Tajemství ze zoo

97. Láska tu byla vždycky

Svatební ráno si Adam opravdu užíval a teď zrovna připravoval snídani na stůl. Měli jí objednanou z jejich oblíbených italských lahůdek, protože si chtěli tohle ráno užít. Později Anička odjede a on jí potom uvidí až před oltářem. Teď se podíval na stůl a protože bylo všechno připravené tak se vypravil nahoru vzbudit Aničku. Nechal ji schválně spát, aby byla svěží a hlavně odpočatá na dlouhý den. Našel ji už ovšem vzhůru jak si zrovna bere župan a tak si jí přitáhl do náručí. "Měl jsi mě vzbudit." "Miláčku čeká nás dlouhý den a tak jsi si potřebovala odpočinout. Snídaně už je na stole a musím říct, že jsi nádherná. Hlavně miláčku, krásné výročí." "Ty lichotky ti šly vždycky, ale krásně se to poslouchá. Ach Adame já jsem tak šťastná, miluju tě pořád víc a tohle výročí bude už navždy speciální." "Lásko to já taky, protože dnešek je náš den." Adam jí nakonec vzal do náručí a za Aničcina smíchu s ní sešel dolů do kuchyně a posadil ji ke stolu. "No tohle si ještě musím užít dokud nebudu moc těžká." "To nebudeš nikdy Anni, navíc čekáš naše děti a to je ta nejúžasnější věc na světě." "Jsem ráda, že je mi dneska vážně dobře a hlavně, že jsem odpočatá a tak snad vydržím dlouho do večera." Adam se na Aničku usmál a dal jí pusu na nos a pak se konečně pustili do snídaně. Tenhle čas byl teď jen pro ně dva než budou obklopeni rodinou a přáteli.

Užívali si tohle poklidné ráno než ji přijede Eliška vyzvednout a odveze jí do zoo. Nakonec si ještě na chvilku sedli na pohovku a on si opravdu užíval tyhle úžasné chvilky. Sid byla tak nadšená z dnešního dne a doufala, že celý den proběhne v poklidu. Během dne začnou projíždět i hosté z větší dálky a postupně se budou připravovat na odpoledne. Tak moc jí těšilo, že se budou brát k večeru a navíc díky počasí se snad objeví nádherné červánky jako včera večer. Taky se moc těšila na fotky co jim pak až se setmí udělá Robert. Tohle bude krásná připomínka některých důležitých dnů v jejich vztahu. Noc s nosorožci, večer kdy zařizovali převoz krokodýla a nakonec tam byli až do noci a pak spousta dalších nocí kdy musel Adam do práce kvůli líhnutí a ona tam byla s ním. Teď se ještě na Adama otočila a dala mu pořádnou pusu. "Víš říkám si jak úžasných pět let máme za sebou. Nikdy nezapomenu na ten den v zázemí kdy jsme konečně mohli být spolu. Tak moc jsem tě chtěla vidět hned, ale s našimi to bylo tak těžké." "Vlastně jsem rád, že je to až pár dní po tom všem kolem únosu a není s tím to datum tak moc spojené. Tehdy když jsem zjistil co se ti stalo tak jsem si konečně musel poctivě přiznat, že tě miluju a zároveň jsem byl hned v pozici, že jsem o tebe mohl přijít. "Zachránil jsi mě a pak už přišla jen láska a štěstí. Jsi pro mě vším a vždycky to tak bude."

Adam sledoval jak si Anička bere poslední věci a dává si je do malé tašky. Nakonec jí tašku snesl dolů a ještě si ji přitáhl do náručí. "Lásko já se tak moc těším až si řekneme ano." "Adame já taky a jsem šťastná, že tam budou všichni které máme rádi." Sid ještě dostala pusu a pak se nechala posadit k Elišce do auta, aby mohli vyrazit. "Neboj se dám ti na ní pozor a ty máš jen jediný úkol a to přijít včas." "Neboj Eli budu tam včas. Anni miluju tě." "Adame já tebe taky." Nakonec je Adam nechal odjet, ale ona ho ještě chvilku sledovala ve zpětném zrcátku. "Neboj se zbytek dne uteče jako voda a pak už si řekněte ano." "Tak moc jsem na tenhle den těšila a jsem šťastná, že je konečně tady. Eli myslíš si, že by jsi mi pak do šatů mohla radši pomáhat ty? Myslím si, že máma by nakonec mohla mít podezření." "Neboj se to zařídím a všechno bude tak jak to plánujete. Mimochodem Robert byl teď ráno ve výrobně u paní Sýkorové a má nádherné fotky dortu a hlavně i dalších zákusků jak se na nich dělá poslední zdobení." "Páni to je úžasný nápad. Tohle mě vůbec nenapadlo." "Viděl to u nějakého zahraničního fotografa a zaujalo ho to a tak paní Sýkorové ještě včera večer volal jestli by to nebyl problém a ona moc ráda souhlasila." Sid se na Elišku usmála, no prostě každý byl opravdu tak nadšený, že dělali co bylo v jejich silách, aby byl dnešek perfektní.

Adam nakonec poklidil v kuchyni a uvařil sobě a dědovi kávu. Ten se tu taky za chvilku objevil a hned ho obajl."Jsem moc rad, že máme čas i jen sami pro sebe. Víš tak moc jsem toužil po tomto dni. Kdysi jsem se vzdal naděje, že se usadíš, ale pak nastoupila Anička a tolik věcí se změnilo." "Já vím dědo a jsem rád, že tě mám. Ono láska tu byla vždycky, ale musel jsem si to hlavně přiznat. Málem jsem tehdy o ní úplně přišel, ale naštěstí nám osud dopřál možnost být spolu. Anička je pro mě vším, miluju jí víc než jsem si kdy myslel, že je možné." "Ta skutečná láska má tuhle moc a vy dva se hluboce milujete a všichni to vidíme. Tohle jsem si pro tebe vždycky přál a jsem si jistý, že rodiče by Aničku milovali." Adam stiskl dědovi ruku a věděl přesně jak to cítí. Včera odpoledne se s Aničkou stavili na hřbitově a dali tam květiny. Pro ně oba to bylo důležité. "To jsem si taky jistý a víš jsem tak rád, že jsme mohli být teď ráno ještě spolu. Tak moc pro mě znamená být s Aničkou co nejvíc." "Některé tradice jsou krásné, ale některé není potřeba dodržovat. Jsem rád, že ani na svatbě to nějak nepřeháníte." "Nic velkého jsme nechtěli a hlavně žádné házení rýže. Oba to nesnášíme a naštěstí v zoo to má většina lidí stejně. Hlavně ovšem respektují naše přání." "No já tě teď nechám a jdu se na chvilku ještě natáhnout přeci jen máme před sebou dlouhý den." "Jen běž a dědo, mám tě rád." Adam si pak ještě sedl do obýváku a byl rád, že mají svatbu až k večeru a mají tak klidný čas na přípravy. Už jen pár hodin a řeknou si s Aničkou ano.