Tajemství ze zoo

123. Život jde dál

Alice se snažila uklidnil, ale nějak si nemohla pomoct a přemýšlela teď jestli na něco nezapomněla. Byl večer před Štědrým dnem a ona se bála jestli má všechno a tak teď ještě v jedenáct večer byla dole v kuchyni a všechno kontrolovala. Na zítra měla hotový bramborový salát a dva druhy polévky. Měla pórkovou a pak byla rybí, kterou vařil Raul s Radkem. Řízky a ryba odpočívali v lednici a taky měla hotové všechno ostatní na zítřek. Na první svátek vánoční měli připravené dvě krásné velké rolády od Radka, které zatím byli v mrazáku a ještě zvlášť zbytek nádivky. Zařídila to Sid a ona musela uznat, že to byl skvělý nápad. Zítra už jen uvaří zelí, aby se rozleželo a knedlíky už měla taky v lednici. Takže snad měla opravdu všechno. Dělala si prostě starosti, protože poprvé už tady na vánoce budou nejen děti Sid a Adama, ale i Sandra se Stáňou a Radkem. Předchozí roky je trávili jen spolu a sem chodili až na svátky potom a Ed to střídal. Byla nadšená, že bude dům plný lidí a tak budou tyhle svátky slavnostní hlavně díky rodině. Tím jak nevěděli kdy nakonec Sid porodí nechtěli plánovat nic velkého a dárky se taky omezili jen na maličkosti. Teď ještě zkontrolovala, že je v kuchyni připravené všechno na snídani a konečně se vydala nahoru. Eduard už si šel lehnout a ona byla ráda, že jí dneska pomáhal se vším co potřebovala. Vážně si uvědomila, že poslední roky je jejich vztah jen a jen lepší.

Sid seděla na posteli v pokoji a snažila se uspat Pavlínku. Zaslechla kroky a otočila se na Adama. "Přesně jak jsem říkala strašila dole do teď." "Chce mít všechno perfektní a tím spíš jsem rád, že na svátky navařil Radek a nemá toho tolik až zjistí co se vlastně bude slavit." "Právě a hlavně já chci mít vážně klidné svátky. Jak jsi se nakonec domluvil se Stáňou a Radkem?" "Z práce pojedeme spolu a je fajn, že mají oba výjimečně volno celé svátky." "Vždycky jsem vlastně měla radši směnu o Štědrém dnu a pak volno, takže jsem ráda, že jsme to takhle vymysleli." "Jo Ed říkal, že Sandra si jen zítra ráno v práci vyzvedne dort a ještě prý mají každý od paní Sýkorové připravené nějaké zákusky." "Ona je úžasná jsem ráda, že mají letos ty vánoční dorty. Byl o ně obrovský zájem a Sandra říkala, že musely dopékat." "Je to fajn a hlavně něco jiného než cukroví, navíc ten citronový není vůbec sladký a všem chutná." Sid se usmála a teď taky položila Pavlínku do postýlky. Nakonec se nechala od Adama obejmout a užívala si tenhle vánoční čas. Už tu ve vile byl i děda a Raul a zbytek dorazí zítra. Bude tu hodně lidí a prostě čas pro rodinu bude hlavním znakem letošních vánoc. "Jsem tak šťastná, že jsme už tady. Ty sice musíš zítra do práce, ale máme i tak hodně času pro nás a pro děti." "Užívám si každou minutu s vámi, miluju vás všechny tři."

Adam se natáhl a dal Aničce ještě pusu než se mu uvelebila v náručí a usnula. On se ještě chvilku díval na to jak spí a jak i spokojeně spinkají obě jejich děti. Zítra ráno jí dá svůj dárek k vánocům a byl si jistý, že se jí bude líbit. O trochu delší řetízek než teď nosila a na něm byla popletená první písmena jmen jejich děti. Každé písmenko mělo v sobě vsazený malý kamínek. Rubín a safír byly symbolem znamení ve kterém se děti narodily a krásně dotvořili tenhle jedinečný šperk. Nakonec se taky pohodlně natáhl a nechal se přemoci spánkem. Sid ráno pozorovala Adama jak spí a snažila se ho nevzbudit. Obě děti si dneska dopřáli dlouhý ranní spánek a byla za to ráda. Před chvilkou je nakrmila a snažila se být opravdu potichu, aby nevzbudila Adama. Většinou se sám od sebe vzbudil, ale dneska měla štěstí a tak ho chtěla nechat spát. Opatrně si vlezla zpátky do postele a zjistila, že se nakonec vzbudil, protože se hned ocitla v jeho náručí a on jí začal líbat. "Snažila jsem se tě nevzbudit." "Já vím a vzbudil jsem se až teď. Krásné vánoční ráno lásko." "Tobě taky a moc tě miluju." "Anni já tebe taky a vím, že jsme řekli žádné dárky, ale já pro tebe jeden mám." Sid se podívala jak se Adam natáhl a z nočního stolku vytáhl krabičku na šperky. Sedla si tak, aby na něj viděla a vzala si ji. Teď se dívala na krásný řetízek s písmeny. Byl podobný jako už měla, ale tenhle byl ještě lepší díky kamínkům a tomu co symbolizoval.

Sid se v očích objevily slzy a hned Adama objala. Nechala si pak řetízek zapnout a byla tak nadšená. "Adame ten je tak dokonalý a moc ti za něj děkuju." "Chtěl jsem ti ho dát a jen jsem čekal na správný okamžik. Máš nás tak možnost mít vždycky u sebe. Anni jsem tak šťastný a moc ti děkuju za tyhle dva úžasné poklady." "Tak moc jsem toužila mít s tebou rodinu a tu teď mám. Jsme spolu, milujeme se a nic není důležitější. Prožili jsme toho už hodně jak spolu tak zvlášť, ale život jde dál a my jsme se rozhodli žít ho spolu a to bylo to nejbáječnější co jsme mohli udělat." "Jsi moje láska, teď bych tu sice ještě rád zůstal, ale musím do práce." "Jen běžte pane řediteli." Sid se usmála nechala si ještě dát pusu než Adam zamířil do sprchy. "Anni přijedeme co nejdřív a buď na sebe opatrná." "Budu a jeď opatrně." Pak se rychle doblékl a vydal se dolů, aby mohl vyrazit do práce. Adam si původně chtěl vzít až něco v práci, ale samozřejmě Alice byla prostě starostlivá máma i pro něj. Jakmile sešel dolů do chodby vyšla z kuchyně z termohrnkem a boxem se snídaní. "Hezký pokus, ale máš smůlu tady máš vánočku, štrůdl a černou kávu." "Děkuju Alice, ale nechtěl jsem..." "Jako bych tě za ty roky už neznala. Prosím jeď opatrně." "Pojedu a moc děkuju." Adam jí ještě obajl a vydal se na cestu do zoo.