Tajemství ze zoo

119. Rodičovská láska

Sid se dívala jak obě její děti spokojeně spinkají v postýlkách vedle její postele. Byli v nemocnici už týden a naštěstí zítra už půjdou domů. Za tu dobu se tu vystřídali skoro všichni kolegové a hlavně holky tu byly několikrát. Taky se tu pravidelně stavovala její rodina, ale jen tak aby měla čas na děti a hlavně Adama. Ten sem chodil hlavně ráno a pak tu byl celé odpoledne a večer. Byl tak úžasný a milující a ona se asi nikdy nenabaží pohledu na to, když má v náručí děti. Doslova jí srdce přetékalo něhou a rodičovská láska byla to co jí teď dělalo tu největší radost. Pavlínka i Jiřík prospívali a za to byla moc ráda. Trošku na začátku bojovala s kojením, ale už i to si sedlo. Holt dělat všechno dvakrát nebo krmit oba prcky najednou byla celkem fuška. Naštěstí si všechno rychle sedlo i díky Adamově pomoci a tomu jak jí stále opakoval, že všechno bude dobré a všechno se vyřeší. Teď se podívala na zprávu od Eda a byla ráda, že už má zařízený dárek pro Sandru. Pomohla mu najít správný směr když tu za ní byl a klenotník už začal prstýnek vyrábět. Tak moc se těšila až se to všichni o vánocích dozví. Ona byla pro změnu ráda jak moc si už vlastně bude moct užít svátky. Vánoční atmosféra byla už všude kolem a teď jen litovala, že doma na výzdobu nebude mít čas.

Adam se podíval po obýváku a byl rád, že se všechno stihlo ještě dneska. Teď se na něj usmála Alena. "Vypadá to skvěle a je super, že si pamatujeme kam co patří a když tak pomůžou fotky." "Máš pravdu a já ti moc děkuju za pomoc, prostě vím jistě, že by jí to tady chybělo. Anička miluju vánoce a atmosféru adventu." V obývacím pokoji byl krásný velký strom který si koupili když se do domu nastěhovali a další menší měli pak přímo v ložnici. "Budete mít vánoce se vším všudy a hlavně Anča si to užije. Hele a vážně vám to dvěma nebude vadit?" Adam kamarádku objal a usmál se na ni. "Nebude a víš dobře, že Anička to říkala hned na začátku." "Tak dobře, ale mohly jsme to s Janou odložit." "Anna by tě tak možná spíš něčím přetáhla kdyby to zjistila. Uklidni se a věř mi bude to skvělé a všichni si to užijeme." Adam nakonec Alenu vyprovodil a zadíval se na vyzdobený obytný prostor a osvětlenou terasu. Tohle chtěl vážně stihnout než si zítra Aničku a děti doveze domů. Taky se tu za dva týdny uskuteční svatba Aleny a Jany. Už v létě se na tom dohodli a nebyl důvod to měnit ani teď. Bude to úžasný den plný lásky a štěstí a hlavně tady na to vážně bylo místo. Jen malá svatba s pár lidmi a pak to všichni oslaví ještě v práci na vánočním večírku. Teď si vzal věci a vyrazil za Aničkou do nemocnice.

Když vešel do pokoje tak mu Anička jen naznačila, že děti spí. Došel si k ní sednout, aby jí mohl obejmout a dal jí pusu. "Moc jste mi chyběli a mluuvil jsem s Alenou. Nakonec přesně jak jsi říkala to chtěly odložit, ale neboj všechno bude jak se to naplánovalo." "No díky bohu už jsem se fakt bála, přitom je to nejjednodušší řešení. Bude nás tam pár a vy si to pak ještě večer oslavíte v práci na večírku." "vždyť jí znáš, ale jsem rád, že už si vás zítra odvezu domů." "Lásko to já tady, protože mám tady sice všechno co potřebujeme, ale už chci byt doma. Tak moc tě miluju a miluju hlavně tyhle dva malé poklady." "Taky tě moc miluju a moc vás už chci mít doma. Nikdy jsem nebyl šťastnější a vím jak moc tohle všechno znamená i pro nás. Jsi pro mě úplně vším a vždycky tu pro tebe budu stejně jako pro naše děti." Sid se na Adama usmála a dala mu ještě jednu pusu. Pak se obě děti probudili a byl čas na jídlo a mazlení. Později Sid pozorovala jak Adam zručně přebaluje obě děti a byla tak ráda, že má po boku muže jako je on. Vždycky se na něj mohla spolehnout a bude to tak prostě už pořád i teď s dětmi. Tahle láska a důvěra mezi nimi rostla od jejich seznámení a teď po mnoha letech byli silný pár, který společně zvládne úplně všechno.

Adam se díval jak Anička chová jejich syna a malá Pavlínka už spokojeně spí v postýlce. Ta maličká byla rozhodně větší spáč než její bráška. Teď už, ale i on zavřel oči a bylo jasné, že usnul. Sid uspala malého a teď ho opatrně položila do postýlky. Nakonec si k ní Adam ještě sedl a ona se nechala obejmout. Tak moc jí tohle dodávalo sílu a uklidňovalo, že všechno společně zvládnou. "Měl by jsi si jet domů už taky odpočinout a zítra už nás tam budeš mít napořád." "Anni tak moc se těším a přijedu hned ráno, abych ti pomohl prcky připravit." "Hlavně si odpočiň a miluju tě." "Já tebe taky Aničko." Sid pozorovala jak Adam tiše odešel po tom co jí ještě dal pořádnou pusu. Ona se pohodlně opřela na posteli a sledovala jak děti spinkají. Byli oba moc hodní a vlastně se budili jen na krmení a občas když toužili po náruči rodičů. Život jim teď s Adamem dal tuhle krásnou dvojitou radost a oba si jí užívali. Děda byl tak pyšný když si je sem chodil chovat a tak obdivně se na ně díval. Další generace o které si kdysi myslel, že se jí nikdy nedočká. Naštěstí pak přišla láska a všichni dostali tuhle možnost být u toho. Máma jí teď ještě jen napsala, že kočárek v zoo už je připravený a ten doma měla od včerejška. Prostě všechno bylo na zítra nachystané a ona pak zkusí probrat s mámou nějakou výzdobu. Chtěla rozhodně, aby tam na svatbu Aleny a Jany byla a hlavně ona sama se na ní taky těšila.