Tajemství ze zoo

56. Konečně doma

Michal se díval jak stěhováci odnáší poslední věci a definitivně tak s mámou zůstali v prázdném bytě. Zůstal tu jen starý nábytek, který se ani jednomu nelíbil, ale byl tu od začátku ještě po babičce. Mohutné těžké kusy tu nechali, protože jim přišlo zbytečné to měnit. Ze začátku na to ani neměli peníze a pak mámu přesvědčil, že jemu to nevadí a ať to nechá být. Teď měli oba byt zařízený nábytkem a i když v nich budou jen přechodnou dobu tak to bylo skvělé a bohatě jim to stačilo. Nové bydlení si budou hledat postupně a uvidí co si nakonec najdou, jak mu řekla Sid nebylo kam spěchat a můžou být v přechodném bydlení klidně do konce roku. To byl skvělý bonus k tomu, že oba s mámou začínali nový život. Teď k ní došel a objal ji. "Tak jsi připravená na nový začátek?" "Jsem a moc se na to těším, protože konečně se odpoutám i od tohohle místa. Jsem ráda, že jsme měli kam jít, když jsem opustila tvého otce, ale nikdy jsem to tady neměla ráda. Chyběla mi tu terasa nebo zahrádka a poslední roky s tvojí babičkou taky nebyli žádný med." "To je fakt, ale všechno se zvládlo. Tak pojď ať přijedeme včas na oběd." Kristýna se naposledy podívala po prázdném bytě a vydala se synem k autu. Teď je čekala cesta do Dvora Králové a k novému začátku pro ně oba. Budou tam šťastní tím si byla jistá. Tenhle byt byla minulost a hodně zatížena ošklivými vzpomínkami na dobu kdy začínala úplně znovu.

Sid se podívala na Julii a ta přikývla, že mají i tady hotovo. V obou bytech byl základní nákup a hlavně připravily takové to základní jako ložnice. Kristýna sem tohle všechno nechala už poslat s tím, že ona si zatím poradí jen s lehkou dekou a Michal měl spacák. Taky jim kolegové z práce včetně Dominika pomohli roztřídit krabice. "Jsem ráda jak precizně to Kristýna popsala a tak víme kam co patří a taky, že hned rozdělí co půjde k Michalovi a co bude tady u ní." "Souhlas a hlavně je fajn, že už tu budou. On je moc fajn a ona je hrozně sympatická." Sid se na Julii usmála a byla rád, že to takhle vidí. Oba tu budou šťastní a spokojení tím už si teď byla jistá. Zaslechla velké auto a tak šly stěhovákům naproti. Řekly jim kam co patří a pak se s nimi rozloučil. "No poslední věci jsou tady a pak už si to jen vybalí. Respektive tu část co budou potřebovat a zbytek se nechá v krabicích." "Je fajn, že nemají kam spěchat a můžou tady být než najdou to co by se jim opravdu líbilo." "Ty Ančo můžu se tě na něco zeptat?" "Samozřejmě můžeš, co chceš vědět?" "Myslíš si, že by bylo šílenství v mém věku ještě uvažovat o dítěti?" Sid Julii objala a bylo jí jasné proč jí to napadlo. "Rozhodně to šílené není, vždyť je ti třicetšest a to není dneska na dítě žádný velký věk. Pokud se na to cítíš a chcete to oba tak proč ne?"

Julie se na Sid podívala a byla ráda, že se zeptala. "Já to asi jen potřebovala s někým probrat a nevím, ale Eliška už další děti nechce a Robert taky ne. Mě to prostě teď jen nějak víc napadlo jak byla malá za Adélkou v práci a viděla jsem Jitku." "Podívej můžete tomu nechat volný průběh a moc bych ti to přála." Sid si byla jistá, že Julie by si další dítě užila a hlavně by teď k sobě měla toho správného tatínka. Ivan už byl velký a samostatný, kluk a věděla, že strašně moc mámě přeje jak je teď šťastná. Z úvah jí vyrušilo auto, které u nich zastavilo a vystoupila Kristýna a Michal. Mohli se přivítat a pak šla Julie s Kristýnou k ní do bytu a ona šla s Michalem. "Jsem tak ráda, že už jste tady a to z mnoha důvodů." "Sid to já taky a hlavně tak nějak se tu cítím mnohem líp než v Praze. Prostě se tohle všechno stalo ve správnou dobu a já ti za to hrozně moc děkuju. Víš nebýt tebe nic z toho by nebylo možné." "No tak Mišáku tak to přeci není a já jsem ráda, že tu budeš. Všechno je jak má být a vy oba s mámou tu budete spokojení." "Neumím to vysvětlit, ale je to jako být konečně doma." "To jsem moc ráda a teď jdeme ať stihneme oběd." Sid byla ráda, že už jsou tady a nakonec se ve čtyřech vypravili do práce na oběd do kantýny. Radek jim jídlo schoval a tak si mohli užít jeho báječnou svíčkovou.

Později byla Sid s Eliškou u sebe v zázemí a chystaly poslední krmení. "Budou tu oba moc spokojení a Kristýnu si tu už taky oblíbili. Víš nějak si říkám, že těch posledních pět let nebylo lehkých, ale všechno jsme zvládli. Pořád si občas vzpomenu na dobu kdy jsem se o Roberta tak hrozně bála." "Naštěstí to dobře dopadlo a všechno se vyřešilo a on se plně uzdravil. Někdy nám život klade těžké překážky, ale o to sladší je pak když nad nimi zvítězíš." Sid si všimla, že Eliška ještě chtěla něco říct, ale vyrušil je Adam. "No tak já tu nebudu překážet a buďte tu hodní." Pak už jen Eliška odešla a ještě se nezapomněla smát. "My jsme přeci hodní vždycky." "Anni lásko já musím souhlasit, ale musím taky říct, že bych si moc rád zopakoval tu malou vášnivou chvilku z rána u mě v zázemí." Sid se červenala ještě když jí Adam teď začal líbat. No rozhodně měli štěstí, že je nikdo nenachytal. Teď cítila jak jí Adam zajel rukou pod tričko a hladí jí na kůži po zádech. "Ty zlobíš a dostaneš nás do problémů. Měl by jsi se trošku začít ovládat přeci jen tohle se na ředitele moc nehodí." Adam se začal smát, když to řekla. "Což mi připomíná, že kancelář zní taky jako fajn místo na trošku té vášně." "Adame ty se mi jen zdáš." Adam se usmál a dal ještě Aničce pusu na nos. "Tak dobře už se chovám zase slušně, ale prostě jsem si ráno nemohl pomoct. Mimochodem co Kristýna a Michal?" "Jsou spokojení a večer s námi půjdou do baru." "Skvělé a přemluvil jsem i Karola, že půjde taky." Sid se usmála a pak se jen nechala ještě chvilku líbat a užívala si Adamovu přítomnost.