Tajemství ze zoo

106. Musíš se šetřit

Nedělní ráno si Sid užívala na terase domu rodičů. Už měli za sebou příjemnou snídani a ona teď odpočívala na jednom z lehátek. Bylo skvělé, že sem na víkend s Adamem přijeli a hlavně bylo skvělé se prostě jen tak nechat obskakovat. Máma se starat chtěla a tak jí nakonec prostě nechala a jen si to užívala stejně jako Adamovu pozornost. Ten před chvilkou odjel s tátou k Raulovi, aby mu pomohli u rybníka. Nějací idioti se rozhodli si v okolí zajezdit na motorkách a samozřejmě to špatně dopadlo. Dva byli na cestě do nemocnice a další dva si tam převzala policie, protože samozřejmě jezdili v chráněné oblasti. Břéťa už tam byl tak a jak jí Adam, když před chvilkou volal tak to byli známé firmy. Teď si k ní došla sednout babička. "Sid máš všechno co potřebuješ? Sice je teplo, ale není ti zima? Pamatuju si, že Alice byla v těhotenství hodně zimomřivá." "Díky babi, ale je mi fajn a neboj určitě bych si řekla, kdyby mi něco chybělo." "Víš chtěla jsem s tebou o něčem mluvit. Zaslechla jsem už na svatbě jak Alena řešila s děvčaty, že by byl fajn ještě druhý kočárek do zoo, aby jsi tam jen mohla vyložit děti ze sedaček a holky mohly vozit." "Jo vím o tom, ale zatím jsem upřímně nic kolem výbavy řešit nechtěla." "Holčičko já nic kupovat určitě ještě nechci, ale kdyby jsi souhlasila tak ten kočárek do zoo bych koupila já." Sid se na babičku usmála a objala jí.

Sidonie byla ráda, že tohle téma načala, protože jí to napadlo jako skvělá možnost. "Babi já s tím souhlasím jen bych asi chtěla nějaký víc obyčejný vážně je tam i větší šance, že se zamaže. Hlavně klasické korbičky asi taky moc dlouho neužijeme když se děti narodí v zimě, pak spíš bych radši pořídila nějaký fajn hezký druhý sportovní, protože je mi jasné, že vy tam chodit na procházky budete taky." "To určitě budeme, protože je tam tolik možností se s kočárkem projít. Jinak s tím co si říkala souhlasím, ale asi bych s výběrem potřebovala pomoct." "Štefanova žena vlastní velký obchod s dětskými věcmi v Hradci a kupovali jsme tam věci jak pro Adélku tak pro Jitku. Určitě nám ráda poradí co vybrat jak domů tak nějaký obyč do práce." "Skvělé, víš já chápu, že nic z toho nechceš zatím řešit, ale jen jsem se hlavně chtěla zeptat a poradit." "Pak až to bude aktuální tak dáme dohromady seznam věcí co budeme potřebovat a uděláme nákupní list ze kterého se bude dát vybírat." "Víš Sid jsem tak moc šťastná a tolik se na ty malé drobečky těším. Prosím jen musíš se šetřit." "Já se šetřím a Adam by mi nedovolil dělat nic co by mi mohlo ublížit." Sidonie ještě vnučku obajala a pak se vydala za Alicí do kuchyně. Ta chystala věci na oběd a byla ve svém pečujícím módu. Doslova zářila od doby co se dozvěděla, že bude babička.

Alice připravila poslední věci na oběd tedy to co ted mohla a zrovna se taky vrátila Sidonie. Řekla jí o čem se Sid mluvily a potěšilo ji to. "Jsem ráda, že jste se dohodly. Samozřejmě pokud by byla velká zima moc se ven dát chodit s malými miminky dát nebude, ale pokud bude mírná zima tak si myslím, že budeme v zoo skoro denně. Nejlepší bude dojet tam autem a pak prostě jen přendat děti do kočárku bez nutnosti ho převážet." "Přesně tak a upřímně jsem ráda, že máme dost času všechno naplánovat a vyřešit." "Sid říkala, že zatím nechce nic kupovat ani vyklízet pracovnu. Úplně jí chápu a zároveň nějak cítím, že by bylo dobré mít všechno připravené raději dřív." "Co jsem slyšela když si ti dva včera povídali tady na terase tak oba počítají i s možností, že se děti narodí dřív. U dvojčat je to běžné a hlavní je, aby Sid zvládla těhotenství co nejdéle." "Jsem ráda, že o tom mluví. Prostě radši být připraveni než to pak řešit na poslední chvíli. Koneckonců má termín krátce po vánocích." Alice ještě chvilku mluvila se Sidonií než odešla na chvilku do pracovny. Byla ráda, že Sid a Adam řeší všechno nutné a zároveň plánují. Ona sama byla zrovna na hraně toho začít nakupovat hned a její druhá část pořád chtěla počkat po dvacátémčtcrtém týdnu. Všechno se to v ní pralo, ale byla si jistá, že Adam se o Sid postará. Měla takovou radost a tak moc se těšila.

Sid později pomohla mámě přinést na stůl alespoň pár věcí a taky, už se vrátil táta s Adamem. Ten jí hned došel obejmout a dal jí pusu. "Tak ty motorky jsou pryč a ti dva pitomci jsou v base. Jakmile ty dva další ošetří tak tam skončí taky." "Hlavně že tam někomu neublížili fakt nemají mozek." "No bylo to štěstí, protože Raul tam má dneska docela dost lidí. Co ty jak se máš?" "Mám hlad což se za pár minut spraví a jinak je mi vážně dobře." Adam se na Aničku usmál a pak už si šli sednout všichni k obědu. Byl rád, že Anička celý víkend odpočívala a bylo znát, že si tady ten víkend vážně užila. Možná se domluví s Alicí a budou sem jezdit pravidelně. Teď se díval jak si Anička pochutnává na obědě a byl rád, že zatím se jí vyhýbali větší nevolnosti spojené s těhotenstvím. Jediné co jí trochu trápilo bylo pálení žáhy, ale to prostě bylo něco co věděla, že trápilo jak Adélku tak Jitku. Hlavní bylo, že byla v klidu a taky se šetřila v práci. Nakonec si po obědě šli ještě sednout na pohovku v obýváku a Anička se mu uvelebila v náručí. Měl rád tyhle chvilky kdy věděl, že u něj hledá oporu a jen chce cítit jeho blízkost. Ona to tak měl taky a byl tak opravdu šťastný. "Lásko miluju tě." "Já tebe taky a byl od tebe úžasný nápad sem jet." Sid si užívala Adamovu blízkost a taky blízkost rodiny.