Tajemství ze zoo

6. Vždycky tě ochráním

Sid se usmála a podívala se přímo na Adama. "Mělo mě napadnout, že si to nenechá pro sebe. Stejně bych ti to řekla, ale uznávám asi s méně podrobnostmi. Nechci prostě, aby jsi proti němu něco podnikal teď. Nejde ani tak o mě, ale mám strach o ostatní spolužáky ve třídě a že jich není málo, protože ti jsou proti němu úplně osamocení." "Anni miláčku já to přeci chápu, ale vadí mi jeho chování nejen k vám jako studentům. Doktorka Landová je skvělá a víš dobře, že jí chci nabídnout místo v týmu u toho nového projektu. Pokud už si dovoluje i na kolegyně je to jen čím dál tím horší." "To samozřejmě chápu a naprosto souhlasím. Podívej mě je stejně jasné, že jen co to půjde tak si svoji pomstu užiješ. Nic proti tomu nemám, ale teď potřebuju ještě čas." Sid se podívala na Adama a všimla si, že se trochu víc uvolnil. Byl její ochránce a prostě špatně snášel, když jí někdo ubližoval. "No každopádně za čtrnáct dní mám přednášku a slíbil jsem, že si dám s Karolem kávu." "Nějak si myslím, že ho přestává bavit život v Praze. Posledně si stěžoval, že by se možná rád přestěhoval a užil si blížící se důchod někde v klidu." "Jo mám z toho stejný pocit a navíc myslím si, že mu chybí práce kolem zvířat. Práce koordinátora už ho nenaplňovala a možná jen touží se vrátit ke kořenům." To dávalo smysl a Sid si uvědomila, že to tak asi bude. Koneckonců Karol začínal tak jako Adam, jako chovatel plazů.

Po snídani se vypravili do práce a užívali si zasněženou cestu do zoo. Adam si uvědomil, že všechno teď bylo skutečně skvělé a on za to byl opravdu vděčný. Nedávno oslavili výročí jejich prvního polibku a on si stále uvědomoval jak moc se tehdy té noci změnilo. Muselo uběhnout ještě hodně času a stalo se i dost ošklivých věcí jako Aničky únos, ale nakonec našli svoje štěstí a lásku. Došli spolu pomalu až k jeho pavilonu a on si jí přitáhl k polibku. Chvilku si tuhle úžasnou chvíli užíval, pak se na Sid podíval a ještě jí dal pusu na nos. "Užij si den a uvidíme se na obědě." "Anni miluju tě a jen si prostě dělám starosti. Vždycky tě ochráním a budu se o tebe starat." "To já přeci vím Adame a jsem si jistá tím, ze to dokážeš. Miluju tě a jsem s tebou tak moc šťastná." Adam se usmál a vydal se do pavilonu. Momentálně tu bude do pátku sám a vlastně se na to těšil. Bob se během let moc neuklidnil a poslední měsíce ho měl tak akorát dost. Všichni včetně ředitelky byli nadšení, že přednáší a má pozici koordinátora, bohužel na Boba při jeho nepřítomnosti bylo stále těžší se spolehnout. Dělal stále stejné chyby a tom, že úplně kašlal na papíry se radši ani nechtěl s nikým bavit, protože se hned naštval. Při příští schůzce s ředitelkou to bude potřebovat začít řešit. Nový projekt mu bude zabírat víc času a potřeboval by tady větší pomoc a nemohl sem pořád tahat Aničku nebo dědu, protože oba měli dost své vlastní práce.

Sid došla do pavilonu a převlékla se do pracovního než zamířila do zázemí. Našla tu už Elišku a Anežku se Stáňou jak popíjí kávu. Taky hned dostala hrnek a úžasnou buchtu co přinesla Stáňa od Sandry. Tyhle ranní babice jí prostě tak nějak za ty roky přirostlay k srdci. "Páni tak ta je úžasná, chápu čím dál tím víc proč si Ed stěžuje, že mu chybí nejen Sandra, ale hlavně její kuchyně." Tomu se všechny zasmály a Stáňa jí potvrdila, že Sandře se taky stýská. "Jsem ráda, že za měsíc už bude zpátky, protože jí vážně chybí. Zároveň se teď víc soustředila na praxi a ta brigáda ve výrobně cukrovinek jí hodně dala." "To mám radost, pořád si pamatuju jak byla na gymnáziu nešťastná a tohle jí tak moc baví. Pokud člověk dělá co má rád je prostě znát." "Jsem nadšená, že jsem při ní tehdy s Radkovou pomocí stála a ona si plní svůj sen a dělá to co jí baví." "Mimochodem zahlédla jsem tě s Adamem, myslela jsem, že se ukáže až během dopoledne." Sid se na Anežku podívala a musela se usmát. "Stihl všechno dřív a vrátil se už včera večeře, jsem ráda, že je doma. Vím jak důležitá jeho práce je, jen mi prostě nějak víc chybí hlavně poslední dobou." "Ty Ančo a vážně nechceš nakonec přijmout nabídku paní ředitelky a vzít si studijní volno? Tady bychom to přeci nějak zvládly a mohl by jsi mít víc času na učení."

Zcela upřímně Sid chápala proč to Eliška říká, ale ona v tom měla jasno. "Eli nechci, vím že bych mohla a nikomu by to nevadilo za což jsem moc vděčná, ale mě je tady dobře." "Eli ona má pravdu, Tamara si taky pochvalovala práci v pražské zoo v posledních dvou ročnících vysoké. Prostě mozek se soustředí na jiné věci a je pak mnohem snazší se soustředit na učení." "Je to přesně jak říká Anežka a i Adam to chápe, protože jakmile bych si začala stěžovat, že nestíhám byl by první kdo by mě přemluvil ke konci tady. Hlavně si tu fakt čistím hlavu, protože ten debil už mě včera zase otravoval." Eliška se na Anču podívala a bylo jí líto, že jí čas na škole kazí jeden hnusný profesor. Tohle bylo něco s čím se jim svěřila a ony stály při ní. Hlavně bylo potřeba občas zkontrolovat Adama, že neplánuje nějakou svoji pomstu. Rozhodně přijde, ale až bude Anna bezpečně mimo školu. Takže teď to musí ještě nějaký ten měsíc vydržet. Nakonec spolu osaměly a ona využila situace. "Hele tak ať ty myšlenky odvedeme úplně, už víš kdy a kde se chcete vzít?" "Oba jsme se shodli, že to chceme tady v zoo a asi začátek léta nám přijde moc fajn. Uděláme to večer až se zavře safari park, aby jste to mohli všichni oslavit s námi." "Tak tomu říkám skvělý plán, hlavně nezapomeň, že ti všichni moc rádi pomůžou s plánováním." Sid se na Elišku usmála a objala jí. Pak už se jen pustily do přípravy krmení.