Tajemství ze zoo

118. Nekonečná láska

Alice přecházela sem a tam v obýváku a vážně se už ani nesnažila si sednout. Bylo krátce po šesté ráno a oni stále čekali na zprávy. Věděla moc dobře, že to může trvat už jen pár minut, nebo taky hodiny. Nakonec se tu sjela celá rodina, včetně Josefa, který taky nevydržel být doma a domluvil se s Raulem a přijeli sem. "Alice lásko vyšlapes v tom koberci za chvíli cestičku." "Já si prostě nemůžu pomoct a bojím se o ně. Jsou v nemocnici a mají všechno co můžou potřebovat, ale prostě se bojím." Eduard došel manželku obejmout a podíval se na mámu, která se snažila uklidnit bylinkovým čajem. Nervózní byli všichni, ale snad se každou chvíli dozví dobré zprávy. Zrovna když chtěl dojít Alici možná i pro něco silnějšího k pití se jí ozval telefon. Byla to zpráva od Adam se spoustou fotek. Okamžitě byli všichni u nich a už se jen s láskou dívali na dva dokonalé malinké uzlíčky štěstí v náručí Sid, kterou ze zadu objímal Adam. Asi někdo z personálu jim udělal tuhle krásnou fotku a byla dokonalá. Pak tam bylo ještě hodně fotek Sid s miminky a taky fotky těch dvou malých zázraků. "Ach jsou tak nádherní, jsem tak štalašná." Sidonie se nemohla vynadívat na fotky co jim Adam poslal a zároveň si uvědomila jak úžasné štěstí má, že tohle všechno může zažívat. Nakonec si všichni už víc v klidu sedli v obýváku, aby si mohli plnými doušky užít štěstí z příchodu nových členů rodiny. Tohle bylo to nejúžasnější co se jim teď mohlo stát a hlavní bylo, že Sid a děti byli v pořádku.

Adam se díval jak Sid odpočívá a nabírá síly. Byla tak hrozně moc unavená, ale zároveň vypadala i teď ve spánku tak šťastně. Před chvilkou tu byli na kontrole a miminka byla v pořádku. Oba měli už krásné přes dvě kila a to bylo moc dobře. Jiřík měl skoro dvě a půl kila a čtyřicet sedm centimetrů a Pavlínka měla o sto gramů méně a taky měřila o centimetr míň. Měli se čile k světu a on si teď musel dát telefon na nabíjení, protože poslední dvě hodiny mu daly zabrat díky příchozím zprávám. Všichni ctili jejich přání a psali jemu a hlavně žádné hovory dokud oni sami nebudou chtít. Teď byl čas jen pro ně a pro jejich miminka. Teď opatrně nakoukla sestřička a pak přišla až k němu a mluvila velmi tiše. "Za chvilku bude vizita a pak vám přinesu snídani. Máte všechno co potřebujete?" "Máme a moc děkujeme." Adam se na ni usmál a ona zase opatrně odešla, dávali prostě Aničce čas na klidný spánek. On byl sice taky unavený, ale neměl potřebu spát. Anička si taky lehnout nechtěl, ale přemluvil jí, že on bude vzhůru a hlavně, že ona si musí odpočinout. Teď si všiml jak se jeho syn jemně pohnul a tak ho jemně pohladil po hlavičce a on jen zavrněl a spinkal dál. Byli tak krásní a zatím to vypadalo, že malý bude podobou po něm a jeho sestřička po Aničce. Podíval se na Aničku a nekonečna láska mezi nimi se teď jen ještě rozšířila na jejich děti.

Sid měla za sebou ranní vizitu a hlavně příjemnou sprchu. Adam ji nechal se vyspat zatímco hlídal jí i miminka. Nakonec si dali snídani a taky už byla teď schopná si přečíst tu spoustu zpráv co jim od oznámení chodila. Měla podezření, že většina jejich kamarádů a kolegů stejně jako rodina toho v noci moc nenaspalo. Všichni byli tak nadšení a ona se teď těšila na návštěvu rodiny. Před chvilkou mluvila s mámou přes videohovor a ta byla viditelně dojatá. Ed pro změnu řekl, že přijede až se Sandrou a ostatními, že viděl fotky, video a ona si má teď jen užívat čas s Adamem a dětmi. Byl úžasný a ona byla tak vděčná za to jak báječný sourozenecký vztah mají. Teď jí Adam podal malou která se dožadovala maminky a sám měl v náručí Jiříka. Byl tak drobný v Adamových velkých pažích, ale Adam byl tak šťastný a dojatý. "Adame jsem tak šťastná a hlavně jsem ráda, že jsou oba v pořádku. Možná by jsi měl jet pak domů si odpočinout." "Anni lásko zůstanu tady a pojedu až večer do té doby se mě nezbavíš. Miluju tě a miluju tyhle dva úžasný malé poklady." "Jsou tak krásní a tak úžasní a ty jsi byl moje největší opora. Teď máme tyhle dva a hlavně máme jeden druhého a tak zvládneme vždycky všechno." Adam se usmál a dal jí pusu. Něžně jí pak dal do náručí i malého. Za chvilku se tu objeví většina rodiny a oni jim konečně řeknou jaká jména vybrali pro svoje miminka.

Josef se nemohl vynadívat na ty dva nádherné uzlíčky v náručí Aničky. Oba měla v náručí a oni jen tak koukali kolem sebe a bylo tak úžasné je pozorovat. Anička vypadala sice ještě trochu unaveně, ale doslova zářila štěstím. "Adame jsou úžasní a já nemůžu být šťastnější." "Já jsem taky moc šťastný, ale hlavně jsem rád, že jsou všichni tři v pořádku." Josef teď nechal Adam si zase jít sednout k Aničce a na chvilku stál stranou se Sidonií. "Jsou krásní a hlavně Sid vypadá, že je taky v pořádku tak jako ti dvy drobečci. Vybrali taky úžasná jména a mám z toho radost." "To já taky a jsem moc rád jaká se rozhodli vybrat jména a hlavně si myslím, že se k nim i moc hodí. Vím jistě, že Jirka by byl na syna i vnoučata pyšný stejně jako jeho žena." "Není fér, že tohle nemůžou zažívat, ale jsem si jistá, ze my ji naší láskou dokážeme alespoň zmírnit jejich nepřítomnost." Josef Sidonii objal a byl tak moc rád, že tady teď může být. Alice sledovala dceru s vnoučaty a byla tak moc hrdá. Byli krásní a tak hodní a hlavně byli všichni v pořádku. Výběrem jsem jí Sid i Adam udělali radost a potají už pár týdnů v takovou volbu doufala. Vlastně uvažovala, že děti pojmenují po obou rodičích Adama a vůbec by jí to nevadilo. Jméno Pavlínka po její mamince, ale bylo tak krásné gesto a hlavně jak jí oba přiznali měli to jméno v oblibě. Tohle bylo dokonalé štěstí. "Jsem moc ráda, že vás tu teď máme a hlavně, že jsme všichni v pořádku a zdraví." "Anička má pravdu a jsem moc rád, že tady jste s námi a můžeme sdílet tyhle šťastné chvíle." Sid se na Adama usmála a nechala si dát pusu. Měl pravdu byli to úžasné šťastné chvíle.