Tajemství ze zoo

105. Návrat do reality

Adam seděl v kanceláři ředitele a pořád si i po pár dnech zvykal na to, že je to už jeho kancelář. Bylo to pořád tak zvláštní, ale zároveň si to užíval a rozhodně měl výhodu, že nepřišel k něčemu neznámému. S Aničkou si užili posledních pár dní v úžasném klidu a pohodě. Sice si dopřáli po svatbě jen jeden den doma, ale oběma to nevadilo. Navíc všichni se stejně těšili až budou mít možnost s nimi ještě i normálně mluvit v práci. V kantýně se probíralo jak úžasná svatba byla ještě dneska ráno. Tohle je oba strašně moc těšilo, protože to prostě znamenalo, že je jim jejich plán podařil. Všichni si ten večer a noc užili plnými doušky v což s Aničkou doufali. Nikdy nebyl šťastnější a hlavně věděl, že o Aničku je postaráno a kdyby se cokoliv stalo tak nikdy není sama. Holky se rozhodly, že se prostě o ní budou starat a ač trošku protestovala tak nakonec to se smíchem přešla. Teď k němu přišla Adélka a přinesla mu smlouvy s novým odběratelem hnoje. "Lubor už to všechno zařídil a jen to musíš podepsat." "Stejně mi to připadá šílené, že on všechno zařídí a stejně to musím já podepsat." "No nemá to logiku, ale za ty roky jsem se od Marie i strejdy naučila tohle prostě neřešit. Chtějí zbytečné podpisy a lejstra tak jim je prostě dáme." "Asi máš pravdu jen mě to fakt štve. No nic jak si Marie užívá volno?" "Je doslova v sedmém nebi a užívá si být babičkou."

Později si Adam musel přiznat, že tohle vážně bude fungovat. Stihl za dopoledne všechnu práci jako ředitele a teď měl čas na dva konferenční hovory ohledně projektu. Anička šla na oběd s holkama a jemu ho nakonec přinesl Lubor. Ten taky poslední dny vypadal, že by možná rád s Monikou probral možnost se vzít co nejdřív. Co se týkalo Aleny a Jany tak ty se chtěly vzít v prosinci, protože obě prostě vánoce a zimu milovaly a tak to dávalo smysl. Všechno bylo teď prostě dokonalé. Vzal si podklady k projektu a vypravil se do pavilonu plazů. Pořád si byl jistý, že tam bude i jen občas chodit hledat klid, ale Karol to vážně chápal. Teď si všiml jak se Anežka s Julií o něčem baví u výběhu okapi a pak se něčemu začaly smát. Došel do pavilonu a našel Karola jak chystá odpolední krmení pro želvy. "Páni ředitelská návštěva." "Moc vtipné no vážně, mám podezření, že to máš od Aleny." "Uznávám bez mučení, co potřebuješ." "Tady máš ty nové podklady ze San Diega a z Dánska. Všechno jde tak jsme to plánovali a jsem za to vzane rád." "Večer si to přečtu, protože odpoledne se jdeme podívat jak pokračuje dokončení prací na domech." "Není potřeba s něčím pomoct?" "Jsi hodný, ale ne, protože vymalováno už je a teď se jen řeší poslední dodělávky a po víkendu dovezou všechen nábytek." "To jsem moc rád, no teď tě zase nechám pracovat." Adam se usmál a byl rád jak jejich bydlení začíná být hotové.

Sid seděla v přípravně a krájela zeleninu na odpoledni krmení. Měla tu pohodlnou barvou židli, protože holky usoudily, že jí to tak bude pohodlnější. No každopádně to bylo fajn, ale sedala si jen když se cítila vážně unavená. Teď se taky vrátila Eliška z výběhu. "Tak jsme měly pravdu a Cleo je březí, mám z toho radost." "To já taky a je fajn, že se to podařilo s jejími geny bude cenný popřípadě i sameček. Jinak se tu stavila Julie a ptala se jestli půjdeme příští týden do baru." "Já jsem pro, ale záleží jak se chce tobě." "Půjdeme hned z práce a dáme si večeři a pak pokecáme takže za mě super. Prostě teď jen nejsem na ty pozdní večeře. Máma s tím teď byla vtipná jak máme zítra přijet na víkend." "Jen chce prostě mít jistotu, že nejsi hladová." Sid se spolu s Eliškou začala smát. "No tak to abych si už vážně koupila nějaké nové oblečení. Teď jsem ráda, že můžu nosit šaty a sukně a volná trička. Ty pracovní kalhoty jsou naštěstí díky té úpravě s pružným nápletem pohodlné." Sid si už na začátku týdne nechala od švadleny upravit troje pracovní kalhoty a místo pevného pásku tam přišel vysoký náplet, zatím v něm měla i gumu, která se potom odstraní. Kalhoty se tak postupně budou přizpůsobovat průběhu těhotenství. "Musím uznat, že to vymyslela skvěle, protože pod tričkem nikdo nic nepozná a hlavně je to pohodlné." Sid se usmála a pak ještě víc, protože zrovna přišel Adam.

Dneska měl na sobě výjimečně k džínám košili a vestu, protože měl konzultace kvůli projektu se zahradami zapojenými do projektů. "Ahoj miláčku a ahoj Eliško." "No je hezké tě vidět teď mimo kancelář a já vás tu nechám a jdu si pro kávu. Ančo chceš taky?" "Ano prosím o tu mojí." Sid se dívala jak Eliška odešla, ale to už jí Adam obejmu a dal jí pusu. "Vidím, že sedíš a jsem rád, že odpočíváš." "Je to fajn řešení a prostě nechci nic podcenit. Čeká nás ještě hodně měsíců, ale já věřím, že bude všechno v pořádku." "To já taky a jsem rád, že jsi opatrná. Jinak Karol mi říkal, že domky jsou skoro hotové a po víkendu už jim přivezou nábytek." "Skvěle tak se pak nějak domluvíme na stěhování a Tauchen taky říkal, že stačí říct a s kluky s údržby rádi pomůžou." "Uvidíme po víkendu a jak se na něj těšíš?" "Budeme odpočívat a užívat si mámino vaření. Moc se na to těší. Adame moc tě miluju." "Já tebe taky Aničko." Sid dostala ještě pořádnou pusu a chvilku se jen tak nechala objímat. Pak už musel Adam běžet na schůzku a ona zůstala v zázemí sama, ale jen pár minut než se vrátila Eliška. "Neboj nenesu nic ke kávě. Lada se sice ptala, ale řekla jsem jí, že jsi už svačinu měla." "Díky Eli, protože ony se fakt snaží mě pořád něčím krmit. Naštěstí Radek je v pohodě a jen se vždycky hezky zeptá." "Za pár dní se to snad i víc uklidní, ale teď vypadáš tak spokojeně." Sid věděla, že to tak opravdu je a pak se s Eliškou pustily zase do práce.