Taehyung on ice - Vkook

73.

Altánek byl plný růží, nešlo vidět dovnitř, jen malý otvor, který do něj prosakoval světlo. Na chvilku jsem se bál tam jít, vypadalo to až moc tmavě, jenže ta čivava se nedala odbýt a tahala mne za plášť. „Vždyť už jdu!" protočil jsem znaveně oči. Upřímně, já se bál, vůbec se mi dovnitř nechtělo, ale jestli využil šance dát mi aspoň trošku důvěry, tak by bylo neslušné, abych odmítl.

„Taehyungu?" opatrně jsem nakoukl. Pozvedl hlavu nahoru a v jeho očích se mihla nadšenost, že jsem přišel.

„Jungkookie," na tváři se mu objevil milý úsměv. Ta malá čivava mu skočila do náruče. Až teď jsem si všiml, že v jeho druhé ruce dřímaly rudé růže. Hodně rudých růží. S potutlenými pozvednutými koutky si mne prohlédl od shora k patě a vydechl.

„Jsem moc rád, že jsi přišel, moc ti to sluší, jinak..." vyhoupl si čivavu výše, „tohle je Yeontan, čistokrevný Pomerian."

„Huh? A já myslel, že je to křížená čivava," podivil jsem se, „každopádně ti oznamuji, ať chceš nebo ne, necháváme si ho," vyznělo to jako samozřejmost. Taehyung se jen uchechtl, jako by mu to bylo dávno jasné. Málokdy něčemu odolám.

„S tím jsem počítal..." odmlčel se, pořád na mne pohodlně koukajíc, až se zakoukal moc.

„Oh! Málem bych zapomněl," zakroutil hlavou zmateně a pustil Yeontana na zem. Vzal ten veliký pugét růží do obou rukou, přešel ke mne blíže.

„Tady máš takový menší dárek, za to všechno, co jsi se mnou musel prožít a ještě nejspíše hodně let prožiješ. I za to, že máme Taehyuna. Vím, nespraví to mé chyby, ale chci abys věděl, že tě miluji a jen mi přeskočilo," při jeho menším vyznávání mne chytil nevědomky za ruku, až jsem se nepatrně lekl. Převzal jsem si podle jeho slov těch sto růží a k ní čirou náhodou přidal tu svou, kterou mi Yeontan přinesl. Ani jsem nezaregistroval, že jsem si ji vzal s sebou.

„Koukej, nakonec jich máš jednaasto,“ přidal k nim tu moji a podíval se na mne jeho specifickým pohledem, jenž mě vždy pobaví.

„Děkuji moc,“ zčervenal jsem, přičichající k těm voňavým růžím.

„Vlastně, není to jediná věc, kterou bych ti chtěl dát,“ něco mnul za svými zády. Přimhouřil jsem oči.

„Taehyungu, ale tohle nebylo potřeba, nerad přijímám tolik dárků,“ odmítal jsem.

„Jenže já mám rád když tebe a Taehyuna rozmazluji, nedělá mi to nejmenší problém, mohl bych ti koupit klidně celou říši, tohle jsou jen  maličkosti,“ tak tak jsem to všechno udržel v rukách, nakonec si růže převzal zpět, aby mi nespadly.

Držel jsem krabičku a chvilku na ni koukal, než jsem se ji rozhodl otevřít.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥