Tajemství ze zoo

7. Moudrá rada

Večer seděla Sid v obýváku a měla na stolku počítač. Adam s dědou byli v kuchyni, kde si děda dopřával klidný večer v jejich společnosti a sledoval jak Adam vaří. Měla tyhle večery ráda a užívala si je. Děda sem nechodil na jídlo často, protože tvrdil, že mají mít svůj klid a soukromí. Dneska ho, ale přemluvili snadno a tak si chtěla večer užít. Teď ještě odpovídala na zprávu své vedoucí bakalářské práce a byla ráda, že všechno je tak jak si přála. Už se chystala odejít od počítače, když se ozval videohovor. Byl od Michala jejího spolužáka, který stejně jako ona a pár dalších byl Slovákova oběť, protože u něj mu pro změnu vadila jeho orientace. Přijmula hovor a zdálo se jí, že je Michal fakt rozrušený. "Ahoj Sid a promiň, že ruším takhle pozdě večer, ale potřeboval bych pomoct. Já vím, že se v tom vyznáš lépe než já a mám strach zítra z toho testu u Slováka. Poraď mi co si mám ještě přečíst." "Boha jeho už nic nečti, protože jak tě znám přečetl jsi všechno nejmíň dvakrát a jen se teď stresuješ. Takže nádech výdech a uklidni se. Já vím moc dobře jak se cítíš, ale tohle ti nepomůže." "Potřebuju alespoň B a mám prostě strach. Víš už jsem měl i nutkání to prostě zabalit a začít si hledat práci někde v zoo. Mě by tak moc byvila práce s hady. Přednášky doktora Hrušky jsou vždycky tak poutavé a on je tak úžasný." Sid měla co dělat, aby se nezačala smát. Vlastně už jí i napadlo, že by Machalovi řekla o ní Adamovi pravdu, ale zatím s tím pořád váhala.

Adam se bavil rozhovorem Sid s jejím spolužákem a zároveň si uvědomil jak moc ten kluk trpí kvůli studiu. Mělo by ho to bavit a od Sid věděl, že je fakt dobrý, ale stres prostě dělal svoje. Teď poslouchal zbytek jejich rozhovoru. "Hele ráno si dáme kafe a všechno si projdeme, ty se hodíš do klidu a zvládneme to." "Díky holka fakt moc, na tebe je vždycky spolehnutí. Tak si užij večer a zítra se uvidíme." Sid zaklapla počítač a došla až k nim. Sedla si vedle dědy na barvou stoličku a promnula si tvář v dlaních. "On se z toho chlapa fakt brzo složí." "Holčičko zněl opravdu rozrušeně a prostě asi to zvládá mnohem hůř než ty." "On má oporu jen v mamince a nechce jí až tak moc zatěžovat tím co se děje. Víš Adame doufám, že ta odplata bude pak stát za to." Adam se zářivě usmál a Josef si uvědomil, že to opravdu bude pomsta se vším všudy. "Tvé přání mi je rozkazem lásko." "Já taky klidně rád pomůžu když budu mít jak." "Díky dědo už takhle mi hodně pomáháš v pavilonu a upřímně budu muset mluvit s Marií o Bobovi." "Adame to všichni chápeme, až rozběhneš projekt tak on nebude zrovna spolehlivý nástupce v pavilonu." "No právě a jen tak mě teď napadlo Anni, ten tvůj spolužák půjde dál, nebo jako ty skončí?" Adam si totiž během hovoru uvědomil, že možná našel řešení jeho situace v pavilonu.

Sid se tázavě na Adama podívala a pak jí to došlo. "Chce končit tak jako já a pokud to chápu správně chtěl bys mu nabídnout místo tady?" "Je to jen nápad, ale nenápadně by jsi se ho mohla poptat jestli by byl ochotný jít z Prahy. Pokud si vzpomínám má velký zájem s hady pracovat a pokud si myslíš, že by zvládl práci se mnou tak proč ne. Oba moc dobře víme jak na nováčky občas působím a ani za poslední roky se to moc nezměnilo, prostě trvá než si zvyknou." Sid se usmála a došla dát Adamovi pusu, protože tohle bylo geniální řešení. Taky měl tak trochu pravdu ohledně toho jak ho vnímali nový zaměstnanci, protože pořád měl občas svoje nálady, ale hlavně měl přirozený respek. Při přednáškách to byl velice soustředěný muž, který prezentoval práci kterou miloval a hodně spolužáků to vnímalo. Michal byl milý hodný kluk a byla si jistá, že do kolektivu v zoo by rychle zapadl a stal by se navíc opravdu vítanou posilou. "Jsi úžasný chlap a jsem tak šťastná, že tě mám. Podívej pokud to Michal nezabalil do teď kvůli Slovákovi tak si rychle zvykne i na tebe, navíc máš plusové body, protože on fakt tvoje přednášky miluje. Strašně ho to co prezentuješ zajímá a sám si čte publikace které doporučuješ. Taky četl všechny tvoje články. Sám má doma pár hadů a tak si jsem jistá, že by tady byl šťastný." Adam se usmál a než se vrátil k vaření večeře dal jí ještě pořádnou pusu.

Josef ty dva poslouchal a byl si jistý, že Adam konečně asi našel cestu z toho začarovaného kruhu s Bobem. "Pokud můžu tak moje moudrá rada je, že by to vyřešilo spoustu problémů. Ten kluk je očividně nadaný a má zájem o herpetologii, jediné s čím má problém je ten zmetek na katedře." "Děda má pravdu, protože já už s Bobem vážně nemůžu takhle dál. Nemůžu tam věčně tahat vás dva, nebo Anežku s Tamarou. Mimochodem Tamara si na něj taky zase stěžovala a s její povahou to už jí fakt musel naštvat." "Jo říkala mi to a ani se jí nedivím. Tvrdil, že tu nemocnou agamu bude řešit jen s Anežkou, protože ona nemá dost zkušeností." Josef si uvědomil, že o tomhle nevěděl a jen to dokreslovalo to co se v pavilonu teď aktuálně dělo. "No pokud všechno půjde dobře tak za dva měsíce už budete mít oba po obhajobě a on by tady mohl začít pracovat. Měl by dost času se zaučit než ty začneš s tím novým projektem." "Jo to je pravda a pokud by byl Michal opravdu ochotný Prahu opustit tak by to bylo skvělé." Sid se usmála a nechala se od Adama znovu obejmout. "Já se ho na to opatrně zeptám a taky až budeme mít po zkouškách tak bych mu možná řekla pravdu o nás dvou." "Anni miláčku to nechám vysloveně na tobě. Každopádně v pondělí bych si rád promluvil s Marií, protože Boba musíme vyřešit tak jako tak." Josef se díval na ty dva a tak jako už mnohokrát si uvědomil jaké má štěstí, že tohle může zažívat. Stačilo pár maličkostí a nemuseli být ti dva spolu, ale naštěstí osud zasáhl a on i všichni kolem nich se mohli těšit z jejich společného štěstí.