Tajemství ze zoo

65. Schůzka na katedře

Ve středu ráno byl děkan Musil na univerzitě a za chvilku se měl sejít s Adamem Hruškou. Psal mu, že by s ním rád mluvil a omlouval se mu. Teď se s ním poprvé uvidí z očí do očí a trošku ho to děsilo. Pořád nechápal jak mohl všechno zjistit a hlavně jak zajistil to, že na něj Slovák už vůbec nic nemá. Vypravil se směrem k fakultě zoologie a na chodbě si všiml jak se tu trousí studenti nižších ročníků. Díky absenci doktorantů a bakalářů, kteří se připravovali na obhajoby svých prácí tu bylo mnohem méně lidí. Došel do zadní části chodby a v kanceláři, kterou Adam a ostatní externisté používali slyšel dost hlasů a jedním z nich teď byl docent Vinkler. "Předpokládám, že jsi rád jak už se to všechno dalo do pohybu. Je úžasné kam jsi se za ty poslední roky posunul a post ředitele je odměna. Budeš mít čas na výzkum, pořád máš pozici koordinátora a hlavně budeš držet svoji milovanou zoo v bezpečí." Takže Adam Hruška bude ve dvoře Králové dělat ředitele? Znal ředitelku Roklovou od vidění a očividně odchází a Adam nastoupí na její místo. Teď slyšel i odpověď Adama. "Byla to dost legrace, ale víš jak to u nás chodí. Všichni jsou spokojení a to mě opravdu těší. Nějak si teď užíváme klid, protože všechno jde skvěle a to na všech frontách." "Ty si hlavně teď už jen užívej čas do svatby, protože na to se těšíš asi nejvíc." "To každopádně, protože už se nemůžu dočkat až se vezeme."

Pavel Musil stál kousek od dveří a poslouchal. Samozřejmě se tu mluvilo o tom, že má snad Adam přítelkyni, ale většina si myslela, že je to spíš zastírací manévr před tím jak ho lovili kolegyně a dokonce i studentky. Bylo to něco čeho byl párkrát i svědkem, ale Adam pro žádnou neměl ani jeden pohled. Teď ovšem mluvil o svatbě a tudíž ten vztah musel být opravdu vážný. Zatím tu, ale nikdo jeho přítelkyni neviděl a to bylo zvláštní. Zaklepal teď na dveře a všiml se jak se na něj Jana Landová podívala. Byl to pohled plný výčitek a smutku a on si umínil, že se jí pak po tom všem musí opravdu pořádně omluvit a byl odhodlaný jí říct i celou pravdu, aby to snad alespoň trochu pochopila. "Omlouvám se, že ruším, ale potřebuji mluvit s doktorem Hruškou." "V pořádku my vás tu nechám a Adame my se uvidíme příští týden. Pozdravuj Karola a kdyby něco potřeboval tak dej vědět." "Dám, ale myslím si, že snad už teď bude všechno v pohodě." Docent Frynta se podíval na děkana a byl rád, že snad teď už se všechno vyřeší a bude se tu zase lépe pracovat. Nechal projít ostatní a zavřel za sebou dveře. Jana se omluvila a odešla takže zůstal s Michalem Vinklerem sám. "Upřímně Adama obdivuuuju, že po tom všem ho chce ještě i chránit." "Je to prostě čestný chlap a pokud to dělá má k tomu určitě dobrý důvod." "S tím souhlasím a teď tě zvu na kávu."

Adam stál v kabinetu proti děkan u Musilovi a díval se na něj. Po tom co se ostatní omluvili a odešli tak si sedli, aby si mohli promluvit. "Jak jsem pochopil tak vám můžu gratulovat k nové pozici v zoo." "Díky, dělo se to už nějakou dobu a jen se to teď oznámilo veřejně." "Podívejte Adame já nevím ani jak začít a hlavně se chci omluvit. Vím jistě, že největší omluvu dlužím doktorce Landové a taky to udělám až přijde čas." "Nesouhlasím s tím co jste udělal, ale jak už jsem řekl vaší ženě tohle je jen a jen vaše věc. Zároveň dokážu pochopit vás oba i co k tomu všemu vedlo a proto jsem se rozhodl zajistit, že Slovák tu nejen skončí, ale nebude na vás mít vůbec nic." "Za to jsem vám opravdu vděčný i když to pořád nechápu a nemůžu uvěřit, že se vám to podařilo. Upřímně možná až zjistí, že už na mě nic nemá tak to stejně vytáhne, ale jsem ochotný to riskovat. Bojím se jen, že to ublíží Patricii." Adam se díval na muže před sebou a vlastně mu ho bylo líto. Všechno dělal hlavně kvůli ní. "Jedno vám můžu slíbit už teď, nikdo se to nedozví pokud mu to vy sám neřeknete. Slovák nebude riskovat." Pavel Musil se na Adama díval a došlo mu, že on na Slováka něco ví. "Předpokládám asi správně, že se nemám ptát jak toho dosáhnete." "Přesně tak, protože je to jen moje věc." "Tak dobře a tohle všechno chcete i kvůli sobě nebo jen kvůli katedře?"

Malou chvilku Adam přemýšlel nad slovy děkana. "Mám pro to svoje vlastní osobní důvody a za pár dní je zjistíte. Teď není důležité, aby jste to věděl. Mám taky samozřejmě na fakultě přátele a nechci, aby se museli potýkat s tím zmetkem." "Samozřejmě to chápu a ještě jednou se omluvám." Adam se nakonec rozloučil s děkanem a zamířil do kanceláře k Markétě. Tam si sedl před její stůl a vzal si kávu co mu uvařila. "Takže pane řediteli jak se máš?" "Předpokládám, že tenhle vtip tě hned tak neopustí." Adam viděl jak se žena před ním začala smát. "No na to vem jed. Hlavně ti to moc přeju a jsem ráda i kvůli Anně." Adam byl rád, že lidé zasvěcení do jejich tajemství používali jméno Anna. Šlo spíš o pojistku, kdyby náhodou někdo omylem slyšel rozhovor co neměl. "Budeme na sebe mít dost času a hlavně s tím vším kolem výzkumu toho budu mít hodně." "Už jsem jí psala, ale ještě jí to prosím vyřiď, že ty pozvánky jsou úžasné." "Líbí se úplně všem a my se zase těšíme, že přijedeš." "Jsem domluvená s docentem Fryntou, že mě odveze." Adam se usmál a pak ještě Markétu objal a vydal se k autu, aby mohl jet domů. Během plánování přemýšlel jestli pozvat i lidi z katedry, kteří chránili jejich tajemství a úžasné bylo, že Anička to měla úplně stejně a rovnou je na seznam hostů dala. Prostě tam chtěli mít všechny kteří jim přáli lásku a štěstí.