Tajemství ze zoo

102. Cesta lásky

Sidonie seděla s Josefem u stolu a oba si dopřávali pozdní jídlo. Upřímně se na tyhle úžasné nakládané dobroty od Radka strašně moc těšila a taky si dopřála kousek pečeného kolena. Roky si na rady lékaře hlídala jídelníček hlavně kvůli cholesterolu, ale dneska hřešila a neměla z toho vůbec žádné výčitky. Dívala se po okolí a viděla spoustu šťastných a usměvavých tváří. Oznámení třech dvou, že čekají dvojčátka dojala tady úplně všechny. "Víš říkal jsem si na začátku, že to bude až moc lidí a nevěděla jsem jestli je to dobře. Jenže oni dva věděli jak je to správně, všichni se baví a oslavují lásku." "Josefe já tě úplně chápu a musím říct, že když s tím přišli poprvé tak jsem si říkala, že hlavně na Adama to možná bude moct, ale víš co, takhle je to to pravé. Rodina, kolegové, přátelé a ti všichni dohromady si užívají jejich velký den. Jsem tak šťastná, že se brzo dočkáme malého prcka a ne jen jednoho, ale hned dvou." "Nemůžu uvěřit, že krom Elišky to nikdo nevěděl. Doslova nám to tajili tolik týdnů, ale měli pravdu v tom, že z toho dneska udělali štěstí pro všechny." "Já už nemůžu být šťastnější a hlavně vím, že Sid si nemohla vybrat lépe nejen muže pro společný život, ale hlavně jako tátu svých dětí. Adam bude úžasný táta a hlavně rodina je pro něj vždycky na prvním místě." "Já vím Sidonie a cítím to úplně stejně. Kdysi jsem si myslel, že nic z toho co jsem zažil za poslední roky nezažiju, ale naštěstí přišla Anička."

Josef viděl jak je Sidonie dojatá z toho všeho a on sám se během večera za slzy rozhodne nestyděl. Tak moc ho tohle všechno těšilo a už se nemohl dočkat až bude vídat Aničku s kočárkem, nebo jen sedět s dětmi na zahradě. "Život nám občas dává lekce, ale když se člověk poučí ze svých chyb tak mu dá možnost žít šťastně. Vidím jí jak je šťastná a to je to nejcennější." Josef se nakonec omluvil a ještě si šel promluvit s Karolem. Eduard se díval kolem sebe a všiml si jak Alice mluví se Stáňou a Eliškou. Bylo mu tak hned jasné, že probírají Sid. Z myšlenek ho v rušil Adam, který se tu taky objevil. "Uvědomuješ si doufám, že je budeme muset krotit?" "Neboj se Adame já na ně dohlednu. Víš já je zároveň chápu, protože tak nějak jsme vlastně všichni čekali, že s tou zprávou přijdete snad co nejdříve, ale uznávám převezli jste nás." "Původně jsme se bavili s Aničkou o tom, že bychom se chtěli o miminko snažit po její obhajobě, ale opak nám přišlo, že vážně není na co čekat. Miluju jí a ona miluju mě, teď jsme si řekli ano a až přijde ten správný čas přivítáme na světě ty naše dva prcky." "Ty si hlavně jen dohlédni ať nedělá co nemá, protože oba ji známe až moc dobře." "Neboj se, vážně se šetří a Eliška na ni dohlíží. Sama říká, že až se nebude cítit dobře zůstane prostě doma." Eduard se usmál a nechal se od Adama obejmout než šel najít Sid.

Sid si užívala pozornost a upřímně nejvíc se jí všichni ptali jestli nemá hlad a nebo jestli si nechce sednout. Teď za ní přišel Adam a objal jí. "Lásko jak ti je?" "Je mi skvěle a budu muset lidi v práci hlídat, chtějí mě vykrmovat." Sid se spolu s Adamem začala smát. "Najdeme nějaký kompromis ohledně té jejich starostlivosti. Jinak Robert říkal, že už můžeme takže jsi připravena se jít projít?" "Jsem odpočatá a připravená. Cesta lásky čeká a já se nemůžu dočkat." Sid se vydala s Adamem v doprovodu Roberta a Elišky na místa, kde si chtěli udělat noční fotky. Měli několik míst a všechny až na jedno je s Robertem předem konzultovali. Takže měli teď za sebou krásnou fotku u krokodýlů štítnatých, před nádrží kde kdysi opravovali uvolněnou kládu. Pak měli spoustu fotek v zázemí včetně jedné kde si ona sama sedla na složené deky pod terária jako památku na noc po nosorožcích. Teď stáli venku u rozcestí u lemurů a Eliška jí podala i její kytici, aby měli fotky i s ní. Bylo to prostě kouzelné. Adam si užíval tohle focení, protože doslova opravdu bylo cestou jejich lásky. Skoro poslední fotky vzniknou u jedné konkrétní lavičky. Teď se tím směrem vydali a podle slov Elišky mu došlo, že tohle je jedna z věcí, kterou nikdy nikomu neřekla. "Nechci být zvědavá, ale proč tahle lavička?" "Víš Eli má pro mě zvláštní význam, až uděláme ty fotky tak vám to pak řekneme." Sid věděla, že tohle její a Adamovo malé tajemství staré skoro šest let je na čase taky už říct.

Eliška sledovala jak Robert dělá poslední fotky než půjdou ještě do infocentra kde vzniknou další. Teď si od Anny zase vzala její kytici a pomalu se k vile vydali. "Pamatuješ si jak jsme přišli o to mládě kočkodana?" "Na to se nedá zapomenout, protože jsi byla úplně zničená a Josef dokonce zařídil, aby jsi u toho přímo nebyla. Bylo to tvoje první mládě a hrozně tě to vzalo." "Seděla jsem tehdy na téhle lavičce a brečela, když se najednou objevil Adam." "Anička má pravdu. Viděl jsem ji brečet a tak jsem nakonec šel k ní a sedl si vedle ní. Řekl jsem jí, nebreč bulíku. V tu chvíli mi Anička položila hlavu do klína a dál plakala. Tehdy jsem ji pohladil po zádech a zároveň se rozhlížel, protože jsem se bál, že to někdo uvidí. Tehdy se to mezi námi začalo měnit, ale muselo uběhnout ještě hodně času než jsme byli spolu." Eliška ty dva poslouchala a musela si šetřít zbloudilou slzu a všimla si, že i Robert je dojatý. Tohle jí Anča nikdy nevyprávěla. Páni bylo to mezi nimi opravdu jiné od začátku a jen musela přijít ta správná doba. Nakonec udělali ještě fotky v infocentru a teď se vydali za ostatními. "Nemůžu uvěřit, že jsi nám tohle nikdy neřekla." "Jedno malé tajemství které jsem si nechala pro sebe. Hlavně jsem si tehdy myslela, že to nic neznamená a Adam by se naštval, kdybych to někomu řekla." Následně Sid ještě Elišku objala a teď zůstala sama jen s Adamem stáli na schodišti pod vilou kde vznikli úplně poslední fotky. "Vždycky jsem si říkal, že kdyby nás tehdy Franta nepřerušil mohlo to dopadnout jinak a ty jsi si tím vším nemusela projít." "Všechno se stalo z nějakého důvodu hlavně už je to dávná minulost. Miluju tě Adame." "Taky tě moc miluju Aničko." Adam si přitáhl Aničku k polibku a užíval si dnešní úžasný večer.