Tajemství ze zoo

28. Spokojený život

Sid seděla u žiraf a povídala si s holkama, byly tu dneska výjimečně všechny a to jí moc těšilo. Eliška se ptala jak bylo poslední den ve škole a ona jim popravdě řekla co se dělo. "Jako já uznávám, že je Adam hezkej chlap, ale sakra to nemají trochu soudnosti? Navíc se mluví o tom, že má přítelkyni." "Juli já tohle všechno vím a o to hůř to asi teď nějak snáším. Kdyby se jen trochu ovládaly a třeba prostě to bylo stylem je hezkej, nebo fešák. Jenže ony už zašly moc daleko a ještě se snaží oblékat vyzívavě." "Ančo ty hlavně víš, že Adam má oči jen pro tebe a vždycky to tak bylo. Nikdo jiný se k němu nikdy nedostal tak blízko jako ty tehdy. Jasně trvalo mu to na můj vkus moc dlouho než si uvědomil co k tobě cítí, ale teď je tak hezké vás vidět spolu." Sid se na Elišku usmála, protože měla prostě pravdu. "No snad jste si čtvrteční večer a včerejšek užili a ne jen povídáním." Sid se na Anežku šokovaně podívala, ale pak se začaly všechny smát. Eliška se dívala jak Anča trochu zrudla a bylo jí jasné, že Adam si dal záležet, aby cítila po všech stránkách, že je pro něj ta jediná. Nakonec spolu osaměly a pustily se do přípravy krmení. "Podívej já chápu, že tě to trápí, ale už bude brzo po všem. Teď to hoď za hlavu a radši mi řekni co v pondělí ten Michal jak to celé plánujete."

Sid se na Elišku usmála a vysvětlila jí co se bude dít. Dneska ráno jim taky paní ředitelka řekla, že k plazům nastoupí Karol a všichni prozatím vzali jako informaci, že Adam bude mít na dobu projektu volno. Bylo ještě dost času jim říct pravdu. "Jsem ráda, že mu to v pondělí řekneme a hlavně, že sem nastoupí. On tu moc chce pracovat a tak se mu splní sen. Navíc Karola má rád a tak spolu budou dobře vycházet." "Hele a Adam sem bude chodit nebo jak to plánuje dělat." "Určitě tady bude když to bude jeho práce vyžadovat." Sid byla ráda, že v podstatě nemusí Elišce lhát, protože opravdu tu Adam bude když to bude jeho práce ředitele vyžadovat. Taky jí teď napadlo se jí zeptat na paní Hrabalovou. "Jo už jsem to taky slyšela a dokonce Julie to říkala, že se o tom lidi bavili v kantýně. To by pro Michalovu maminku mohlo být fajn místo, pokud má ráda práci s lidmi." "No právě a je jen otázka jestli by chtěla odejít z Prahy. Přeci jen ne každý je ochotný se vzdát tamního způsobu života a mají tam navíc i moc hezký byt. Zatím to nechám být, ale po ústních bych se na to Michala zeptala. Teď bude v klidu díky svojí nové práci a to bude stačit. " Eliška se usmála pak zůstala sama, když šla Anča dát do výběhu větvový okus. Konečně se za pár měsíců dočkají její svatby a na to se všichni strašně moc těšili. Bude to krásné, protože jim to všichni moc přáli a navíc taky všichni tady čekali, že nebude trvat dlouho a Anča bude čekat miminko.

Chvilku po odchodu Ančy se objevil Dominik a Eliška mu nalila kávu. "Jak se ti teď líbí u plazů?" "Adam je fajn, jako já vím jakou má pověst, má přirozený respekt a občas z něj jde trošku strach, ale ke mě byl a je vždycky férový. Jsem rád, že mu nastoupí někdo na pomoc, kdo zvládne co já ne." Eliška se na něj usmála. "Podívej já a i dost dalších lidí by s jedovatými hady taky nerado zacházelo. Tohle je něco co Adam moc dobře chápe, protože uznává to, že z nich může mít člověk nejen respekt, ale hlavně strach. U Ančy je to jiné ta s nimi pracuje roky a má obrovské zkušenosti. Doktor Kolárik bude fajn a uznávám, že když ho člověk lépe poznal tak si ho tady všichni oblíbili." Dominik poslouchal vyprávění Elišky o Karolovi a o tom jaký byl jako koordinátor. Teď ho tady párkrát potkal a zdál se mu moc milý asi jako pan Hruška. "Tohle jsem vůbec netušil. Jinak si tady chci užít čas než zase budu jako lazar ležet doma." "Podívej tohle je poslední operace a to by tě mělo motivovat. Dáš se dopořádku a pak se v klidu už vrátíš na hlavní pracovní poměr sem." "Jsem tu moc rád a snad nebude problém s místem, ale paní ředitelka říkala, že se mnou počítá." "Určitě to tak je." Eliška si nechala pro sebe, že s největší pravděpodobností skončí právě tady u ní. Měla ho ráda, byl to fajn kluk a hlavně byl pracovitý. Bude jen otázka času, kdy Anča otěhotnění a půjde na mateřskou. Moc se těšila, až jí tady bude vídat s kočárkem.

Sid došla dát okus do pavilonu a pomalu se vracela zpátky. Na cestě zahlédla Alenu a tak počkala než k ní dojde. "Ahoj, koukám v plné práci." "Ahoj Álo, nojo víš jak to je. Zatím dělám co můžu a upřímně se těším až budou za mnou všechny zkoušky a já se soustředím jen na mě a Adama. Předpokládám asi správně, že ti řekl co se dělo na fakultě." "Jo řekl a chápu moc dobře jak se cítíš. Podívej není nic špatného na tom, že tě to rozhodilo. Snášela jsi to opravdu dlouho." "Prostě teď toho bylo nějak moc, ale už je to díky Adamovi zase dobré." "On pro tebe a pro vás chce spokojený život a ten teď máte. Je s tebou tak moc šťastný." "Já s ním taky a hrozně moc se těším až si řekneme ano." "Ančo na to se tady těší úplně každý." Sid ještě Alenu objala a vydala se zpátky do zázemí. Minula se taky s Dominikem a uvažovala proč tu byl Štefan s Láďou. Očividně Adam něco chystal a ona si byla téměř jistá, že to souvisí se Slovákem. Eliška jí taky říkala, že si Dominik dělá starosti okolo svojí operace. "To přeci nemusí, protože holky mu rády pomůžou a my ostatní taky." "Snažila jsem se mu to říct a snad to nakonec vzal. Ten rozchod a hlavně ta zrada se na něm trošku podepsali no." "V tom máš úplnou pravdu, ale teď se dá dopořádku a pak už to bude jen ošklivá vzpomínka." Sid si užívala práci a uvažovala, že tohle je důvod proč zvládala školu tak lehce. Měla místo kde byla spokojená a mohla odbourat stres ze školy.