Tajemství ze zoo

14. Musíme si promluvit

Marie Roklová se u snídaně dívala na diář a uvažovala, že vážně už bude čas tohle všechno začít řešit. Měla teď možnost to zkusit vyřešit a hodlala toho využít. Během posledních let se toho tolik stalo. Marek a Adélka byli spolu a měli krásnou úžasnou holčičku. Byla miláčkem všech a ona si jí hodně užívala, když měla čas. Taky Vojta a Jitka teď čekali miminko a Matýsek se tak dočká vytouženého brášky. Adélka se teď bude vracet do práce a její maminka, která za ní teď zaskakovala už bude moct v klidu odejít do důchodu. Hodlala si užívat vnučku a jak sama říkala tak moc ráda pomůže i s ostatními dětmi. Tohle bylo něco co Marii vlastně trápilo teď nejvíc. Chtěla mít taky konečně víc času na rodinu a na vnoučata. Prostě je jen vzít a jít se s nimi projít klidně do zoo, nebo někam na hřiště až bude hezky. Karel už tři roky dělal ředitele na gymnáziu a práce ho moc bavila, jenže zároveň měl víc povinností. S Josefem řešila situaci už několikrát a nakonec jí svitla naděje jak tohle všechno vyřešit, ale otázkou bylo jestli to vyjde. Adam teď dostal na starosti velký výzkumný projekt a k jeho práci koordinátora a přednáškám na univerzitě toho na něj bude s pavilonem už moc. Hlavně taky budou muset velmi brzo vyřešit Boba a byla si jistá, že to skončí jeho odchodem. Kdyby Adam souhlasil vzít její místo vyřešilo by to všechno. Zoo by získala skvělého ředitele a on by měl víc času na další svoje projekty.

Taky se počítalo, že Anička asi brzy půjde na mateřskou. Moc tomu vztahu přála a bylo úžasné vidět jak hodně se Adam za ty roky změnil díky lásce. Tak nějak se poslední roky kolem nich všech láska a štěstí drželi a ona doufala, že to tak bude i dál. Na dnešní poradě toho nemají moc na probrání, ale pak by si s Adamem mohla otevřeně promluvit. Zahlédla teď oknem kuchyně Marka jak odchází směrem do baru a usmála se. Nakonec celý dům kde bydleli měli jen pro sebe a svoji rodinu. Horní patro měli Jitka s Vojtou a byli tam moc spokojení, protože to byl opravdu hodně velký byt vhodný pro rodinu. Nakonec se loni uvolnil druhý byt tady dole a díky malé přístavbě směrem do zahrady vznikl druhý velký byt pro Adélku a Marka. Byla tak moc spokojená, že měla rodinu pohromadě a všichni si to užívali. Původně se hodně bála o Vojtu, aby po smrti Káji zvládl celou tu situaci, ale naštěstí si vedl skvěle. Pak se postupně sblížili s Jitkou a ona za to byla moc ráda. Nalila si ještě kávu a taky se zrovna objevil Karel, který jí dal pusu. "Koukám, že jsi ranní ptáče." "Jen jsem přemýšlela o všem kolem práce." "Podívej tohle je jen tvoje rozhodnutí, ale víš přeci, že já jsem na tvojí straně ať se rozhodneš jakkoliv." "Já to vím a snad se mi podaří Adama přesvědčit, ale víš jak." Marie se na manžela usmála, protože jí stiskl ruku, prostě ji chápal a taky to spolu už mockrát probírali.

Josef seděl s Marií u ní v kanceláři před poradou a měli chvilku čas si promluvit. "Adélka už se těší do práce a je moc ráda, že malou jí i teď uprostřed roku vzali do školky. Má tam kamarádky z hřiště a bude tam moc spokojená." "To mám velkou radost a měl jsem dost času mluvit s Adamem, chce s tebou dneska po poradě mluvit." Josef si všiml jak se Marie trochu smutně usmála. "Čekala jsem to a je zázrak, že to s ním Adam tak dlouho vydržel. Lubor mi říkal, že jak byl teď pryč tak naštval Tamaru a hlavně, že vy s Aničkou jste tam zase byli pomáhat." "Pořád jsem doufal, že se třeba srovná, ale je to jen horší a Adam má jen jedny nervy. Chceš s ním mluvit o tom co jsme řešili?" "Ano chci, protože jsem rozhodnutá. Karel mě úplně chápe a podporuje. Teď je ten správný čas a pokud by se všechno sešlo a nějak by se zvládl pavilon plazů tak by Adam byl na mém místě ten pravý." Marie teď poslouchala co jí Josef říká o spolužákovi Aničky ze školy. Páni tak o jednu starost by hned měli méně a to by bylo sakra dobře. "Náhrada za Boba je tedy asi vyřešená, ale jak to celé dotáhnout kolem vedení pavilonu zatím netuším. Hlavně jde o to jestli Adam bude vůbec ochotný jít na moje místo. Já jsi sem jistá, že to zvládne a i Lubor už mi to v pátek navrhoval." "Možná Adama něco napadne a my jen nemáme třeba správné informace. Jinak souhlasím a Lubor to opravdu nechce dělat?" Marie se usmála a zavřela hlavou, dotyčný taky právě vešel k ní do kanceláře.

Lubor se usmál na Marii a Josefa šel si sednout na svoje místo. Dnešní porada snad bude krátká a on byl rád, že pak bude mít čas na jednání s novým odběratelem. "Doufám, že jsem vás nevyrušil." "Vůbec ne Lubore, ale řešíme Adama." "Josefe prosím přemluv ho, protože by to bylo nejlepší řešení. Má zkušenosti, na většině jednání bývá pravidelně a my mu rádi pomůžeme." "Pořád nechápu, že se ti do toho nechce." "Podívej kdysi bych po tom skočil všemi deseti, ale teď už ne. Jsem spokojený tam kde jsem, navíc mám projekty s hnojem a klíčení zeleného krmení. Tohle mě vážně hodně baví a navíc se to zoo vyplácí." "No dobře snad jsem tolik neřekl. Jinak Marie to chce s Adamem dneska řešit, tedy krom Boba." Lubor se usmál a bylo mu jasné, že pohár Adamovi trpělivosti s tím flákačem už přetekl. Nakonec přišli další lidé na poradu včetně Adama a mohli se pustit do aktuálního dění. Adam seděl na poradě a všiml si jak se po něm občas Marie díva. Bylo mu jasné, že děda s ní asi mluvil ohledně toho, že je čas nechat Boba jít. Nakonec probrali všechno potřebné co se týkalo porady a taky se ještě museli domluvit a nějakých věcech k zahájení letošní sezóny. Sice to bylo ještě až za pár měsíců, ale bylo potřeba všechno připravit. Nakonec porada skončila a on požádal Marii, aby si promluvili. "Předpokládám, že děda už tak nějak nakousl to s Bobem." "Adame byla to jen otázka času, kdy ti dojde trpělivost. Navíc musíme si potom promluvit ještě o něčem víc důležitém." Adam přemýšlel co tak důležitého pak ještě budou řešit, ale za chvíli se to snad dozví.