Tajemství ze zoo

126. Báječný čas

Adam stál u okna v jejich ložnici ve vile a díval se na zasněženou zahradu. Včerejší večer se vydařil na výbornou a všichni měli důvod k oslavě. Sandra pak taky ještě zavolala otci a ten měl taky radost. Hodně si vztah mezi sebou urovnali, ale pořád si on i Anička mysleli, že hořkost Sandra cítí pořád. Koneckonců to bylo hodně let kdy si Sandra musela vystačit bez něj a hlavně pořád si je vědoma, že jí nepodporoval v jejích snech. Teď se otočil k posteli a viděl, že Anička pořád ještě klidně spí. Před hodinou si děti dali svoji snídani a ona nakonec s nimi znovu usnula. On už spát nechtěl, takže si dal sprchu a pak jen napsal lístek a vydal se dolů na snídani. Jak se dalo čekat Alice už byla v kuchyni a chystala věci. "Víš dobře, že jsi to mohla nechat a pak bychom ti pomohli." "Mám na práci jen zelí a to mám teď připravené za chvilku. Jsem tak moc šťastná Adame. Hlavně pořád nechápu jak se vám to podařilo utajit." "Chtěli jsme, aby to bylo výjimečné, protože Ed si to tak pro Sandru přál." "To chápu a vážně jsem kvůli ní moc ráda, od začátku jsem si jí oblíbila a jsem ráda, že bude součást rodiny." Adam se usmál a sedl si s kávou a kouskem vánočky do obýváku. Dnešní den bude jen takový poklidný a všichni si hlavně budou užívat atmosféru vánoc. Báječný čas pro ně společně jako rodinu.

Sid se vzbudila a zjistila, že Adam šel dolů. Vzhledem k tomu kolik bylo hodin nebylo divu, že šel na snídani. Ona byla celkem unavená z večera a v noci se i děti budili víc než normálně. Teď se podívala, že spokojeně spí a byla za to ráda. Zrovna přemýšlela co bude dělat, když se objevil Adam a došel jí obejmout. "Krásné ráno miláčku. Máma ti dole připravila snídani." "Děkuju já mám totiž vážně hlad, ale.." "Jen běž, kdyby se vzbudili tak ti je donesu." Sid se usmála a dala mu pusu. Opatrně vyšla na chdobu a seběhla dolů do kuchyně. "Ahoj mami a děkuju za snídani." "Samozřejmě holčičko nemáš zač a šup nasnídej se." Sid si sedla k mámě do kuchyně a pustila se do jídla. Musela uznat, že ona patřila k těm kteří mají druhý den ráno nejradši trochu salátu a řízek. Prostě to byla tradice. "Tohle se mi neomrzí a mami ráda bych se s tebou domluvila na leden." "Co by jsi potřebovala?" "Máme s Adamem výročí a hlavně pokud bude všechno skvělé jako do teď tak už i já budu úplně v pohodě." Alice se na dceru usmála a bylo jí jasné kam tím míří. "S hlídáním si nedělej hlavu, protože to udělám moc ráda." Sid mámu objala a byla ráda, že nemusí nic moc vysvětlovat. Ona prostě hned pochopila o čem mluví a to jí moc potěšilo. Teď dojedla a vydala se nahoru, aby zjistila, že oba prcci ještě spí. Takže si jen šla sednout k Adamovi s užívala si jeho blízkost.

Během dne musela Sid uznat, že všechno je skvělé a hlavně tak hezky poklidné. Všichni si našli to svoje a odpoledne nakonec samozřejmě pánové zmizeli k rybníku prý to jen zkontrolovat. Všem bylo jasné, že jen u toho to nezůstane. Teď seděla na pohovce a sledovala pohádky. Sandra s Edem někam zmizeli a prý se vrátí na večeři. Babička s dědou hráli šachy v pracovně a máma se Stáňou si teď došly sednout k ní. "Mluvila jsem se Sandrou o jejím otci a tak nějak jsem to sice čekala, ale snad to bude v pohodě." Sid bylo jasné na co Stáňa narazí. "Nechce, aby jí až to přijde vedl k oltáři." "Nechce a já to akceptuji, ale pořád doufám, že si to třeba rozmyslí." "Víš Stáňo oni ty problémy měli už dlouho a Sandra je jen na určitý čas vytěsnila, když bojovala s tebou po rozvodu. Prostě bych to nechala teď být a až bude těsně kolem svatby zeptala bych se jí znovu." "Asi máš pravdu, no necháme to a uvidíme. Taky zatím přesně neví kdy se chtějí vzít, ale asi prý v létě." "Ed říkal, že to oběma přijde jako skvělá doba, ale necháme to teď být a po novém roce se zeptáme jestli už mají nějaké plány." Sid viděla jak obě ženy vedle ní těší nadcházející svatba. Ti dva si určitě najdou svoje vysněné místo i čas kdy se vezmou. Teď sledovala mámu jak si vzala Pavlínku do náručí, aby nevzbudila Jiříka který ještě spinkal. Byla tak ráda za pomoc rodiny a všechno do sebe prostě úžasné zapadlo.

Později k večeru se všichni sešli u večeře a Sid si užívala jak jsou spolu ač Adam nakonec musel teď večer na chvilku zmizet. Práce nepočká a musel do pavilonu. Pražská zoo měla velký příjem zabavených hadů a plazů a potřebovali pomoct. Adam tak s Michalem a Karolem musel zamířit do práce, aby je přebrali a dali do karantény. Naštěstí už byl zpátky a ona za to byla ráda. Dal si sprchu a zalezl si k ní do postele. Hned jí taky objal a dal jí pusu. "Člověk by řekl, že alespoň o vánocích bude klid." "Kolega z Prahy to říkal taky, ale byla to náhoda. V nějakém domě hořelo a oni tam pak našli tohle v jednom z bytů. Některá zvířata si necháme a část pak asi půjde do Berlína, uvidíme po svátcích. Teď bylo důležité pomoct." "To je mi jasné a víš napadlo mě, že po vánocích bych asi víc začala chodit na procházky do zoo. Má být relativně teplo a dětem procházky prospějí a mě taky." "Lásko dělej jak uzáš za vhodné, ale rozhodně si nebudu stěžovat na tvoje návštěvy u mě v práci. Mám moc hezkou velkou kancelář a u plazů jsem taky pořád pravidelně." Sid se začala smát nad tím jak se zatvářil. "Pane řediteli vy jste pořád samé překvapení." "To rozhodně jsem a moc tě miluju." "Já tebe taky Adame." Adam si přitáhl Aničku do náručí a užíval si její přítomnost. Rozhodně se těšil na leden a to z mnoha důvodů. Teď měli ovšem všechno co si kdy přáli a to byl největší zázrak za který bude vždycky moc vděčný.