Taehyung on ice - Vkook

93.

Vyhoupl jsem se mu do náruče jako koala a obmotal nohy kolem jeho pasu. Musel mne přidržovat za zadeček abych mu nespadl. Zase se po něm sápu ze všech sil. Obličej jsem schoval do ohbí jeho krku a ucítil jeho svěží citrónovou vůni.

„Děkuji,“ zamumlal jsem.

„Za co?“

„Že jsi počkal.“ Začínám se stávat závislým kvůli té vůni. Potichu se zasmál. Aby toho nebylo málo, propojily se nám naše řetízky s diamantem.

„Mohl bych ti udělat nové značky? Pomalu se to ztrácí,“ nenápadně jsem mu olízl krk a doufal že to nikdo neuvidí. Snažil se zadržet vzdych.

„Teď ne Jungkookie, jsme všem na očích,“ i on sám to těžce vysvětloval, jelikož by si to nechal líbit.

„Prosím miláčku, nikdo si toho nevšimn-“ prudce jsem zvedl hlavu z jeho ramene a zadíval se v dáli, jak za námi běží služebná. Něco křičela. Nohama jsem si stoupl na propadavý písek a tak se vymanil z jeho sevření. S trochou síly jsem odpojil ty dva řetízky, aby se na sebe nelepily jako my dva. Taehyung se otočil tím samým směrem.

„Vaše veličenstva!“ brodila se v písku, několikrát zakopávala a doběhla nás.

„Princi Taehyungu, princi Jungkooku...“ s poklonou se vydýchávala.

„Princi Taehyungu... Váš otec,“ nemohla to říci, jelikož nabírala do svých plic vzduch, aby mohla vyslovit srozumitelnou větu. Taemu se zúžily zorničky a hrdlo se stáhlo... Co se stalo s jeho otcem?

„Co je s ním?!“

„Je mrtev.... Stanete se králem,“ poklonila se o to majestátněji. Měl smrt v očích, jelikož teď ty starosti padnou na něj. A na mne víceméně také. Místo toho, aby to přijal, sesypal se k zemi. Neplakal, jen si hlavu schoval do dlaní. Nevěděl totiž, jestli to všechno zvládne. Nakázal jsem jí, ať odejde, poté ho pevně obejmul a hladil po zádech, aby se uklidnil. Tím naše velmi krátké a naprosto zbytečné líbánky skončily, jelikož korunovace s pohřbem nepočká.

Upřímně i já byl z toho celý nesvůj.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥