Taehyung on ice - Vkook

1.

Už když mi bylo patnáct let mě moji rodiče provdali za neznámého. Tehdy se mi zhroutil svět na milión kousíčku a jediné co jsem dělal bylo to,že jsem proplakal dny a noci ve svém pokoji.

Momentálně mi je sedmnáct a už jsem se s tím smířil. Nebo si to stále nalhávám. Snažím si užít své poslední chvíle než se provdám za pana neznámého,protože kdo ví co se mnou bude chtít dělat. Klidně mne může tajně znási-. Ne... Nesmím takto přemýšlet.

Neznám ani jeho jméno,rodiče mi o něm nechtějí skoro nic povědět. Tajně si ho vždy maluji do deníčku a představuji si ,jak asi vypadá. Zní to jako bych byl zamilovaný,ale nejsem a nevěřím ani na lásku na první pohled.

Náhle někdo zaklepal na mé dveře od pokoje a já s tichým dále čekal kdo zpoza nich vyjde.

„Pane,v jídelně je přichystaná večeře,vaše rodina vás očekává," promluvila služebná.

„Děkuji,hned tam přijdu," poklonila se a zavřela dveře. S tichým povzdechnutím jsem vstal z mého prodlouhlého parapetu, na němž mám hedvábné polštářky a nádherný výhled na celé město. Šel jsem se naposledy zkontrolovat do zrcadla a po zjištění, že je vše tak, jak má být jsem se vydal po dlouhých schodech dolů.

Hned jak jsem přišel, mne přivítaly páry několika očí. Byla tu moje matka, otec, starší sestra a můj nejmladší bratr Jimin. Má sestra se jmenuje Jangmi a brzy nás opustí, šťastně se zamilovala a již brzy bude mít svatbu. Má půvab a dokáže okouzlit každého muže. No a poté je tu Jimin. Je to takový malý andílek, někdy mi v noci vleze do postele s tím, že nemůže usnout a já mu poté vypravím pohádky. Je mu teprve sedm let. Nevím co bez něho budu dělat až se vezmu s panem neznámým. Nejspíše ho propašuji na jeho zámek.

Posadil jsem se mezi mou sestru a Jimina,jakožto prostřední dítě z rodiny.

 „Jungkooku,"začal můj otec, „jak jistě víš, předtím, než se vezmete s tvým budoucím manželem, musíte se nejprve poznat. Musím uznat, že máme dobrý výběr, do ničeho tě nenutí a nemusíš jezdit do jejich země, jelikož on přijede tady. Nutno podotknout že se na tebe moc těší," usmál se na mne. Začal jsem rudnout a moje sestra se mi začala tiše smát.

„A-a kdy přijede?"

„Pozítří,"do jídelny vstoupily služebné a začaly pokládat jídlo na stůl.

Večer jsem seděl na svém oblíbeném parapetu a pozoroval osvícené městečko nad kterým se rozprostíraly zářící hvězdy.

„Jungkook-ah?" ozval se tenký hlásek ode dveří.

„Jimine? Co tady děláš?"překvapeně jsem se na něho podíval.

„Chtěl jsem jít za tebou, nechce se mi spát," mnul si očka.

„Tak pojď," otevřel jsem mu náruč. Rozběhl se ke mne a obejmul mne. Vysadil jsem si ho na parapet a přikryl dekou.

„Jungkooku... Kdo je tvůj budoucí manžel?" zeptal se Jimin.

„Kéž bych to věděl," pousmál jsem se.

„A vy spolu budete spát v jedné posteli?" začal jsem se potichu smát.

„Zatím ne... Tedy, pokud to rodiče dovolí," prohraboval jsem mu vlásky.

„Aha a bude se s tebou taky takhle mazlit jako já s tebou?"

„Jestli mě bude mít rád a já jeho a bude na mě hodný."

„Bude na tebe hodný nebo ho zabiji ve spánku," zamračil se.

„Jimine, klidni slova."

„A když se budete mazlit, mohl bych se přidat k vám?"

„Určitě... Určitě si tě oblíbí,"

„Snad."
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Doufám že vám tento styl písma nevadí ,protože mně se to k tomuto příběhu nejvíce hodí.

Luv ya all. ❤