Tajemství ze zoo

76. Budeme mít miminko

Adam se dneska domů těšil, protože toho měl v práci docela dost a chtěl si odpočinout. Doufal v hezký večer s Aničkou třeba u filmu, prostě takový klidný pohodový večer. Teď dokončil poslední věci a zkontroloval expozici a vydal se k autu. Zároveň se během dne domluvil s Michalem a naučil ho používat malou přenosnou kameru, kterou měl v pavilonu na natáčení líhnutí. Byla malá a měla možnost přidělání na několik způsobů. Michal si jí tak v klidu přes klips připne do kapsičky na saku. Dneska to i vyzkoušeli a bude to perfektní místo pro široký záběr. Bylo úžasné jak byl z toho Michal nadšený už kvůli tomu, že to bude moct ukázat Dominikovi a mámě. Koneckonců ten mizerný chlap mu na škole dělal ze života peklo a tak si Michal tohle zaslouží nejen zažít, ale i moct to ukázat svým nejbližším. Napadlo ho taky, že by mohl koupit Aničce něco dobrého, protože už jí zbývá jen jeden volný den než přijde finále tohohle dramatu. Stavil se na náměstí a koupil jí oblíbené pralinky ve výrobně paní Sýkorové a pak ji ještě koupil malou kytičku v květinářství. Pořád jí takhle rád dělal radost a ona byla vždycky tak moc nadšená. Teď zajel do garáže a nechal si věci v chodbě a vešel do obýváku jen s květinami a krabičkou pralinek. Všiml si, že Anička už na něj čeká s večeří. Jen ho zarazilo, že jí objednala, tedy ne, že by mu to vadilo, ale bylo to zvláštní.

Hned jí objal, dal pusu a předal co přinesl. "Moc jsi mi dneska chyběla, miluju tě Anni." "Taky tě moc miluju a tu čokoládu jsi přinesl perfektně. Uznávám, že jsem nevařila nějak jsem na to neměla náladu. Teď jsem hlavně ráda, že už jsi doma." Adam začal mít pocit, že se něco děje a možná je Anička přeci jen už nervózní z obhajoby. Sid si vzala květiny co jí Adam donesl a dala je do vázy a taky se s chutí dívala na pralinky co jí přinesl. No rozhodně na ně vážně měla dost chuť. Teď se otočila zpátky na Adama a byl čas mu říct co dneska zjistila. Měla fotku z ultrazvuku v malé ozdobné krabičce a taky si připravila na stůl telefon, aby mu mohla ukázat video z ultrazvuku kde bylo slyšet tlouct srdíčko. "Ještě než půjdeme večeřet chci ti taky něco dát." Adam se nechápavě díval na krabičku co mu Anna dala a nechápal co by to mohlo být. Odklopil víčko a díval se na dokonalý obrázek z ultrazvuku. Pak se hned podíval na Aničku, která se zářivě usmívala. Okamžitě jí chytil do náručí a začal jí líbat. Bože nemohl tomu uvěřit, splnilo se mu to největší přání ze všech. Anička byla těhotná a budou z nich rodiče. Nakonec jí přestal líbat a dál držel její tvář ve dlaních. Sid byla šťastná, protože přesně takovou reakci si přála, aby Adam měl. Byl šťastný tak jako ona a to pro ní hrozně moc znamenalo. Teď zažívala naprosto nepopsatelný pocit štěstí.

Sid se nakonec zmohla na první slova, ale pořád byla úplně pohlcená pocitem štěstí. "Tak hrozně moc jsem si to přála, Adame tak moc tě miluju a nic jsem si nepřála víc než mít s tebou miminko." "Anni miláčku já jsem tak šťastný jsi láska mého života. Bože budeme mít miminko, to je tak úžasné." Sid se nechala ještě jednou obejmout a pak si sedla Adamovi na klín a ukázala mu video z ultrazvuku. Viděla jak jemně přejel prstem přes displej po místě kde tlouklo srdíčko jejich miminka. "V posledních dnech se toho tolik dělo, že jsem si ani neuvědomila, že mám zpoždění navíc mě doktor varoval, že může trvat než se mi srovná cyklus. Nakonec jsem ráno zjistila kolik dní už mám zpoždění a udělal si test a hned pak jela k doktorovi." "Anni jsem tak šťastný a hlavně chci, aby jsi byla v pořádku a chceš to teď říct komu?" Adam si všiml jak Anička zavrtěla hlavou a zároveň mu pak hned dala pusu. "Teď nikomu, na to bude dost času. Hlavně za dva týdny mám přijít na kontrolu a to bych chtěla, aby jsi šel se mnou, tedy pokud chceš." "Samozřejmě, že chci jít s tebou. Ohledně toho, že si to necháme pro sebe udělám co si budeš přát." "Zatím není důvod to nikomu říkat a ráda bych to prostě měla chvilku jen jako naše tajemství. Možná to pak budu muset někomu říct, ale nejdřív za ty dva týdny." Sid byla ráda, že jí Adam chápe.

Později si dali večeři a ještě si spolu sedli na pohovku. "Víš napadlo mě, že těsně před svatbou to bude dvanáct týdnů a pokud by se nám to podařilo udržet třeba jen mezi pár lidmi nebo úplně jako tajemství tak bychom jim to mohli říct na svatbě." "Tenhle nápad se mi líbí a možná jen třeba Eliška a třeba Julie to na tobě stejně poznají. Jsi s nimi nejvíc času a stejně už teď nějak řeší, že určitě co nevidět se o miminko snažit začneme." "No máš s holkama pravdu a možná i Stáňa si všimne, ale uvidíme jak to půjde. Zatím to rozhodně chci mít jako naše malé sladké tajemství." "Takovéhle tajemství si užiju udržet. Moc tě miluju a tak moc se těším až se vezmeme a hlavně až se nám narodí miminko. Jen chci, aby jsi se šetřila pokud to jen trochu půjde." "Jsem těhotná a ne nemocná, budu se samozřejmě hlídat a dbát rad doktora, ale zároveň se nechci vzdát práce pokud to nebude nutné." "Já si tě ohlídám a přeci jen řediteli se nepodporuje." Sid se podívala na Adam jak se u toho zatvářil vážně a pak se spolu s ním začala smát. On se vážně občas nezdál, ale ona prostě milovala každou jeho stránku. "Co kdybychom si šli nahoru lehnout a můžeme si něco pustit v ložnici." "To zní jako úžasný plán a já jsem stoprocentně pro." Adam vzal Aničku do náručí a odnesl jí nahoru do ložnice. Teď prožíval absolutní štěstí a začal se čím dál tím víc těšit na den kdy se ten malý prcek narodí.