Tajemství ze zoo

31. Pracovní pohovor

V pondělí ráno stál Michal u budovy vedení zoo ve Dvoře Králové. Přivedla ho sem moc milá mladá žena z ostrahy a požádala ho ať počká, že Sid tu brzy bude. Měl se jen po příjezdu nahlásit u vstupu a opravdu hned se všechno zařídilo. Upřímně začínal teď přemýšlet jak velké slovo tu Sid může mít, protože se zdálo, že všichni hned dělali první poslední, aby všechno běželo podle jejích instrukcí. Samozřejmě věděl z jaké pochází rodiny a taky to, že jsou to velcí sponzoři zoo, ale jako by tu bylo ještě něco. Zadíval se směrem k zahradě pod vilou, která byla krásná i v tuhle dobu. Musel uznat, že na jaře nebo v létě to tady muselo být ještě krásnější. Byl ve zdejší zoo mockrát jako dítě a naposledy to bylo pár let zpátky. Od té doby se tady postavilo spousta nových pavilonů a zoo získala spoustu nových zvířat. Moc rád by tu pracoval a to z mnoha důvodů. Nějak ho přestala Praha těšit a on cítil potřebu změny. Tady by to bylo skvělé a bylo by mu jedno i kdyby pracoval v jakémkoliv pavilonu. Zároveň by tak rád alespoň občas třeba pracoval s doktorem Hruškou. Jeho renomé sem lákalo mnoho odborníků ze zahraničí a on si musel přiznat, že možnost se od něj učit by byl splněný sen. Věděl o projektu který teď rozbíhal a většina se bude dělat přímo tady v zoo. Bylo to něco naprosto neuvěřitelného. Snad se mu díky Sid podaří alespoň nechat zařadit svůj životopis tady do databáze.

Sid stála stranou od budovy vedení a sledovala Michala, teď se k ní připojila Alena. "Je moc fajn, jen vypadá tak strašně nervózně." "Upřímně jsem ráda, že ho nebudeme dlouho trápit, protože on si zaslouží jen to nejlepší a mimochodem je už nějakou dobu sám. Ošklivý rozchod mu dal dost zabrat." Sid si všimla jak se Alena rozzářila a hned jí došlo kam tímhle míří. "To je dobré vědět a teď už jdi za ním." Sid vykročila směrem k Michalovi a pak ho přivítala a objala. "Jsem ráda, že jsi to zvládnul a jak se ti tady zatím líbí?" "Možná to zní divně, ale já mám zoo v tomhle ročním období rád, je tu takový klid a pohoda." "Takových je nás víc a teď si půjdeme pro kávu a pak tě tady trochu provedu." Michal následoval Sid do infocentra zdejší zoo a všiml si, že kávu už mají připravenou a stačilo si jí jen vzít. Jakmile si Sid brala kávu všiml si, že má na ruce prstýnek. Nikdy jí s ním takhle neviděl a bylo to zvláštní a taky se jí na to hned venku zeptal. "Netušil jsem, že ho taky někdy nosíš na prstě. Jinak jsem rád, že jsem dneska tady, protože celý víkend jsem ležel v učení." Sid se zastavila nad schody od vily a usmála se na Michala. "Pokud nejsem v práci, nebo ve škole nosím ho tam kde má být. Podívej já vím, že je to pro tebe teď obtížné, ale potřebuju, aby jsi se soustředil na to proč jsi tady. Nech dneska školu školou, protože ta nám neuteče."

Michal si prohlížel vnitřní část pavilonu plazů a po Madagaskaru bylo tohle místo jeho nejoblíbenější. Bylo tu tolik úžasných věcí a on byl rád, že ho vzala Sid sem. Jen se trošku bál, že by to mohl být i doktor Hruška nějak by totiž nevěděl jak s ním mluvit mimo školu. Sid pozorovala Michala a bylo jí úplně jasné co se mu honí hlavou. Takže teď se podívala za něj a našla Adama pohledem. Stál u vstupu do zázemí a čekal než k němu dojdou. "Takže Mišáku mám na tebe teď zásadní otázku. Vím, že chceš tady v zoo pracovat, ale co by jsi řekl práci přímo tady v pavilonu?" Sid si užívala úplně šokovaný výraz svého kamaráda. Stál teď doslova jako solný sloup a díval se na ní. Michal uvažoval, že se musel přeslechnout, protože přeci Sid teď nemohla říct, že by mohl pracovat tady. "Promiň cože, jak jako tady?" " Nedávno byl odejit a zcela oprávněně člověk co tu pracoval a tak tu je volné místo. Adam Hruška si bere volno kvůli tomu novému projektu, ale zároveň pořád bude v pavilonu často a taky během pár dní do pavilonu nastoupí doktor Kolárik se kterým by jsi potom pracoval. Teď jen záleží na tobě jestli jsi připravený na pracovní pohovor." Michal Sid poslouchal a nemohl uvěřit, že by se mu splnil jeho dětský sen pracovat u plazů, navíc doktor Kolárik byl úžasný a navíc doktor Hruška tu taky pořád bude kvůli projektu. Nakonec jí spontánně objal a ona vypadala opravdu pobaveně. "Já tomu pořád nemůžu uvěřit, protože to by bylo úplně úžasné, ale nevím jestli..." Michal chtěl ještě něco říct, ale vedle něj se z ničeho nic objevil doktor Hruška.

Adam stál u zázemí a pozoroval Sid s Michalem. Teď kluk byl v pořádném šoku a to jak teď nadšeně Sid objal bylo jasným důkazem jak šťastný právě teď je. Znal jeho školní výsledky a to nejen od Sid a tak věděl, že bude ta správná volba. Navíc konečné rozhodnutí stejně bylo na něm a to jak z pozice vedoucího pavilonu tak hlavně z postu budoucího ředitele. Marie mu řekla, že teď už všechny nové zaměstnance bude ona i Lubor konzultovat s ním. Nakonec pomalu došel k dvojici před sebou a všiml si jak se Michal trochu lekl. "Doktore Hruško moc rád vás vidím." "Nápodobně takže myslím si, že už máte představu proč tu dneska jste. Můžeme teď jít prosím ke mě do zázemí?" Michal měl trošku strach, ale Sid do něj strčila směrem kde bylo zázemí pavilonu. "Padej já si tě pak vyzvednu." Pak ho zarazilo, že si ti dva týkají, ale asi to tady bylo v zoo běžné a oni se tomu jen vyhýbali na akademické půdě. "Jen běž a já slibuju, že na něj budu hodný." "No to doufám, pak mi jen napiš a já přijdu." Adam si všiml jak se Michal zarazil, když zjistil, že si se Sid tykají, ale nic neřekl. Ve většině zoo to tak bylo a tak to zatím asi takhle bral. Zavedl ho nakonec k sobě do zázemí a sedl si s ním ke stolu. "Není potřeba být nervózní. Podívejte Michale já se teď budu z pavilonu stahovat kvůli projektu a tudíž tu bude volné místo. Předpokládám, že vám Sid řekla jak se tady teď věci mají." Michal nesměle přikývl a zároveň se snažil trošku uklidnit.