Tajemství ze zoo

49. Kamínky a krajky

Ve svatebním salonu se Alice dívala jak se Sid baví s majitelkou a řeší přesné míry a vše kolem jejích šatů. Ona sama zatím tak jako Eliška procházela kolem stojanů se šaty a dívala se na vystavené modely. Teď se zastavila u jedněch tylových a musela uznat, že jí zaujaly díky velmi bohaté výšivce z perliček. Zrovna k ní došla Eliška a taky šaty obdivovala. "Jsou krásné, ale nějak mám pocit, že na Sid budou až moc zdobené." Eliška se dívala na šaty, které zaujaly Alici a musela uznat, že byly krásné, ale až moc zdobené. "To asi ano, ale ta sukně je podle mě to pravé, tak akorát objemná. Pořád jsem se jí ptala jaké chce, ale sama říkala, že dá hlavně na svůj pocit." "Upřímně si myslím, že jí bude slušet všechno, ale ví jaký typ nechce určitě a pak budeme vybírat z toho co se jí líbí. Mě hlavně těší, že už jsme takhle daleko." "Tak to máme úplně všichni a pořád si říkám, že je to jako včera kdy k nám nastoupila. Tolik se toho od té doby stalo." Alice se na Elišku usmála, protože v tomhle měla úplnou pravdu. "Naštěstí většina byla dobrá a na to špatné sice nikdy nezapomeneme, ale je to minulost a musíme to tak brát." Alice se podívala po dceři a viděla jak ukazuje na typy šatů, které určitě nechce. Prostě jí některé styly vůbec nebyly po chuti a ona to chápala. Ona sama taky zrovna styl šatů mořské pany vůbec nemusela.

Kousek od Alice našla Eliška moc hezké šaty v kombinaci krajky a stylu. Něco takového by se mohlo Anče líbit. Eliška taky přemýšlela o rozhovoru s Alicí a věděla, že v tomhle má prostě pravdu a zároveň poslední dny víc myslela na dobu kdy se Anča začala trápit láskou k Adamovi. Tak moc slz musela vyplakat a nakonec prožít únos než byli spolu. Naštěstí je tohle všechno pryč a oni teď měli jeden druhého a svoji lásku. Všichni je během posledních let sledovali a viděla jak jejich láska mění je oba. Adam byl mnohem přístupnější a hlavně se častěji smál. Nechal za sebou minulost a rozhodně se mu začalo obrovsky dařit pracovně. Anička naopak získala díky němu větší sebedůvěru a uměla se postavit za to co chce. Rozhodně díky jeho vlivu nakonec šla studovat a to těšilo úplně všechny. Pořád ovšem zůstala stejně pozitivní a veselá tak jako na začátku její práce v zoo. Ona sama byla šťastná s Robertem a užívala si tenhle vztah. Kluci se úžasně sklidnili a v Robertovi našli tátu, který jim chyběl. Poslední roky prostě přinášely hodně štěstí mezi všechny jejich přátele. Nějak se jim prostě osud rozhodl vynahradit ty roky před tím. Taky jí potěšila včerejší rozprava s mámou zdálo se, že nakonec opravdu v zoo zůstane a to bylo skvělé. Stejně by doma nevydržela a práci v zoo milovala nadevše. Teď si všimla jak se Anča vypravila směrem k nim.

Sid mluvila s majitelkou salonu a byla ráda, že je tu jen s mámou a Eliškou. V salonu už byla jen dcera majitelky jako výpomoc a jinak bylo dneska prostě zavřeno. Sice protestovala, ale babička si nedala říct a teď za to byla ráda. Paní Hajná byla moc milá a hlavně hned pochopila co se jí líbí a co ne. "Nemusíte se bát určitě najdeme přesně něco pro vás. Máte perfektní postavu a víte jaký styl se vám líbí. Kamínky a krajky a možná třeba ten tyl jako kombinace bude to pravé." "Děkuji víte já nechci nic moc zdobeného, ale zase..." "Chcete se cítit jedinečně a tak je to v pořádku. Každá dívka si zaslouží být princeznou a to hned neznamená obrovské šaty, ale jde o ten pocit." Sid se usmála a pak se vydala za Eliškou, která byla u sekce šatů s krajkami. "Koukám, že s mámou už jste v předstihu." "Jen se díváme a hledáme inspiraci, neboj nic jsme zatím nevybraly." Sid jí objala a pak se sama začala dívat po šatech. Nakonec poprosila mámu, Elišku a paní Hajnou aby jí každá vybrala jedny šaty o kterých si myslí, že by je měla vyzkoušet. Sama teď stála u stojanu a dívala se na šaty před sebou. Byly krásné celé pokryté krajkou s tylovou spodničkou díky čemuž byla sukně volnější a pak přecházela do menší válečky. Na živůtku byla krajka zdobená drobnými kamínky a ty stejné byly i na lemu sukně. Prostě cítila, že tyhle šaty by mohly být to pravé a hlavně splňovaly to co si přála.

Alice sledovat Sid jak si zkouší šaty co jí vybraly a zároveň měla v kabince jedny které si vybrala sama a nechávala si je nakonec. Teď měla na sobě šaty z tylu, které měli vršek zdobený krajkou a kratší krajkové rukávy. Byly moc hezké, ale nebylo to prostě ono. Teď si Sid zašla vyzkoušet šaty co si vabrala sama. "Tyhle nebyly špatné, ale pořád tomu něco chybí, zatím se mi nejvíc líbily ty od vás Eliško." "Rozhodně jí slušely, ale myslím si, že necítila ten správný nával štěstí. Já měla jen kostýmek a byla jsem spokojená, ale Anička si zaslouží šaty jako pro princeznu." Eliška chtěla ještě něco říct, ale zrovna v tu chvíli se Anna objevila v šatech a ona i Alice jen zůstaly v němém úžasu. Alice se dívala na dceru a věděla, že tohle je ono. Krajkové šaty s volnější sukní, pár kamínky a krásný živůtek. Šaty měly lodičkový výstřih a krásné jemné okraje krajky tvořily nádherné detaily. Sid se dívala jak se máma a Eliška tváří a věděla, že ten pocit, který měla hned jak si šaty začala oblékat mají i ony. Tohle bylo to pravé, prostě ten pocit štěstí a euforie. Dívala se do zrcadla a věděla, že našla svoje šaty snů. "Tohle jsou ony, přesně takové jsem hledala." "Sid holčičko jsou nádherné a tobě to tak moc sluší." "Alice má pravdu, jsou úžasné a ty jsi jak princezna." Sid se nechala od obou obejmout a pak uvažovala o slovech paní Hajné o závoji. Původně ho chtěla, ale teď si nebyla jistá. "Pokud závoj nechcete není to nic proti ničemu a tady si myslím, že byl zbytečný." "Nechci ho, protože ty šaty jsou dokonalé tak jak jsou." Sid se ještě jednou zadívala do zrcadla a věděla, že vážně takhle je to dokonalé. Nechá si udělat do vlasů ozdobu z květin a to bude to pravé. Našla svoje šaty snů pro svadbu s mužem svých snů, kterého milovala nadevše.