Tajemství ze zoo

43. Oslava musí být

Alice stála v infocentru a zrovna mluvila s Eliškou. "Jsem ráda, že jsme na poslední dva dny neměli naplánované žádný schůzky nebo jednání nezvládla bych ani jedno." "Alice to je mi jasný a my na tom nebyly o nic líp. Stáňa se dneska málem řízla, mě včera spadla několikrát nějaká krabice a dneska jsem si třikrát musela kontrolovat přísady do krmení, abych to měla správně. Všichni tady byli víc nervózní než Anča." "Dokonce i Sidonie se strachovala a to už je co říct." Alice se na tchyni podívala a viděla jak mluví s Marií. Byli tu úplně všichni a čekali než Adam přiveze Sid z Prahy. Měli tu zákusky, chlebíčky pár dalších věcí, aby to mohli se Sid oslavit. Prostě všichni se shodli, že oslava musí být a tak se jen teď rychle sejdou a užijí si její úspěch. Měla za sebou to nejtěžší a obhajoba práce už bude tou snadnější částí. Byla šťastná, že jí kolegové a kamarádi přáli tenhle úspěch a vzpomněla si na dobu kdy Adam získal doktorský titul. Trošku váhali jestli mu udělat oslavu, ale nakonec se přesně jako dneska sešli všichni tady. Tehdy pořád ještě trošku bojoval s takovými velkými akcemi, ale snášel to statečně a zůstal tu celou hodinu. Pak už jen odjeli se Sid domů, aby to oslavili jen spolu. Tak moc se těšila na následující týdny. Sid bude víc v klidu, za pár dní se vrátí Ed a celá rodina zase bude pohromadě. Hlavně se všichni začali těšit na svatbu těch dvou. Měli to tak všichni kolem nich a bylo to úžasné.

Sidonie stála stranou s Marií a povídaly si tak, aby je nemohl nikdo slyšet. "Jsem tak ráda, že je to za ní a zjišťuji, že ani věk mi nijak nebrání být nervózní." "Sidonie to byli dneska i včera všichni. Já radši ani nechci vědět jak moc si museli dávat pozor při svojí práci, aby si něco někdo neudělali. Jinak jsem ráda, že už máme za sebou i schůzku na radnici." "Vidím jak se vám ulevilo, že je to hotové a hlavně se těšíte na čas s vnoučaty." "Tak moc se těším jen na roli babičky a moc se mi líbí pocit, že i tady to nechávám v těch nejlepších rukou." "Já si taky teď víc užívám volno a Eduard a Alice si s firmou skvěle poradí i beze mě. Pořád mě to tam táhne, ale spíš čím dál tím méně." Sidonie nechala pak Marii odejít za kolegy a dívala se po ostatních. Byli tu všichni kolegové Sid a ona si to moc užívala. Prostě jí všichni přáli tenhle úspěch a ona sama byla tak ráda, že Sid nakonec začala zase studovat. Dělala to co jí baví a ona to dneska už viděla zcela jasně. Byla šťastná s mužem se kterým se milovali a brzo už je čeká i svatba. Tak moc se těšila na den až uvidí Sid ve svatebních šatech. Prostě další z krásných vzpomínek, které postupně za poslední roky přicházeli. Mohla kdysi tohle všechno ztratit, ale naštěstí se včas vzpamatovala a s pomocí rodiny si uvědomila co je důležité. Teď už byl jen čas čekat na Sid.

Sid si užívala cestu domů a nakonec jí Adam přiznal, že míří do zoo. Bylo jí jasné, že se dnešek neobejde bez setkání s lidmi kteří jí byli nejblíž. Původně si říkala, že to přeci počká až po obhajobě, ale během posledních třech let všichni věděli jak trpí pod Slovákem a tak bylo lepší oslavit hned dnešek. Pořád byla tak nadšená z toho, že má sama áčka. Bylo to něco co jí těšilo hlavně jako taková její vlastní malá odplata na tom chlapovi. "Anni lásko jen ti chci říct, že tam nemusíme být dlouho a může domů hned jak budeš chtít." Sid se na Adama podívala a věděla, že on chce jen její štěstí a spokojenost. Všechno tohle na něm opravdu moc milovala. "Já vím, ale všichni si to zasloužíme, protože všichni pomáhali a stáli při mě. Dnešek byl ten nejdůležitější a já jsem ráda, že je to za mnou. Obhajoba bakalářky mi nedělá vlastně žádné starosti. Tohle bylo to co mě stresovalo nejvíc. On zuřil a podle mě ještě zuří." "To je něco co mě moc těší a rozhodně bude zuřit časem ještě víc." Adam se na Sid usmál a jakmile zaparkoval u zoo tak jí dal pořádnou pusu. Chvilku si užíval držet jí v náručí a cítit její blízkost. V infocentru je čekala malá oslava a on byl rád, protože Anička si jí opravdu zaslouží. Dřela, aby byla tam kde je a teď sklízí zasloužené ovoce úspěchu. Byl na ní tak moc pyšný. Nakonec jí vzal za ruku a vydali se na oslavu.

Eduard sledoval jak se dcera baví s kamarády a kolegy a zároveň se téměř nehnula od Adama. Vždycky u něj hledala útočiště a oporu, ketoru on jí poskytovat měrou vrchovatou. Vzpomínal teď na den kdy je tu tehdy slyšel mluvit, tehdy poprvé jí Adam odmítl. Pak muselo uběhnout ještě hodně času než mohli být spolu a hlavně tam byl únos Sid. Tehdy mu Adam volal a řekl, že ví kde je. Jakmile tehdy dojel na místo tak už tam byla policie a Sid se choulila v Adamově náručí. Museli si pak jako rodina přiznat, že mají problém a přijmout pomoc Richarda Vyšermy, ale nakonec to všichni zvládli. Sid a Adam byli pak nerozlouční a jejich láska jen sílila a vzkvétala. Nemohl by si pro dceru přát nikoho lepšího a věděli to už dneska úplně všichni včetně mámy. Teď k němu přišla Alice a on jí objal. "Jsem za ní tak moc šťastná a Adam vypadá tak pyšně." "Je pyšný a hlavně spokojený, že je ona šťastná. Tohle mě u nich vždycky těší nejvíc jak se starají jeden o druhého a vždycky mají svoji lásku a oddanost." "Já vím Eduarde a až se za pár dní vrátí Ed tak už bude zase celá rodina pohromadě." Sid si užívala tuhle malou oslavu a jakmile nadešel čas na konec tak se se všemi objala a nakonec se rozloučila i s rodinou. Děda jim jen řekl, že bude ve vile i na víkend a oni mají dům jen pro sebe. Všimla si jak se Adam lišácky usmál a bylo jí jasné na co myslí. Jakmile přijeli domů tak si ho přitáhla do náručí ještě v předsíni a začala ho líbat. On jí potom vzal do náručí a odnesl ji do ložnice, kde jí postavil u postele na zem. "Anni tak moc tě miluju." "Já tě taky miluju Adame." Pak už se Sid jen nechala unášet jejich společnou láskou a vášní.