeho největší překvapení. Byl tak nadšený z dnešního večera a musel uznat, že se opravdu těšil. Teď došel k Sid a ta mu opatrně a nenápadně předala krabičku s prstýnkem. "Děkuju vám oběma." "Bráško to je to nejmenší a bude to prostě úžasné já to vím." "Co si tady vy dva špitáte?" Ed se na Sandru usmál a políbil ji. "Jen si užíváme večer a říkal jsem, že jsou letošní vánoce fakt úžasné." "S tím musím úplně souhlasit a jsem tak šťastná." Ed se usmál na sestru zatímco objal Sandru.

Sdi seděla pohodlně na sedačce a měla v náručí Pavlínku, která už se probudila tak jako její bráška. Jiřík si hověl v náručí Adama a byl očividně naprosto spokojený. Před chvilkou je nakrmila a tak teď byli úplně spokojení a navíc se tak pohodlně dostali k času kdy se Ed rozhodl požádat Sandru o ruku. Naklonila se k Adamovi, aby ji slyšel jen on. "Myslím si, že už je čas a doufám, že nebudou moc křičet. Naštěstí jsou prcci ještě vzhůru." "Snad se budou krotit, ale slzy čekám i u tebe." "To nepopírám, jsem na něj tak pyšná. Mám Sandru ráda a vím, že spolu budou šťastní." Sid si nechala dát pusu a teď sledovat dění v místnosti. Adam postavil před chvilkou svůj telefon tak aby snímal celý obývák a tak budou mít ti dva i hezkou památku. Ona si taky připravila telefon a předstírala jak fotí všechny a hlavně děti. Nakonec nadešel ten okamžik a ona sledovala Eda. Stál teď se Sandrou u stromečku a objímal ji zatímco si vzal slovo. "Jsem moc rad, že jsme tu všichni a chci vám všem poděkovat i za dobu, kdy jste všichni byli Sandy oporou, když jsem byl pryč. Mám vás všechny moc rád. Lásko moc tě miluju a tak bych se tě teď rád na něco zeptal." Sid zatajila dech když si Ed klekl s krabičkou ve které byl prstýnek. "Miláčku moc tě miluju vezmeš si mě?" Adam sledoval jak se Sandra usmála a přes slzy odpověděla. "Samozřejmě, že ano. Taky tě moc miluju." Adam si všiml, že všechny ženy v místnosti rozhodně začaly plakat včetně Aničky vedle něj.

Alice tomu nemohla uvěřit a byla nadšená. Sledovala jak Ed nasadil Sandře prstýnek a teď se políbili. Nakonec se jí podařilo obejmout jak jeho tak hlavně Sandru. Se Stáňou pak obě brečely stranou než se dostalo s objetím na všechny. Zároveň si všimla jak Adam předal Jiříka do náručí Sid a otevřel šampaňské, aby si mohli přiťuknut. Musel to vědět a Sid asi taky. "Tak si každý vemte svoji skleničku, protože je čas na přípitek. Moc vám gratulujeme a jsme za vás oba moc šťastní." "Díky Adame za všechno a Sid tobě taky." Alice se podívala na zetě a pak na Sid a úsměv jich obou jí dopotvrdil to co teď řekl i Ed, věděli to a zřejmě celou dobu pomáhali. Nakonec se jí podařilo i se Stáňou si k Sid dojít sednout. "Jak dlouho jste to věděli?" "Celkem dlouho, ale on to chtěl udělat takhle a tak jsme mu jen pomohli." "Teď jsem ráda, že máme na zítra slavnostní...." Sid se usmála tomu jak se máma v půlce věty zarazila a Stáňa jí jen doplnila. "Naplánovali jste i ten zítřejší oběd, moc hezký, vážně jste třída." "Ed se bál, že hlavně máma, ale i ty by jste mohly být zklamané, že nemáme vysloveně slavnostní jídlo. Navíc Sandra husu moc nemusí a tak jsem chtěla něco co jí i nám udělá radost." Sid se nechala obejmout a pak s máminou pomocí položila děti do postýlky. Oba tvrdě usnuli a tak byl čas slavit.