Tajemství ze zoo

40. Všechno umíš

Sid začala být nervózní v úterý odpoledne a zrovna dvakrát se jí nedařilo uklidnit se. Neměla by se stresovat, ale prostě si neuměla pomoct. Nešlo ani tak o to jestli všechno umí, ale prostě měla strach, že bude panikařit a tím si to pokazí. Zadívala se znovu na materiály k zítřejším zkouškám a pak je schodila ze stolu ve svojí pracovně. Odešla z místnosti a bouchla za sebou dveřmi, protože prostě musela přestat namáhat svoji hlavu představami co by se mohlo stát. Došla dolů do obýváku a sedla si na pohovku a zabalila se do měkké deky. Dívala se na zahradu a těšilo jí, že jaro i když bylo daleko se už jemně začalo hlásit o slovo. Dny bývali teplejší a zatím ani předpověď nehlásila nějaké větší ochlazení. Karol se zabydloval v pavilonu a bylo na něm vidět jak moc šťastný a spokojený tam je. Anežka jí říkala, že doslova ožil a je vidět jak moc si tu práci se zvířaty zase užívá. S Dominikem vycházel skvěle a to jí taky těšilo. Ten nakonec bude doma dřív než se tušili, protože mu posunuli datum operace už na konec dubna. Naštěstí to už tady bude Michal takže by mohl pomoct a v nejhorším přijmou někoho na výpomoc. Adélka s Alenou a Janou sestavily plán jak se u něj budou všichni střídat s donáškou jídla a Michalova máma se hned nabídla, že taky ráda pomůže když bude potřeba. Byla to úžasná pozitivní žena a bude fajn jí tady mít. Zatím doma pomalu balila věci, aby se sem mohli v klidu po víkendu přesunout a opravdu hned oba.

Jak tak vzpomínala na události posledních dní došlo jí, že život je teď prostě v úžasné rovnováze. Dva lidi, kteří jí přišli do cesty díky škole tady ve městě najdou nový domov a hlavně Kristýna práci která jí bude bavit. Michal byl jak malé dítě o vánocích a těšil se na práci tady v zoo. Byla si jistá, že si bude rozumět skvěle jak s Adamem tak s Karolem. Druhý zmíněný jí taky zítra poveze do Prahy, protože tam stejně sám musí. Byla za to ráda a hlavně upřímně ač jí Adam nabízel, že ji odveze a zase pro ní přijede nechtěla to. Už teď stresovala a měla strach, že by na něj mohla přenášet svoji špatnou náladu a divné rozpoložení. Navíc zítra mají důležitou schůzky na radnici a bude schváleno jeho jmenování jako nového ředitele. Zatím to Marie vymyslela tak, že sice odejde do důchodu na konci června, ale má ještě dovolou co si musí vybrat a tak jí Adam bude zastupovat už v tuhle dobu. Taky už se rozhodli kdy oznámí změny ohledně místa ředitele. Za čtrnáct dní se zaměstnanci sejdou brzo ráno před prací v infocentru a oznámí se jim to. Zatím to byla legrace, protože se zase začalo šířit to, že chce Marie odejít a všichni se báli, aby nepřišel někdo z venčí. Naštěstí zatím i tohle tajemství zůstávalo jen v omezeném kruhu lidí. Zatím to navíc věděla jen Monika a to kvůli organizaci a hlavně se nikomu nelíbilo, že by jí musel Lubor lhát.

Adam přišel z práce domů a zjistil, že Anička je dole a sedí potmě a tichu v obýváku. Bylo mu hned jasné, že se něco stalo a nějak tušil, že se to týká zkoušek. Takže opatrně došel až k ní a objal jí. "Anni miláčku co se děje?" Adam si všiml jak se na něj smutně podívala. "Já se asi bojím." Adam si jí posadil na klín a obajl ji. Tohle bylo poprvé od doby co byla ve škole co něco takového řekla. Bylo mu jasné, že stres ze zítřka si začal vybírat svoji daň. "Miláčku já to chápu, ale všechno umíš a víš to stejně dobře jako já. Teď to na tebe jen všechno dopadlo. Co mám pro tebe udělat, chceš jít ven, do baru, zůstat tady? Mám uvařit, nebo objednat jídlo?" Sid se k Adamovi jen víc přitiskla a byla tak vděčná, že je tady s ní. "Já vlastně ani nevím, promiň mi, že tě takhle otravuju." "No tak Anni to si přeci nemůžeš myslet. Prostě toho je teď hodně i díky těm změnám u mě. Takže víš co, já objednám jídlo a tobě by prospěla vana se spoustou pěny." Adam si všiml jak se konečně usmála a pak jí v náručí odnesl do patra a do jejich koupelny. Nechal jí tam, aby mohl objednat jídlo a odnést si věci do pracovny. Jakmile si odnesl věci tak si všiml, že nezvykle jsou dveře do její pracovny zavřené. Jakmile vešel padl mu zrak na hromadu skript a papírů co se váleli na zemi. Bylo to tedy ještě horší než se mu zdálo. Nakonec se rozhodl dělat Aničce společnost v koupelně.

Sid ležela ve vaně a užívala si horkou vodu, která jí pomáhala se uvolnit. Adam jí chvíli dělal společnost a vyprávěl jí co se děje v práci. Teď šel pro jídlo a ona nakonec vylezla z vany a zabalila se do županu. Musela uznat, že jí to pomohlo. Za chvilku se v ložnici objevil Adam a na stolek co měli u okna na zahradu položil tác s jídlem. "Tak šup je čas na večeři, protože jíst musíš. Anni pokud ti to pomůže tak můžu jet zítra s tebou, protože Marie by to pochopila. Dokonce mi i nabízela, že tu schůzku předložíme." "Adame děkuju za všechno, prostě už toho bylo moc no. Chci aby jsi zítra byl tady, protože je to důležité. Já jsi sem jistá, že to zvládnu a navíc tam bude Michal tak se budeme podporovat navzájem. Ten tedy šílí taky, ale to se dalo čekat. Jen já jsem si furt říkala jak jsem v pohodě a..." Adam jí vzal za ruce a dal jí pusu. "Nic se přeci nestalo jen holt jsi jako každý jiný student nervózní. Zkoušky jsou vždycky sázka do loterie, ale neboj se určitě to dobře dopadne." "Já věřím, že ano jen se to teď zase nějak sešlo no. Teď tohle nechme být, mluvil jsi s Edem?" Adam se usmál a byl rád, že se můžou soustředit na něco jiného. "Přiletí v pátek odpoledne a zatím platí domluva, že ho pojedu vyzvednout a ty připravíš věci v bytě. Paní Sýkorová nemá problém se Sandrou?" "Vůbec žádný, protože jak jsem řekla, že pro ni máme překvapení ráda jí v práci zdrží a navíc se jim to vlastně hodí, protože mají velkou svatební objednávku na sobotu." Adam se usmál, protože plán na návrat Eda byl v běhu a Anička už taky vypadala klidnější.