Tajemství ze zoo

63. Roky štěstí

Josef se pomalou chůzí vypravil k pavilonu plazů. Rozhodně tu teď ráno bylo hodně veselo. To jak všichni věděli, že Lubor místo po Marii nechce jen prohlubovalo jejich obavy a teď měli co slavit. Kdo by to byl před pěti let řekl, že budou tak nadšení z toho, že se Adam stane ředitelem. Jenže on se tak moc změnil, tedy pro ně se změnil, ale u něj to bylo jiné. Viděl během měsíců od nástupu Aničky jak se trošku mění a pak naštěstí přišla láska a hlavně měli šanci být spolu. Nakonec přicházely další a další změny a on v něm zase viděl to bývalé nadšení pro výzkum a školu jako před nehodou. Vrátil se mu ten starý Adam, který měl milou a dobrosrdečnou povahu a hlavně si užíval života. Hodně let se bál, že už tohle nezažije, ale naštěstí osud zasáhl v tu pravou chvíli a i když to trvalo hodně měsíců tak se dokonce za pár týdnů dočká pohádkové svatby Aničky a Adama. Roky štěstí teď byli u všech tady tak nějak víc hmatatelné. V pavilonu teď našel Karola jak připravuje krmení a teď si s ním na chvilku sedl ke stolu. "Bylo to rozhodně zajímavé ráno a uvědomuji si, že jsem štatslivec, že jsem to tady mohl zažít. Víš Josefe pořád jsem tak vděčný, že ty dva napadlo se mě zeptat jestli bych tu nechtěl pracovat." "Oni dva jsou spolu sehrany tým a doplňují se způsobem který ani já ještě pořád občas nechápu. Prostě láska a štěstí jsou mocná kombinace."

Karol musel uznat, že na tom co Josef řekl je hodně pravdy. Teď se podíval na telefon a přečetl si zprávu od dcery, že by mu ráda večer zavolala. "Je všechno v pořádku?" Josefova otázka ho teď vrátila do reality. "Já vlastně nevím. Poslední dobou mám pocit, že se mnou chce Terka o něčem mluvit a neví jak na to. Byla tak nadšená, že jsem se odstěhoval z Prahy a zároveň jakoby, já ti nevím." "Podívej teď je nás tu hodně a Dominik tu ještě chvilku bude nechceš za ní na pár dní odletět? Jsem si jistý, že Adam bude první kdo ti řekne to samé." "V čemž má děda úplnou pravdu." Karol se otočil ke dveřím kde se zrovna objevil Adam. "Pokud máš divný pocit tak za ní jeď. Tady je teď všechno v pohodě a Michal mi určitě rád v pavilonu pomůže." "Já nevím, prostě je to..." "Adam má pravdu teď je doba kdy to ničemu nevadí." Karol se chtěl ještě hádat, ale to mu bylo houby platné, protože Adam během pár minut zařídil letenku a půjčení auta na letišti. On s těmito věcmi při práci koordinátora vždycky bojoval, ale Adamův cit pro detail a plánování se tady hodily sakra hodně. "Takže zařízeno a teď si jdi zabalit a uháněj do Prahy. Rodina má vždycky přednost před vším ostatním a je důležité si to uvědomovat." Adam se nechal obejmout a sledoval jak Karol rychle odešel. "Proč mám pocit, že máš ten svůj pocit?" "Mám ho a nevím přesně co se děje, ale něco se děje a bude lepší když za ní poletí."

Michal seděl v kantýně a užíval si zdejší prostředí. Ani celé dopoledne nestačilo, aby tady všichni nechtěli slavit. Mrzel je odchod paní Roklové, ale zároveň se těšili, že na její místo půjde právě Adam. Ten ho taky poprosil o pomoc v pavilonu, protože Karol jel za dcerou. Věděl teď už, že je veterinářka a žije v Anglii. Taky se k němu teď sedla Tamara a Dominik. Měl už možnost ho dobře poznat a měl neodbytný pocit, že Sid měla onehdy večer v baru zcela jistě postranní úmysly ohledně toho, že oni dva seděli vedle sebe. Rozhodně mu to nebylo nepříjemné, protože Dominik byl moc fajn a měl za sebou hodně těžké období. "Tak co jak si zvykáš už skoro v pracovním procesu?" "Je to fajn a teď mám čas na to pomoct, protože na obhajobu práce už víc připravený být nemůžu." "Já jsem rád, že tam pomůžeš ty, protože já a jedovatí hadi to nejde moc dohromady." "Vždyť o nic nejde já mám čas a pomůžu rád, ne každý má tahle zvířata rád. Já sice mám dva hady a agamu doma, ale hadi nejsou jedovatí." Sid přišla sobě a Adamovi pro jídlo sebou a chvilku poslouchala hovor v kantýně. Rozhodně se to mezi Michalem a Dominikem vyvíjelo slibně. Možná z toho bude jen přátelství, ale i to může být skvělá možnost. No čas ukáže co se nakonec mezi nimi stane. Taky jí těšilo, že Adam přesvědčil Karola, aby letěl za dcerou. Něco se tam dělo a bylo lepší zjistit rovnou co.

Večer seděl Adam doma v obýváku a děda tady byl taky. Povídali si a sledovali Sid jak vaří. Chtěl dneska něco objednat, ale ona říkala, že uvaří ráda. "Adame máš už nějakou zprávu od Karola?" "Lásko zatím ne, jen tu o tom, že dorazil v pořádku a ozve se později." "No nezní to jako nějaká banalita." "Dědo já nevím, ale jsem rád, že tam letěl." Sid chtěla ještě něco říct, ale zrovna se ozval Karol a Adam přijmul jeho videohovor. Teď poslouchala co jim Karol vypráví a byla opravdu hrozně moc vděčná, že ho tam Adam donutil jet. Terezka byla těhotná a ten zmetek jí opustil ačkoliv to věděl. Miminko plánovali a ona tím chtěla Karola překvapit až bude mít jistotu, že je všechno v pořádku. Teď se už několik týdnů nemohla přimět mu říct pravdu. "Pokud to bude potřeba tak tam zůstaň než uvidíte co dál?" "Teď usnula vyčerpáním a jediné co jsem z ní dostal bylo, že chce domů. Vůbec nevím jak to teď vyřešit, ale nějak si poradíme." Sid dál poslouchala a zároveň si dělala poznámky, aby měla jasno v tom co by se mělo zařídit. Jakmile Adam hovor ukončil šla si k němu sednout a objala ho. "Díky bohu, že jsi ho tam poslal." "Teď jí přiveze sem a pak vyřešíme jak jim pomoct." Adam věděl, že tohle hodně věcí změní, ale Karol bude mít dceru tady a hlavně ona bude v bezpečí a klidu se svým tátou. Objal Sid a viděl, že i děda si dělá starosti. Naštěstí měli hodně přátel a báječnou rodinu a tak dokážou i nemožné, aby pomohli.