Tajemství ze zoo

114. Domácí pohoda

Adam si užíval dnešní den s Aničkou a po výletu do Hradce teď byli doma a užívali si jedné druhého. Domácí pohoda byla pro oba tím pravým co si vždycky užívali plnými doušky. Anička teď odpočívala na pohovce a on jí jemně masíroval nohy, protože poslední dny jí hodně bolely. "Radši jsem kvůli tomu volala včera doktorovi a říkal, že pokud by se to zhoršilo tak mám přijít. Pokud by taky začaly hodně natékat tak to samé. Sice mám tlak v pořádku a nemám žádné velké problémy, ale radši prý stokrát zbytečně než to jednou podcenit." "Jsem rád, že se hlídáš a taky, že tě má pan doktor pod kontrolou, opravdu mě to uklidňuje." "Mě taky a hlavně si myslím, že prostě jen to už lepší s přibývajícím týdny nebude. Teď je pro mě hlavní, že mám všechno připravené a už stačí jen vyprat věci a připravit zbytek, kdyby se cokoliv stalo." "To je mi jasné a kdyby cokoliv tak to nejen zvládnu sám, ale máme dost pomocníků, kteří by přiložili ruku k dílu. Anni neboj všechno bude dobré a hlavní je, že máme připravený základ." "To vím a díky tomu jsem ohledně toho tak klidná. Příští týden přijdou matrace a hnízdečka do postýlek a pak už pomalu začnu prát. Mám dost času, ale chci to dělat postupně. Taky je fajn, že jsme to rozdělily na velikosti a budu prát vždycky stejnou najednou." Sid si teď sedla a Adama objala. Byla vážně ráda, že má všechno připravené. Navíc Adam jí jen svoji přítomností dodával sílu a pocit bezpečí.

Sid nakonec došla do kuchyně protože měla hlad a pozorovala Adama jak mluví s Luborem a řeší něco pracovního. Taky už se příští týden Adam na den musí uráčit do Prahy jak vtipně konstatoval Karol. Začali přednášky a koneckonců Adam pořád přednášet bude. Naštěstí všechno se předem naplánovalo a ona bude mít vždycky někoho kdo bude poblíž kdyby se cokoliv stalo. Výhoda byla i blízkost zoo a to, že by tu za ní byly holky za pár minut. Vzala si teď svačinu a donesla Adamovi kávu na kterou měl chuť. "Je všechno v pohodě?" "Ano je, ale řešíme teď jestli chceme ještě zvýšit produkci hnoje a já si myslím, že je to dobrý nápad, ale Lubor to chtěl jen ještě probrat. Máme z toho fajn příjem a taky se to vyplatí co se týká odpadu." "Lubor si tenhle projekt hodně užívá a je vidět jak ho to baví." "Anni je tu něco o čem jsem s tebou chtěl mluvit." Sid se usmála a dala Adamovi pusu a pak se pohodlně opřela o jeho kolena, aby na něj dobře viděla. "Poslouchám lásko." "Už se mě na to ptal děda a slyšel jsem o tom mluvit i tvoji babičku a Raula. Řeší jestli už jsme vybrali jména pro miminka." "Bylo mi jasné, že s tím dřív nebo později přijdou. Myslím si, že je na jednu stranu chápu, ale zároveň pořád mám tu tendenci si to nechat jen mezi námi." Adam jí pohladil po tváři a usmál se.

Tohle bylo něco o čem mluvili už docela dlouho a zatím se rozhodli nikomu neříkat svoje rozhodnutí. "Chápu to a víš dobře, že s tebou souhlasím, ale jen jsem se chtěl ujistit, že to pořád chceš nechat jako překvapení do porodnice." "Lásko chci a opravdu moc. Myslím si, že minimálně mámu už to stejně napadlo, ale taktně mlčí." Adam si přitáhl Aničku blíž k sobě a dal jí pusu do vlasů. Poprvé když začali o jménech mluvit tak všem řekli, že to ještě chtějí nechat být a miminkům zatím říkali skřítek a víla. Pak přišel ultrazvuk kde jim potvrdili holčičku a chlapečka a byl vážně čas to začít řešit. On neměl moc představu jaká jména vybrat a jen tak podvědomě by byl rád pojmenoval chlapečka Jiří po jeho otci. Naštěstí Anička měla stejný nápad a hned mu to i řekla. Byl tehdy tak šťastný a věděl, že to moc potěší i dědu. Pak začali vybírat jméno pro holčičku a Anička navrhla jméno Pavlína. Jmenovala se tak maminka Alice a ona toužila tohle jméno použít a to jí moc rád splní. Jméno to bylo krásné a navíc krásně rozdělí jména mezi obě rodiny. "Tak víš co, prostě uvidíme jak to půjde a zatím není důvod jim to říkat a připravit je o překvapení. Jiříček a Pavlínka jsou zatím jen pro nás a ostatní si musí počkat." "Miluju tě a jsem moc rád, že máme jména vybraná už teď." "Taky tě moc a moc miluju stejně jako tyhle dva poklady." Sid se nechala obejmout a bylo jí příjemné jak ji Adam starostlivě hladil bříško.

Později Sid sledovala jak Adam vaří večeři a užívala si ten pohled. Jména co pro miminka vybrali byli úžasným spojení rodin jich obou. Jiří po Adamově tátovi a Pavlína po její babičce, kterou si skoro nepamatovala. Zemřela bohužel když byla hodně malá a tak nějak si říkal, že by byla ráda moct s ní strávit víc času. Máma jí o babičce hodně vyprávěla a kdysi jednou zmínila, že chtěla původně Sidonii Pavlínu, ale nesetkala se s pochopením. Teď věděla, že se jméno bude všem líbit a hlavně se líbilo jí a Adamovi. "Tyhle báječné večery si nikdy nepřestanu užívat a jsem tak ráda, že máme čas jen na sebe. Mimochodem kde je vlastně děda, myslela jsem totiž, že by se najedl s námi." "Chce nám dopřát čas jen pro nás dokud ho máme jen pro sebe, ale hlavně je u Raula. V poslední době ho ty ryby začali nějak víc bavit." "Má úžasný koníček a hlavně mu to dělá dobře, takže jsem ráda, že tam chodí." Sid došla Adama obejmout a pak si položila jeho ruku na břicho. "Zdá se, že máme začátek fotbalového utkání." "Páni tohle byl teda kopanec a vážně tě to nebolí?" "Pokud se netrefí blbě tak ne, ale jeden z těch dvou a nevím který má rád moje žebra a to uznávám, že fakt bolí." "Tak hele vy dva nezlobte maminku." Sid sledovala jak se Adam láskyplně sehnul k jejímu bříšku a mluví s dětmi. Nikdy jí nepřestane překvapovat jak laskavý a milující muž a táta to je.