Tajemství ze zoo

101. Nejsladší tajemství

V jednom ze stanů seděla Sid na pohodlném křesle, které jí přinesli přímo z hotelu. Jak zahlásila šéfka hotelu rozhodně musela sedět pohodlně a odpočívat. Měla teď tak trochu pocit, že se celá zoo dostala do pečuujícího módu a bude ráda pokud jí ještě vůbec nechají něco dělat. Adam jí teď přinesl talířek na kterém měla kousky různých dortových řezů. "Radši nechtěj vědět co říkala Sandra, když jsem bral jen čtyři kousky." Sid se musela zasmát. "Absolutně živě si to představuji a vlastně já je chápu. Víš čekali na to tak dlouho a teď se prostě těší a bohužel jak už jsem slyšela tak začínají plánovat. Vážně je budeme muset trochu brzdit." "Neboj se, to bude dobré, můžu tě teď chvilku nechat samotnou?" "Lásko musíš, protože Alena a kluci na tebe čekají a já chci, aby jsi to s nimi mohl sdílet. Já určitě dlouho sama nezůstanu." Sid dostala ještě pusu a sledovala Adama jak vyšel ven ze stanu a hned se ocitl v objetí kamarádů. Sid se teď podívala směrem kde seděla její rodina a byla tam s nimi Marie a Karel. Máma už konečně přestala plakat a teď si zřejmě plnými doušky užívala roli budoucí babičky. Všichni byli tak nadšení a i babička plakala štěstím. Prostě tohle bylo něco co si vysnili a za pár měsíců se jim splní přání držet na náručí další generaci rodiny. Zadívala se teď kolem a všimla si jak k ní zamířily holky. Jak předpokládala tak Eliška zatím nepřiznala, že to věděla a teď zřejmě hledala oporu u ní, protože dostávala vynadáno.

Eliška si užívala odhalení toho, že Anička a Adam čekají miminka, ale teď zrovna se do ní pustila máma jak se o ní bude muset start a proč si ničeho nevšimla. Naštěstí jí Anča zachránila. "Anežko vážně se uklidni než ti praskne žilka. Eliška se o mě starala jak je mohla. Holky no tak přeci jste si nemysely, že bych tahala balíky sena." "Bože takže jsi to věděla, no díky bohu já se fakt bála, že to seno tahala." "Anežka má pravdu vážně nás to vyděsilo." "Juli klid vážně jsem to Elišce řekla, sice mě mrzelo, že jí připravím o překvapení, ale nedalo se nic dělat." Eliška nakonec Annu objala a byla ráda, že už je pravda venku. "Vážně jsi v pořádku nepotřebuješ něco?" "Neboj se Eli je mi dobře, ale sednout už jsem si potřebovala, protože ta únava mě vážně dostává." "Pamatuju si těhotenství se Sandrou, bože pořád bych jen spala a to jsem čekala jen jednoho prcka." "Doktor říkal, že na mě ta únava bude asi víc dopadat díky dvojčatům, ale jinak je mi zatím skvěle." Sid se ještě chvilku bavila s holkama a pak osaměla, než k ní přišla Markéta. "Teda holka tomu tedy říkám svatební překvapení. Teď už snad všichni chápou proč jsi školu zatím pověsila na hřebíček." "Přesně tak a hlavně víš já teď tak moc chci být jen manželka a až přijde čas tak máma. Tohle jsem si vysnila a teď takový život chci žít." Sid věděla, že Markéta ji pochopí a byla za to ráda. Mluvila už i s ostatními lidmi z univerzity a všichni byli nadšení a přáli jí a Adamovi štěstí.

Alice se podívala na Sid a byla tak nadšená. Splnilo se jí největší přání a její holčička byla těhotná a navíc čekali dvojčátka. Teď se omluvila a vydala se sednout si k ní. Nejdřív ji, ale ještě pořádně objala. "Máš všechno co potřebuješ? Sid jsem tak moc šťastná, tak moc jsem se těšila na to až nám tuhle zprávu oznámíte." "Víš mami tak moc jsme vám všem tohle nejsladší tajemství chtěli říct dneska. Prostě mít tenhle den ještě víc slavnostní." "Holčičko já to úplně chápu a hlavně taky, jste čekali na to, že je všechno v pořádku. Nechtěla jsem se ptát před ostatními, ale už víte co to bude?" Sid se rozhlédna a díky tomu, že byly samy tak se rozhodla říct mámě pravdu. S Adamem se tak domluvili. "Měl by to být páreček a doktor si je dost jistý, ale jistota bude až na dalším ultrazvuku." "To mám velkou radost, ale hlavní je, že jsou miminka a ty v pořádku. Sid nechci znít panovačne, ale vážně chceš dál pracovat?" "Zatím není důvod to měnit. Těžké věci už stejně netahám a tak to zatím i dál bude. Až mě to bude víc zmáhat tak Dominik půjde na stálo k Elišce a já bude pomáhat s přípravou krmení. To je věc u které můžu sedět a taky mě pořád bude mít někdo pod dohledem." "Vidím, že jste o tom s Adamem už mluvili a naplánovali jste to. Dnešní den je tak úžasný." "Ano mami je a já nemůžu už být šťastnější." Sid mámu objala a nakonec se spolu s ní vydala ke zbytku rodiny.

Alena stála s ostatními venku dál od stanů a užívala si vidět Adama ženatého a hlavně vidět ho jako budoucího tátu. "Máme z tebe i z Anny vážně radost. Taky teď dává smysl, že jste v poslední době nikam nechodili." "Anička bývá k večeru víc unavená a tak je radši večer doma. Určitě teď vymyslíme nějaký systém kdy půjdeme s vámi ven, ale tak aby byla v pohodě." "Hele buď v klidu to se nějak udělá teď je hlavní, že jste spolu a páni Adame dvojčata." Adam se na Štefana podíval a musel se začít smát. "Vždycky jsme mluvili o tom, že bychom rádi měli dvě děti no tak to jen vezmeme najednou." "Nemůžu se dočkat až tu budeme moc jezdit s kočárkem." "Já už úplně živě vidím jak si na to děláte seznam." Adama zarazil Aleny pohled a bylo jasné, že se rozhodně trefil. "Jenom takový malý seznam nic velkého." "Hele to teď nechme být, ale někdy v létě vás všechny pak poprosím o pomoc. Budeme muset vyklidit pracovnu a zařídit tam pokojíček." "Počítej s námi a hlavně máte teď čas to naplánovat a pak se nám jen musí říct co a kdy a kde máme udělat." Adam byl rád jak to Láďa krásně shrnul, protože opravdu mají dost času. Zadíval se teď na Aničku jak se baví s rodinou a pořád mu ještě brala dech. Prostě tohle byl ten nejúžasnější den a byl si jistý, že ho překoná jen narození jejich dětí.