Tajemství ze zoo

111. Pracovna je pryč

Adam se díval jak Anička přebírá poslední věci ze svojí staré pracovny a dává pryč co už není potřeba. On už všechno probral včera a nechal jen svoje věci a školní skripta a učebnice co by jednou Anička mohla využít. Ona teď dala stranou poslední část skript a zavřela krabici. "Tak a je to hotové, jsem ráda, že jsem to přebrala a hlavně to bude ještě sloužit potřebným." "To určitě a já to teď odvezu a vážně doufám, že ty se z té pohovky ani nehneš." "Neboj se, sedím a odpočívám." Adam jí dal pusu a vyrazil směrem ke Karolovi, aby mu to předal. Stejně jako Aničky věci tak i ty Michalovi poslouží novým studentům na katedře. Domluvili se tak už dávno a učebnice už sloužili a teď šlo hlavně o poznámky a podrobnosti z přednášek. Sid se podívala na hromádku věcí co se vyhodí a bylo to trochu zvláštní, ale zároveň věděla, že je to definitivní ukončení téhle části školy. Možná třeba za dva roky přehodnotí svoje rozhodnutí, ale zatím se spíš přikláněla k tomu nepokračovat. Mluvili o tom s Adamem a ten jí řekl, že je to jen a jen její volba a nikde není psáno, že ta dva tři roky to bude vidět jinak. Zatím si ti nechali pro sebe a jí to tak vyhovovalo. Dneska se udělal tenhle poslední krok ohledně pracovny a zítra už přijede celá vojenská jednotka na stěhování. Bude tady dost plno, ale bude fajn, že už se všechno dá hezky dopořádku.

Později se Adam vrátil a přinesl jim večeři, aby se mohli v klidu najíst. Teď seděli na terase a užívali si příjemný den babího léta. "Jsem ráda, že je ještě docela teplo. Mimochodem dala jsem dohromady první seznam co se týká nábytku." "V tomhle se plně spolehnu na tebe, jen mi pak řekni co mám objednat a kde." "Lásko zase tolik toho potřeba nebude, ale jsem ráda, že se mi podařilo najít postýlku pro dvojčátka na kolečkách sem dolů." "Jo Štefan říkal, že jsi s jeho ženou něco řešila. Lásko hlavně si kup co chceš a na nic se neohlížej." "Adame jsi úžasný chlap, ale není třeba to přehánět. Jen prostě jen lepší mít postýlku i tady dole." Sid dala Adamovi pusu a byla ráda, že se všechno začíná dokončovat. "Alena se jen ptala jestli mají ještě něco koupit na malování tak jsem jí řekl, že jen barvu co jsi vybrala a jinak není nic potřeba." "Jsem ráda, že se to vymaluje teď a pak už se tam jen dá nábytek." Adam se usmál a sklidil ze stolu věci po večeři a ještě si k Aničce sedl. "Anni já se tak moc těším a vím jistě, že všechno dopadne přesně podle tvých představ." "Adame já tě tak moc miluju a hlavně jsem tak šťastná, že tě mám a můžu díky tobě a naší lásce tohle všechno zažívat." "Máme všechno co jsme kdy chtěli a až přijdou děti tak to bude už jen lepší." Sid se nechala obejmout a byla tak ráda, že má Adama u sebe.

Druhý den ráno se Sid z obýváku dívala jak jí po domě chodí spousta lidí. Teď zrovna nesli z patra poslední část knihovny z její staré pracovny. Aktuálně se policové systémy a stoly co měli nahoře a dolů nejsou potřeba odvezou do zoo a Lubor s Janou získají úplně nové a krásné vybavení kanceláře. Dole byla knihovna zařízená a jen se dneska ráno složila ještě jedna část polic ve stejné barvě jako už tam byla a stůl už tam byl dávno. Teď se u ní stavila Alena. "Tak nahoře je všechno pryč a za půl hodinky jsou zpátky a přivezou taky stroj na čištění koberců." "Díky Álo, víš jsem ráda, že už se to bude zařizovat, prostě už je čas." "Já chápu proč jsi chtěla hlavně ty, ale i Adam počkat. Je nás dost a jak vidíš stačí chvilka je to hotové. Teď se vymaluje a zítra se pak vyčistí koberce a začne se stavět nábytek." "Pořád si říkám, že se to začíná blížit a zároveň si přeju ať je to až opravdu na konci prosince." "Neboj se, protože i kdyby to přišlo dřív tak máš nás všechny a my vám pomůžeme." Sid Alenu objala a šla se podívat nahoru. Bylo zvláštní se dívat na to, že pracovna je pryč a teď tu byl jen velký prázdný prostor. Vedlejší místnost prázdná zůstane a pak tam bude možná chvilku herna. Tady se dají skříně na oblečení a uskladnění věcí pro miminka. Jinak tu zatím nebude nic dalšího.

Adam našel Sid u nich v ložnici jak se dívá na prázdné místo u zdi u její strany postele. Sem přijde velká komoda na oblečení a další věci a k posteli přijde postýlka. "Teď to tady vypadá tak jinak jak se věci posunuli a i tak tak je tady pořád hodně místa." "Jsem ráda, že když jsme nechali dům stavět na tohle všechno jsme prostě mysleli už tehdy." "Musím souhlasit a teď volali kluci, že se stavili pro oběd a tobě vezou kuře." Sid se začala smát a nechal si dát pusu. "Vy víte jak na mě." "Pro mojí lásku a miminka úplně všechno na světě." Sid se nechala doprovodit dolů a užívala si báječný čas strávený s jejich přáteli, kteří jim ochotně přijeli pomoct. Nakonec měla chvilku času mluvit si se Štefanem, když se ostatní vypravili nahoru začít malovat. "No toho já se vážně nezúčastním, protože jak říká moje drahá žena na takové věci nemám buňky." "Hele Adam se malování taky vyhýbá, tvrdí totiž, že by to nevypadalo dobře kdyby to dělal on. Vy jste pro změnu zase tahali většinu nábytku. Každý děláte to nejlepší a já vám všem jsem moc vděčná." "Děláme to moc rádi a je to skvělá možnost být zase spolu. Mimochodem včera jsem se díval na ten skleněný oltář na panství a zase vzpomínal na tehdejší časy." "No prožili jsme toho všichni opravdu hodně a je úžasné jak jsme dokázali vyhrát v loterii lásky štěstí." "S tím musím souhlasit a hlavně díky tobě je Adam šťastný a spokojený a to je něco čemu by nikdo z nás před šesti lety nevěřil." Sid ho objala a věděla, že tohle přátelství jich všech pro ní i Adam hrozně moc znamená.