Tajemství ze zoo

32. Můj sen

V zázemí u plazů se Adam díval na Michala a přišlo mu, že už se konečně trochu uklidnil. Zároveň se upřímně těšil na pozdější dobu až mu s Aničkou řeknou jak se věci mají. "Sid mi to ve zkratce řekla, prý tady bude doktor Kolárik." "Ano bude, protože můj bývalý kolega dostal padáka. Jen pro upřesnění trénoval moje sebeovládání skoro deset let a poslední měsíce byl od výpovědi jen krůček každý den. Takže si vážně nedělejte starosti s tím, že vyhazuju kolegy jak na běžícím pásu." Michal upřímně přemýšlel co ten chlap musel udělat, že po tolika letech skončil, ale nic mu do toho nebylo. "Aha, no doktor Matuška má asi méně trpělivosti, protože občas vyhodí brigádníky i za týden." "No řekněme, že i taková doba by se v mém životě našla, někdy stačil i jeden den. Každopádně to už je dávno, protože teď mi jen záleží na tom, že budete dobře pracovat a na vaší praxi." Adam si v rychlosti prohlédl dopis od doktora Matušky, který mu Michal podal a musel uznat, že si si ho doktor oblíbil přesně jak říkala Anežka s Tamarou. "Obě naše veterinářky se s ním znají a pokud jste tam vydržel tak dlouho je to samo o sobě doporučení." "On je skvělý a hodně mě toho naučil, ale po škole u něj nemám možnost pracovat." "Tady bude práce dost o to se bát nemusíte. Taky jen berte jako informaci jak to chodí v zoo jako je takhle." Michal poslouchal co mu doktor Hruška říká o fungování safari parku. Jak je občas potřeba pomoci i v jiných pavilonech.

Pečlivě ho poslouchal a zároveň se občas odvážil na něco zeptat. Čím déle mluvili tak si Michal uvědomoval, že je doktor Hruška fajn, sice z něj měl pořád trochu strach a hlavně velký respekt, ale byl příštupnější než ve škole. Zároveň ho teď taky překvapilo kolik věcí zná i z chodu samotné zahrady z pozice vedení. "Mám práci se zvířaty rád celkově, ale přiznám se, že třeba s velkými kopytniky krom povinné praxe nemám zkušenosti." "Vždycky s vámi bude někdo kdo je zkušený, je to vysloveně o výpomoci. Po čase pak můžete někde zaskočit, kde je to potřeba. Tady taky většina kolegů udělá to nejnutnější, ale u jedovatých hadů je nikdy neuvidíte, protože se jich bojí což plně respektuji." "Kéž by byl každý jako vy. Omlouvám se." Adam viděl jak se Michal zarazil když to řekl. Bylo mu jasné proč to z něj tak vypadlo. "Docent Slovák se dost ošklivě podepisuje na studentech kteří nesdílí jeho zaměření. Není potřeba se proto omlouvat. Takže pokud platí, že tady chcete pracovat..." "Určitě tady chci pracovat je tu můj sen, vždycky jsem chtěl v zoo pracovat u plazů. Slibuje, že nebudete litovat, když mě přijmete a hlavně taky nechci zklamat Sid." "No to bych vám opravdu neradil, protože ona je občas těžší soupeř než já." Michal úplně nechápal jak to myslí, ale možná časem zjistí jak tady fungují vztahy mezi zaměstnanci. "Teď se tedy zbývá jen domluvit kdy by jste mohl nastoupit. Ze začátku si když tak nemusíte dělat starosti s bydlením, máme pár menších služebních bytů."

Sid stála opřená u zázemí a poslouchala rozhovor uvnitř. Byla nadšená jak to Michal i přes počáteční šok a určitě i strach zvládnul. S bydlením měl Adam pravdu, protože před pár lety dostala zoo darem starší dům po jednom bývalém zaměstnanci. Nechali tam udělat několik menších bytových jednotek a teď tam bylo celkem šest bytů pro zaměstnance. Někteří tam byli déle jiní jen pár týdnů, prostě to bylo místo pro nově příchozí do města než si najdou něco vlastního. S Marii už tohle všechno předem probrali a tak bylo skvělé, že Michal bude mít hned kde bydlet. Jediný stálý obyvatel domu teď byl Dominik, který tam zůstane než si najde po úplném zotavení místo kde zapustí trvalé kořeny. Teď se znovu zaposlouchala do hovoru a byla ráda, že se Michal hodně vyptáva i na výzkum který Adam povede a bylo na jeho hlase znát, že ho potěšila možnost občas s něčím pomáhat. "Nebude to stála pomoc, ale ten kdo bude mít zájem tak je vítán. Navíc Karol bude na projektu pracovat se mnou takže to budeme dost řešit i tady. Mimochodem vážně chcete nastoupit hned po obhajobě?" "Bylo by to skvělé kdybych mohl, protože tu vážně chci pracovat a hlavně taky mě krom maminky v Praze nic nedrží. Ta navíc chce, abych si hlavně našel místo kde budu šťastný." Tohle Sid úplně chápala a byla ráda, že tu opravdu začne Michal pracovat co nejdříve.

Adam byl rád, že se na všem domluvili a taky už dal Michalovi připravenou smlouvu. "Projděte si jí v klidu doma, protože není kam spěchat. Zároveň pokud jí podepíšete tak se pak nejlépe můžete domluvit se Sid a ona mi to dá vědět." "To určitě udělám a možná bych jí mohl podepsanou po Sid poslat až budeme mít příští týden ústní zkoušky." "To by bylo ideální ona mi to pak hodí." "Je tu ještě jedna věc, až nastoupíte tak poprosím mého dědu, aby vás tu provedl, protože od něj budete mít nelepší výklad i o historii zoo." "To by bylo skvělé, Sid mi toho teď taky dost řekla a zmiňovala, že tu pan doktor provádí větší skupiny." "Měl by si užívat důchod, ale on nedokáže sedět doma takže se takhle baví. Snaha ho přemluvit, aby víc odpočíval je naprosto k ničemu, je občas jak malé dítě." Michal se zarazil protože se z chodby ozval smích a všiml si jak doktor Hruška protočil oči. Měl strach, že teď možná bude mít Sid problém, protože očividně neodešla, ale zůstala tady. "Poslouchání za dveřmi není slušné což by jsi měla vědět." Michal sledoval jak se vysmátá Sid objevila ve dveřích. "Říkáš ty, ale já mám jiný názor. Takže Mišáku jak se máš díky vědomí nástupu sem?" Michal si uvědomil, že to co předtím doktor Hruška řekl asi vůbec nemyslel nijak špatně. Sid k nim navíc došla blíž a měla doslova skvělou náladu. "Jsem moc šťastný a strašně moc ti děkuju." "Mě děkovat nemusíš, protože kdyby nechtěl tak tě nepřijme, má poněkud svérázný názor na to s kým zvládne pracovat." "Uznej ovšem tu skutečnost, že třeba ty jsi se tu nikdy pracovat nebála i přes moje velice milé chování." Sid si všimla jak se Michal zarazil u toho když Adam řekl chování a udělal ve vzduchu uvozovky. No teď bylo na čase mu říct pravdu o ní a Adamovi.